BIM v praxi

Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web

Historie:
model:revit:revit_revit_ve_stavebni_prakci

Rozdíly

Zde můžete vidět rozdíly mezi vybranou verzí a aktuální verzí dané stránky.

Odkaz na výstup diff

Obě strany předchozí revizePředchozí verze
Následující verze		Předchozí verze
Následující verzeObě strany příští revize
model:revit:revit_revit_ve_stavebni_prakci [2023/01/15 23:06] – pokorny.tmodel:revit:revit_revit_ve_stavebni_prakci [2023/01/20 20:20] – pokorny.t
Řádek 555: Řádek 555:
  
 ==== Konstrukce krovu ==== ==== Konstrukce krovu ====
 +Pro konstrukci krovu nemá Revit žádný vestavěný nástroj. Konstrukci krovu ale samozřejmě vymodelovat lze.
  
 +Do Revitu lze doinstalovat komplexní modul, který obsahuje speciální nástroje pro tvorbu dřevěné konstrukce krovu. Tvorba modelu krovu za pomocí takového speciálního nástroje může být velmi efektivní, ale je třeba zvážit využití vzhledem k typickým projektům firmy (nástroj je zpoplatněn). 
  
 +Poněkud pracněji, avšak také s minimem omezení, je možné vytvořit krov vyskládáním z jednotlivých konstrukčních prvků (rodin, které je potřeba mít k dispozici). Zde se velmi doporučuje používat skupiny pro jednotlivé vazby.
  
 +Parametrické rodiny pro konstrukci krovu patří k těm náročnějším. 
  
 +Laťování (konstrukce, na kterou je kladena krytina) můžeme velice rychle vytvořit pomocí nástroje Stěna - Stěna na ploše - Obvodový plášť nebo Střecha - Skloněné zasklení, kde pro jednotlivé příčle nadefinujeme vhodné profily a jejich odstup. K dispozici však musíme mít objem tvaru střechy, na jehož plochy budeme nanášet laťování.
 +{{ :model:revit:latovani_krov.jpg?500 |}}
  
 +==== Podlehledy ====
 +Podhledy vytváříme nástrojem Strop. Používáme výhradně Vícevrstvý strop. Jeho skladba se definuje podobně jako skladba podlahy či jiných sendvičových konstrukcí.
  
 +Do konstrukce nezahrnujeme vzduchovou vrstvu nad podhledem. Ta by byla v kolizi s potrubím (v případě spuštění detekce kolizí). U podhledů zavěšených na systémovém rastru je vhodné do řezů doplnit táhla. Rodina táhla je lineární detailní komponenta.
 +{{ :model:revit:sdk_podhled.jpg?300 |}}
  
 +Nástrojem Strop vytváříme také kontaktní zateplení při spodní části stropní konstrukce.
  
 +Konstrukce stropu omezuje rozsah místnosti – tvoří její horní ohraničení.
  
 +==== Základy ====
 +=== Základové pasy ===
 +Základové pasy lze vytvořit nástrojem Konstrukční základy: Stěna, ale stejně tak dobře se vytváří klasickým nástrojem Stěna, resp. Konstrukční stěna.
  
 +Základy kreslíme do podlaží Základová spára. V případě, že dojde ke změně výšky podlahy 1NP vzhledem k terénu, musíme podlaží Základová spára patřičně upravit, aby byla dodržena původní nezámrzná hloubka základové spáry.
 +Základy obsahující podsyp je možné vytvářet jako složenou stěnu.
  
 +Zateplení základu modelujeme samostatnou stěnou.
 +
 +=== Základové patky ===
 +Pro základové patky je vhodné použít nástroj ze záložky Konstrukční, konkrétně Konstrukční základ – izolované nebo lze použít samostatnou rodinu (obecný model).
 +
 +=== Ostatní základové konstrukce ===
 +Pro základové patky je vhodné použít nástroj ze záložky Konstrukční, konkrétně Konstrukční základ – izolované nebo lze použít samostatnou rodinu (obecný model).
 +
 +==== Terén ====
 +Terén má v Revitu kategorii nazvanou Topografie.
 +
 +V Revitu vytváříme pouze původní terén a upravený terén. Nástrojem se nepokoušíme vytvářet výkopy, k tomu nemá Revit potřebné nástroje.
 +
 +=== Příprava podkladů pro vytvoření terénu ===
 +Terén lze v Revitu vytvořit dvěma možnými způsoby:
 +  * Pokud máme k dispozici DWG soubor s prostorovými vrstevnicemi nebo prostorovými body (musí se skutečně jednat o prostorové prvky, z pouhých vrstevnic nakreslených na ploše terén v Revitu vygenerovat nelze). Použijeme nástroj Vytvořit z importu - Vybrat instanci importu. Při připojování reference obsahující 3D vrstevnice nezatrhneme volbu Pouze aktuální pohled.
 +  * Souřadnice bodů v TXT nebo CSV souboru. Použijeme nástroj Vytvořit z importu - Určit soubor bodů. Soubor bodů však musí být posunut směrem ke globální nule, což jde vytvořit tak, že si soubor otevřete v Excelu a od všech souřadnic odečtete hodnotu souřadnice prvního bodu. Ten pak bude ležet v nule.
 +
 +Dříve, než DWG soubor s vrstevnicemi připojíme jako referenci do modelu, pročistíme soubor tak, aby neobsahoval prvky, ze kterých se vrstevnice nebudou generovat. Vyčistíme jej také od přebytečných hladin, bloků. Případné bloky rozbijeme, mohou způsobovat problémy.
 +
 +Terén zpravidla vytváříme do Master projektu (zde do podlaží „Hladina moře“).
 +
 +Při vytváření terénu z DWG vybereme možnost specifikovat hladiny, ze kterých má být terén vygenerován. Před dokončením editačního módu prohlédneme načtené objekty. V zaměření by se mohly vyskytovat např. zaměřené vrcholy stožárů – ty by nám terén deformovaly. Provedeme vyčištění těchto zjevně chybných bodů (jejich vymazáním).
 +S vytvořeným terénem nijak neposunujeme, pokud se správně provedla příprava DWG podkladu, měl by být terén na správné pozici (půdorysně) a ve správné výšce nad mořem.
 +
 +Stávající terén umístíme do fáze vytvoření „Existující“.
 +
 +=== Bilance výkopů a násypů ===
 +Bilanci výkopů a násypů lze vytvořit výkazem Topografie. V modelu přitom musí být terén ve fázi „Existující“ a jeho upravená kopie ve fázi „Nová konstrukce“.
 +
 +V tabulce bilancí nás budou zajímat následující parametry:
 +  * Fáze vytvoření (slouží k identifikaci terénu v tabulce).
 +  * Násyp (objem zeminy nad původním terénem).
 +  * Čistý výkop/násyp (celková bilance výkopů a násypů).
 +  * V řezu (objem vykopané zeminy do původního terénu).
 +
 +Je nutné si uvědomit, že tuto bilanci získáme pouze mezi původním a upraveným terénem, protože výkopy v Revitu lze řešit pouze u velice jednoduchých staveb obdélníkového půdorysu.
 +
 +Pokud si přejeme dosáhnout vysoké přesnosti bilancí s ohledem na skutečné zemní práce, musíme využít jiný, specializovaný nástroj, jako je např. AutoCAD Civil 3D.
 +
 +=== Terén v řezu ===
 +Grafické zobrazení vykopané a nasypané zeminy lze v Revitu pomocí filtrů fází modifikovat, avšak výsledné řešení není nikdy dokonalé. Nejefektivnější je zobrazit si oba terény pouze formou průsečnic terénů s řezovou rovinou a grafiku, na kterou jste zvyklý ze 2D, dokreslit klasicky ručně. Ztrácí se tak dynamika, ovšem v tomto případě je to zjednodušení opodstatněné.
 +
 +=== Výkopy ===
 +O řešení výkopů v Revitu je krátce pojednáno v části 12.3.3 Specifické pohledy. 
 +
 +==== Ocelové konstrukce ====
 +Obecně je potřeba ocelové konstrukce modelovat ve větší podrobnosti než ostatní konstrukce v modelu. Je to dáno tím, že ocelové konstrukce není možné přímo na stavbě snadno upravit tak jako konstrukce jiné, a jakákoli tvarová či konstrukční chyba způsobí velké komplikace. Přestože model v Revitu neslouží jako podklad pro výrobu prvků konstrukce, snažíme se o maximální možné zpřesnění (dle časových možností).
 +
 +=== Obecné ocelové konstrukce ===
 +Ocelové konstrukce, které nejsou sloupy ani nosníky (viz dále), vytváříme jako samostatné rodiny (šablona obecný model, následná změna kategorie na Konstrukční rámová konstrukce). Tyto prvky jsou většinou značně specifické a rodiny proto bývají většinou neparametrické.
 +
 +=== Sloupy ===
 +Ocelové sloupy jsou klasické konstrukční sloupy. V rodině sloupu je načten základní tvarový profil, který je ovládán parametry typu. Protože ocelové prvky používané pro sloupy mají široké spektrum rozměrových variant, je nezbytné rodinu sloupu doplnit o vyhledávací tabulku.
 +
 +=== Nosníky ===
 +Nosníky mohou být uloženy ve vodorovném nebo v šikmém směru. V rodině nosníku je načten základní tvarový profil, který je ovládán parametry typu. Typy lze načítat z tabulky, stejně jako je tomu u sloupů.
 +
 +=== Modifikace umístění vzhledem k analytickému modelu ===
 +Rodiny sloupů i nosníků je vhodné upravit tak, aby bylo možné v projektu posouvat umístění prvku vzhledem k analytickému modelu (možno zobrazit úpravou nastavení Přepsání viditelnosti/zobrazení v kartě Kategorie analytických modelů). Konstrukční prvky se neustále „snaží“ napojovat na analytický model blízkých prvků a drobné posuny jsou zde problematické. Parametrem Natočení příčného řezu lze profily natáčet v rovině kolmé na osu prvku.
 +
 +=== Možnosti tvarové modifikace prvků ===
 +Styk dvou konstrukčních prvků (sloup, vazník, ne však obecný model) lze upravit nástrojem Přizpůsobit.
 +
 +Prvky je také možné ořezávat libovolnou referenční rovinou.
 +
 +==== Příhradové konstrukce ====
 +=== Nástroj příhradový nosník ===
 +Tímto nástrojem můžeme vytvořit nosník, který má v rámci rodiny (kategorie Konstrukční příhradové nosníky) předem definovaný tvar. V nastavení typu konstrukce lze přiřadit profily pro jednotlivé konstrukční pásy. Tyto je možné ještě po vytvoření nosníku dále modifikovat.
 +
 +Nosník má tu vlastnost, že reaguje na změnu vzdálenosti podpor. Tím jsou automaticky upravovány rozměry jednotlivých částí konstrukce dle zásad definovaných uvnitř rodiny.
 +
 +=== Příhradový nosník složený z komponent ===
 +Nosník bychom měli začít modelovat tím, že si pomocí modelových čar vytvoříme analytický 3D model konstrukce. Modelové čáry lze kreslit obecně v prostoru (nutno kreslit do vhodně zvolených pracovních rovin), takže je možné vytvořit libovolný tvar.
 +
 +Na takto připravenou kostru vkládáme jednotlivé prvky – nosníky (opět do vhodně zvolených pracovních rovin).
 +
 +==== Obklady ====
 +Obklady je možné vytvářet dvěma možnými způsoby:
 +  * V případě, že nepotřebujeme přesné výkazy výměr obkladů nebo je dokážeme rychleji vypočítat ručně, můžeme obklady nakreslit detailovou čárou přímo do půdorysu (detailové čáry obkladů daného podlaží následně "uzavřít" do skupiny). Pokud je v objektu jedna až dvě koupelny, obklad za kuchyňskou linkou a ještě  WC, nemá smysl obklad modelovat a následně z něj vytvářet výkaz.
 +  * Pokud je však objekt většího rozsahu, usnadní nám práci použití modelového prvku pro obklad. Ten je reprezentován rodinou, která je vytvořena jako obecný model liniový. Obklad pomocí této rodiny vytvoříme tak, že jej jednoduše nakreslíme. V rodině může být integrován vzorec, který počítá plochu. Součástí je také popiska obkladu, která vypisuje zadanou výšku obkladu na výkrese (jak bývá zvykem). Ve výkaze pak také uvidíme plochu – tu je vhodné počítat vzorcem uvnitř rodiny.
 +  * Další variantou je použití stěny. Výhodou stěny je možnost editace profilu, tzn., je možné udělat zešikmený obklad nebo vkládání otvorů. Problém nastává u popsání výšky obkladu, kdy toto stěna neumožňuje a výšku je nutné doplnit ručně.
 +{{ :model:revit:obklad_rodina.jpg?400 |}}
 +
 +==== Tepelná izolace ====
 +=== Horizontální izolace ===
 +Tepelnou izolaci pod nosnou konstrukcí střechy nebo pod stropem nad nevytápěným prostorem vytváříme nástrojem Strop.
 +
 +Tepelná izolace nad stropní konstrukcí se vytváří nástrojem Podlaha (pokud již není součástí skladby podlahy).
 +
 +=== Vertikální izolace ===
 +Vertikální tepelnou izolaci vytváříme výhradně nástrojem Stěna.
 +
 +Horizontální a vertikální tepelné izolace je možné vymodelovat v ojedinělých případech také jako komponentu na místě, avšak zde bude problém se zjištěním plochy ve výkazech. 
 +
 +==== Hydroizolace ====
 +  * Horizontální hydroizolace bývají obvykle součástí skladeb podkladních vrstev nebo podlah. Pokud se horizontální hydroizolace objevuje lokálně na jiných místech (krátké úseky), stojí za zvážení dokreslení pomocí detailové komponenty.
 +  * Svislé hydroizolace modelujeme vždy jako samostatnou konstrukci nebo je zahrneme do skladby. Avšak nikdy nepřidáváme hydroizolaci k nosné konstrukci, ta musí zůstat zcela oddělená. U značně složitého půdorysu, kde by samotná hydroizolace byla tvořena z velkého počtu segmentů, hydroizolaci nemodelujeme. Důsledné modelování hydroizolace tak, aby dokonale obalila konstrukce spodní stavby, je velmi pracné. Místo modelování do jednotlivých pohledů dokreslíme hydroizolaci pomocí připravené detailové komponenty (detailová lineární komponenta nebo opakovaný detail). Při vykazování nesmíme opomenout skutečnost, že tato konstrukce není vymodelována a musí být dopočítána ručně!
 +
 +==== Komín ====
 +Komín lze vytvořit jako samostatnou rodinu (obecný model) nebo je možné jej vytvořit jako rodinu na místě (do rodiny je vhodné vložit grafickou značku – komponenta detailu).
 +
 +==== Okna ====
 +=== Vkládání oken ===
 +Okna vytváříme stejnojmenným nástrojem. Hostitelem rodiny okna může být stěna nebo i střecha. Okna vkládáme na vnější stranu okna, v případě, že jsme okno vložili na stranu opačnou, je nutné provést změnu hostitele a okno vložit ještě jednou. Toto je ovšem nutné řešit pouze v případě, že chceme u oken rozeznávat pravou a levou variantu členění. V ostatních případech lze využít klávesy Mezerník nebo šipky pro změnu orientace.
 +
 +Protože je okno prvek, který je hostován na stěně, při smazání stěny dochází ke smazání okna – a to dokonce bez upozornění!
 +
 +Do střechy vkládáme specifické rodiny střešních oken, u kterých musí být ručně nastaven parametr sklonu střechy (nelze automaticky).  Pokud má tedy dojít k tvarové úpravě ostění „parapetu“ a „nadpraží“ okna jako na následujícím obrázku. U světlíků vkládaných do ploché či mírně sklonité střechy takovéto chování nepotřebujeme.
 +{{ :model:revit:stresni_okno_rez.jpg?350 |}}
 +
 +Části modelu, které obsahují okna, nikdy nezrcadlíme! Tedy nečiníme tak tehdy, pokud budeme okna značit, vykazovat (i do budoucna – v následujících stupních PD). Toto opět platí v případě, kdy rozeznáváme pravou a levou variantu. U jednoduchých oken zrcadlit můžeme.
 +
 +=== Úprava rodiny okna ===
 +Rodina okna patří k těm nejkomplikovanějším rodinám. Při vytváření okna vycházíme ze šablony Okno nebo lze vyjít z šablony Obecný model stěnový a změnit kategorii rodiny na Okno, resp. Obecný model střešní (pro střešní okno). Hostování v rodině (stěna, střecha je obsaženo v šabloně rodiny) je velice důležité, díky němu dojde zároveň s vložením okna k vyříznutí otvoru do hostitelské konstrukce.
 +
 +Z rodiny musíme odstranit ovládací prvky pro zrcadlení. Ozrcadlením okna v projektu by došlo k vytvoření nového typu okna, avšak Revit toto s pomocí standardních nástrojů neumí zjistit.
 +
 +Vytvoření otvoru do stěny je ve standardní rodině řešeno nástrojem Otvor ve stěně. Protože však používáme sendvičové stěny, které se dle zásad obsažených v tomto dokumentu skládají ze dvou (a více) samostatných stěn, je potřeba otvor vytvořit nástrojem Dutý tvar Vybrání a tento tvar vytáhnout dostatečně mimo vnitřní a vnější líc stěny. Je nutné ale počítat s možnými komplikacemi při exportu např. do formátu IFC, který takovouto formu vytváření otvorů do stěn nezná, pracuje pouze s otvory ve stěně.
 +
 +=== Tvarové modifikace okna ===
 +Okna je možné upravovat pomocí parametrů (typů a instance), zde záleží především na tom, co daná rodina umí. Základní členění okna obvykle bývá definováno v rodině. Členění okna je sice možné parametrizovat, avšak takto vytvořená rodina je pak příliš složitá.
 +
 +Pokud jsou jednotlivé okenní výplně vytvořeny jako samostatné (vnořené) rodiny, je vytvoření neparametrického okna libovolného tvaru, rozměru a členění poměrně snadné. Takové okno nemá smysl parametrizovat, případnou úpravu rozměru, členění a otevíravosti lze provést přímo v editoru rodiny.
 +{{ :model:revit:neparametricke_okno.jpg?400 |}}
 +
 +Základní okna je potřeba vytvořit jako plně parametrická.
 +
 +=== Speciální okna ===
 +Okna lze vytvářet také nástrojem obvodový plášť. Např. u průmyslových objektů je možné setkat se s okenními pásy. V takovém případě je možné vytvořit okno nástrojem pro obvodový plášť, pomocí vložených Osnov obvodového pláště lze vytvořit libovolné (a libovolně modifikovatelné) dělení takového okenního pásu.
 +
 +Není problém vytvořit ani luxferové okno s odpovídající grafickou značkou v půdoryse a řezu. Grafická značka (skleněných tvarovek) je vytvořena vloženou komponentou detailu – pole těchto komponent, počet prvků pole se určuje dle velikosti okna.
 +{{ :model:revit:luxferove_okno.jpg?400 |}}
 +
 +==== Obvodový plášť ====
 +Nástroj Stěna - Obvodový plášť používáme k vytvoření konstrukcí, které mají nějaké rastrování. Nepoužívá se na vytvoření zateplení budovy, které je tvořeno souvislou tepelnou izolací. Obvodovým pláštěm vytváříme primárně např. prosklenou fasádu budovy, avšak lze jej s úspěchem využít i pro vymodelování dalších prvků, kde potřebujeme zajistit variabilitu prvků v jednotlivých polích (např. oplocení).
 +
 +Fasádu z obvodového pláště je možné vytvořit také na připravenou plochu objemu obecného tvaru. Díky tomu je možné vytvořit obvodový plášť, který není svislý (je ve spádu), nebo dokonce plášť „organických tvarů“.
 +Obvodový plášť vytváříme jako jeden celek. Následně provedeme základní rozrastrování (nástroj Osnova obvodového pláště). Jednotlivé úseky v rastru je možné přidat či odebrat.
 +
 +Dle nastavení obvodového pláště jsou automaticky vkládány výplně (panely obvodového pláště), případně i příčle (vkládají se na osu vložených osnov). Oba tyto prvky je možné následně vyměnit za jiné dostupné prvky a v rámci fasády je libovolně kombinovat.
 +
 +Panel obvodového pláště může být systémová rodina (Systémový panel nebo i Prázdný systémový panel), ale také samostatná uživatelsky vytvořená rodina. Ta pak může mít libovolnou podobu a zavedenou vnitřní logiku.
 +Rodinu pro panel obvodového pláště vytváříme na základě šablony „Okno, obvodový plášť“.
 +Platí zde stejné zásady ohledně zrcadlení jako u rodiny okna. Z rodiny odstraníme ovladač překlopení a v projektu nebudeme nikdy zrcadlit výplně ani celé stěny OP.
 +{{ :model:revit:ozrcadleni_dvere.jpg?400 |}}
 +
 +Klasické panely obvodového pláště snesou obvykle pouze plochu, která je zakřivena pouze v jednom směru. Tedy např. obloukovou stěnu  (půdorysně) – zde dochází k segmentaci oblouku. Složitější tvar (část koule, obecná plocha) je pro tento prvek problém a vložení tohoto panelu do osnovy obvykle není možné. Pro takové fasády je potřeba vytvořit panel jako tzv. adaptabilní komponentu, která se tvaru umí přizpůsobit. Adaptabilní komponenta je rodina vytvořená na základě šablony „Panel obvodového pláště založený na vzoru“.
 +
 +==== Dveře ====
 +Dveře jsou v Revitu modelovány včetně zárubní, prahu, kování a všech souvisejících komponent. Některé z drobných komponent modelovány být nemusí, postačí informace v odpovídajícím parametru (dveřní kukátko, samozavírač). Překlad otvoru vytvořeného pro dveře obvykle vkládáme jako samostatnou rodinu. 
 +
 +=== Vkládání dveří ===
 +Pro vkládání dveří platí obdobná pravidla jako pro vkládání oken (viz část 6.21.1). Při zrcadlení dveří nebo zrcadlení celé dispozice musíme dát velký pozor. Dveře se při této operaci skutečně ozrcadlí, avšak parametr L/P zůstane nezměněn. To vede k závažné chybě!
 +
 +=== Úprava rodin dveří ===
 +Rodina dveří patří mezi nejsložitější rodiny. Jejich úpravu bychom měli přenechat nejzkušenějším kolegům.
 +
 +Směr otevírání křídla dveří (levé/pravé, dovnitř/ven) je možné v Revitu ovládat pomocí ovládacích prvků překlopení (modré protisměrné šipky při vybrání dveří) nebo pomocí mezerníku. Standardně však nelze směr otevírání dveří dále zpracovat (např. vypsat do popisky, do výkazu) a rozlišit tak dveře levé a dveře pravé. Tato informace v databázi projektu sice existuje, ale nelze s ní běžnými nástroji pracovat.
 +
 +Standardní rodinu dveří ale můžeme upravit. Je potřeba odstranit ovládací prvky překlopení a doplnit parametry ovládající křídlo. Parametry pro ovládání směru otevírání dveří by měly být parametry instance, jinak by docházelo k nárůstu typů dveří.
 +
 +Další možností, jak docílit rozlišení levých a pravých dveří (u standardních rodin, kde nebyla odstraněna funkce překlopení), je použití aplikace třetí strany, která však neumí reagovat na všechny typy dveří (např. posuvné či dvoukřídlové).
 +{{ :model:revit:typy_dveri.jpg?600 |}}
 +
 +=== Parametry dveří ===
 +Dveře jako stavební prvek obsahují velké množství parametrů (rozměry různých částí, typ a barvu křídla, typ a barvu zárubně, požadavek na požární odolnost, typ kování, typ zámku, osazený samozavírač, dveřní zarážku, práh, stupeň neprůzvučnosti, bezpečnostní třídu a mnoho dalších). Všechny tyto parametry bývají u větších staveb v libovolné kombinaci, čímž vzniká v reálu obrovské množství typů dveří (u velkého projektu mnoho desítek až stovek typů).
 +
 +Změna některého parametru konkrétních dveří by pak vedla ke změně či duplikaci typu (velký nárůst typů). Také dohledání správného typu v obrovské škále již nadefinovaných typů dveří by byla dosti zdlouhavá záležitost.
 +
 +Proto se snažíme velkou část parametrů typu přeměnit na parametry instance. Počet typů dveří je pak naopak značně malý a změna jednoho konkrétního parametru dveří se provádí změnou parametru instance.
 +
 +Je možné nadefinovat pouze základní typy dveří, které nám umožní hromadný výběr dveří společného charakteru. Mohly by to být např. typy: "Interiérové", "Vstupní do bytů", "Do technických prostor". Jejich parametry typu přitom mohou být naprosto shodné. U dveří stejného typu následně můžeme hromadně (výběrem „Všechny instance daného typu v celém projektu“) změnit některé vlastnosti instance. Tedy např. typ kování všech interiérových dveří.
 +
 +=== Specifikace značení a vykazování ===
 +Zde je třeba předem určit, jakým způsobem budou v projektové dokumentaci dveře značeny. Každá kancelář či developer může mít pro značení dveří jiný přístup, značení se často liší i projekt od projektu:
 +  * Každé jedny dveře mají své jedinečné číslo (tedy dvoje naprosto stejné dveře mají různé označení). Potom je řešení velice jednoduché. Dveře v tabulce výkazu dveří nějak seřadíme, vypíšeme všechny instance a postupně vyplníme všechny parametry Označení. V popisce dveří vypíšeme parametr Označení (instance).
 +  * Dveře stejného typu mají stejné označení (všechny parametry jsou shodné (typu i instance), jedná se o naprosto stejné dveře). V tomto případě dveře musíme seskupit přes jejich vlastnosti. V Revitu lze položky v tabulce výkazu filtrovat maximálně přes 4 parametry a přes stejný počet parametrů je pak třídit. Toto je značné omezení, protože dveře obsahují velké množství parametrů. V případě dveří, tedy seskupení dveří, musíme použít jiný software (např. MS Excel – nástroj kontingenční tabulka), zde provést zjištění stejných dveří, očíslování a toto přenést zpátky do Revitu. Podrobný návod je popsán v kapitole Vykazování.
 +  * Dále je možné narazit na požadavek, aby přímo z kódu dveří byly patrné některé hlavní parametry dveří. Potom je potřeba vymyslet speciální řešení. Pravděpodobně se však setřízení a kódování bude odehrávat také pomocí kontingenční tabulky v Excelu či jiného (např. databázového) nástroje.
 +
 +=== Speciální typy dveří ===
 +Dveře s nadsvětlíkem jsou jakousi kombinací okna a dveří. Rodinu vytvoříme tak, jak bude konstruována a vykazována. Pokud jako jediný prvek, nadsvětlík zaintegrujeme do rodiny dveří.
 +
 +Otvor bez dveřního křídla je speciální rodinou, která vytvoří otvor, avšak nevloží dveře. Otvor je možné popsat standardní popiskou dveří, zahrnout grafickou značku nadpraží apod.
 +
 +==== Speciální typy dveří ====
 +=== Prostup stěnou ===
 +Otvor do stěny lze vytvořit nástrojem Otvor ve stěně. Nástrojem lze ale vytvořit pouze obdélníkový otvor, tento otvor se vyřízne pouze do jedné stěny (v případě sendvičové stěny – složené ze dvou samostatných stěn - nutno řešit dvěma samostatnými otvory). Nedá se jednoduše přesně nastavit velikost otvoru (je možné, ale např. přes referenční roviny, ne úpravou některého parametru). Také se nevypisuje velikost takového otvoru do kóty, otvor nelze popsat jakoukoli popiskou.
 +
 +Proto je mnohem výhodnější vytvářet prostup nástrojem Okno, a to speciálně upravenou rodinou. Tato rodina pak řeší veškerá omezení nástroje Otvor ve stěně.
 +
 +Otvor může mít libovolný (v rodině definovaný) tvar (obdélník kruh, elipsa), velikost určujeme přímo pomocí parametrů, výška otvoru se vypisuje v kótě, otvor lze opatři popiskou (okna) a vypsat do ní parametry, které nás zajímají (informaci o stavební úpravě otvoru – lemování, požární ucpávky, profese která otvorem prochází apod.). Rozměry otvoru by měly řídit sdílené parametry. Otvor může být doplněn grafickou značkou (detailová komponenta).
 +Pro otvor ve stěně, který nemá parapet, je vhodné použít podobnou rodinu v kategorii Dveře. Také rozměry tohoto otvoru by měly řídit sdílené parametry.
 +
 +=== Prostupy stropem, podlahou a podhledem  ===
 +Prostup jakoukoli horizontální konstrukcí (konstrukce vytvořená nástrojem Podlaha a Strop) je možné vytvořit vícero způsoby:
 +  * Nástrojem Otvor šachty. Použití tohoto nástroje umožňuje vytvořit otvor libovolného půdorysného tvaru a to i přes několik konstrukcí (otvor je vyříznut při kontaktu konstrukce a šachty). U spádované konstrukce se přitom nemění původní hranice lomu spádů. Posunem konstrukce zůstává prostup na stejném místě.
 +  * Úpravou hranice. Velice rychlý způsob vytvoření prostupu. Je vhodný tehdy, pokud potřebujeme otvor pouze v jedné konstrukci (např. pouze ve stropní žb. desce, ale již ne v podlaze). U spádované konstrukce se přitom mění původní hranice lomu spádů. Toto může být někdy žádoucí, někdy nežádoucí (záleží od případu). Posunem konstrukce se posunuje také otvor.
 +  * Vlastní rodinou. Rodina musí být hostovaná (na podlaze, na ploše). Prostup pomocí rodiny se příliš nepoužívá.
 +
 +=== Šachty  ===
 +Pro vytvoření otvorů v šachtách a schodišťových prostorech používáme výhradně nástroj Otvor šachty. Do šachty je možné zahrnout i 2D značku (Symbolická čára), která pak bude viditelná ve všech podlažích, kterými šachta prochází.
 +
 +==== Zařizovací předměty  ====
 +Zařizovací předměty vložíme nástrojem Komponenta - Umístit komponentu.
 +
 +Protože zařizovacích předmětů můžeme mít nemalé množství a v roletové nabídce komponent se obvykle zobrazuje největší počet položek načtených do projektu, je vhodné provést sloučení některých rodin do jediné rodiny. Výběr komponent se tak stává uživatelsky mnohem komfortnější.
 +{{ :model:revit:slouceni_rodiny.jpg?500 |}}
 +
 +Zařizovací předměty nikdy nekreslíme pomocí jednoduchých čar, ani je nevytváříme jako komponenty detailu. Obojí nelze vykázat.
 +
 +Novou rodinu vytváříme ze šablony rodiny „instalační příslušenství“ nebo jako „obecný model“ (přepnout na kategorii Instalační zařizovací předměty).
 +
 +Vzhledem k tomu, že Revit od verze 2014 obsahuje standardně i část MEP (TZB), je možné zařizovací předměty vkládat z karty Systémy prostřednictvím ikony Vodovodní armatura. Tím se výrazně zmenší seznam vypsaných komponent, neboť se zobrazí pouze zařizovací předměty, ne prvky nábytku nebo obecné modely.
 +
 +==== Zámečnické (a jiné) výrobky  ====
 +Následující postupy platí nejen pro zámečnické, ale i všechny ostatní výrobky podobného charakteru. Jedná se o neliniové prvky, které se vykazují na kusy.
 +
 +=== Modelované  ===
 +Zámečnické výrobky je možné klasicky vymodelovat. Je to sice pracné, avšak model je kompletnější. Modelujeme pouze prvky, které jsme zvyklí vykreslovat v měřítku 1:50. Drobné výrobky nemodelujeme, můžeme je nahradit zástupným prvkem.
 +
 +Zámečnický výrobek může být vytvořen jako komponenta na místě nebo i jako samostatná rodina (preferovaný způsob). Výchozí šablonou rodiny je obecný model.  Kategorie zámečnické výrobky neexistuje, proto musíme tyto výrobky přiřadit k některé z kategorií (nabízí se např. kategorie Truhlářské výrobky). V tomto případě se hodí vytvořit podkategorii „Výrobky“ a veškeré hmotě a detailovým čarám v rodině tuto podkategorii přiřadit.
 +
 +V rodině je možné složitější zámečnický výrobek sestavit z dalších komponent (tyto komponenty, samostatné rodiny, pak budeme moci použít i v jiných rodinách).
 +
 +3D geometrii je možné nahradit i 2D komponentou detailu, která bude uvnitř rodiny zámečnického výrobku.
 +
 +=== Nahrazené zástupným prvkem  ===
 +Příliš komplikovanou nebo příliš drobnou rodinu zámečnického (či jiného) výrobku je možné nahradit zástupným symbolem. V takovém případě vůbec nevytváříme rodinu (viz 6.26.1), ale vkládáme zástupnou rodinu.
 +
 +Zástupná rodina je zahrnuta např. do kategorie Truhlářské výrobky (šablona rodiny Obecný model) a obsahuje jeden typ pro každý typ výrobku (zámečnické, klempířské, truhlářské, kamenické,…). Rodina obsahuje (v tomto případu) drobnou modelovou kostičku, která je umístěna do podkategorie (např. „Zástupce výrobku“).
 +{{ :model:revit:vykazovani_kolecka.jpg?400 |}}
 +
 +==== Klempířské výrobky  ====
 +Klempířské výrobky je možné nahradit zástupným prvkem.
 +
 +Pokud se rozhodneme klempířské prvky modelovat (a získat tak možnost vykázat jejich délku z geometrie), lze použít rodinu vytvořenou jako liniový obecný model, která bude obsahovat načtený profil (nebo i více profilů).
 +
 +==== Místnosti  ====
 +=== Vkládání místností  ===
 +Místnosti lze vkládat do uzavřených prostor. Horní a spodní ohraničení místnosti je definováno ve vlastnostech místnosti (není nekonečné), ale půdorysně musí být místnost dokonale uzavřená.
 +
 +Půdorysné ohraničení tvoří prvky – stěna a obvodový plášť, horní a spodní ohraničení vytváří – podlaha, strop a střecha.
 +
 +Nedokonale uzavřené místnosti je nutné buďto opravit, nebo lze použít nástroj Oddělovač místností (tento nástroj primárně slouží k rozdělení jednoho prostoru na více samostatných místností – např. u výrobní haly (jedna místnost) různé výrobní úseky).
 +
 +Šachtu a schodišťový prostor je možné vytvořit jako jednu místnost, u které nastavíme odpovídající hodnoty Podlaží a Horní limit. Zde však dochází k problému s tabulkou místností, která bývá pro jednotlivá patra filtrována přes parametr Podlaží. Taková místnost by se zobrazila pouze v tabulce nejspodnějšího podlaží.
 +
 +Každá stěna vytváří ve výchozím stavu ohraničení místnosti (parametr instance Ohraničení místnosti). Někdy je potřeba tuto vlastnost zrušit. Příkladem jsou dělící příčky v prostorách sociálního zázemí, kde nechceme jednotlivé WC kabiny definovat jako samostatné místnosti, ale požadujeme jeden ucelený prostor (místnost). Ohraničení místnosti také nevytváří stěny, které mají v parametru typu Funkce hodnotu Opěrná.
 +
 +=== Místnosti v různých fázích  ===
 +Místnost se vytváří ve fázi shodné s fází pohledu, ve kterém místnosti vytváříme.
 +
 +Pokud máme projekt rozfázován („Existující“, „Nová konstrukce“), místnosti vytvořené ve fázi Existující se v nové fázi nezobrazí. Místnosti se v tomto ohledu nechovají stejně jako konstrukce, nemají fázi demolice, pouze fázi vytvoření (zde zjednodušeně parametr Fáze).
 +
 +Do pozdější fáze místnosti můžeme překopírovat (v pohledu fáze Stávající stav okopírujeme místnosti (Ctrl+C), v pohledu s fází Nová konstrukce vložíme Zarovnané na stejné místo). Místnosti si přenesou nejen původní označení, ale také hodnoty parametrů. Pokud došlo ke změně dispozice, musíme toto samozřejmě řešit.
 +
 +Vymazáním popisky místnosti nedochází k vymazání místnosti. Vymazáním místnosti v půdorysu/modelu nedochází k odstranění této místnosti z projektu. Místnost je možné následně zase použít. Místnost lze z projektu odstranit pouze vymazáním příslušného řádku v tabulce (výkazu).
 +
 +Prvek Místnosti lze „přetahovat“ (Drag&Drop) mezi jednotlivými místnostmi dispozice.
 +
 +=== Připojené části modelu jako reference  ===
 +Pokud je Místnost z jedné strany ohraničena stěnou, která leží v připojené referenci (je v jiném projektu), standardně všechny objekty v této referenci nevytváří ohraničení pro místnosti. Tomu lze zabránit volbou ukrytou v nastavení typu dané reference – Ohraničení místnosti (nutno zatrhnout).
 +Zde je možné mimochodem také provést mapování fází (která fáze jednoho projektu se rovná které fázi druhého projektu).
 +
 +==== Oplocení  ====
 +Oplocení je možné modelovat pomocí obvodového pláště (nástrojem Stěna – Obvodový plášť). Jednotlivá pole oplocení jsou tvořena upravenými panely obvodového pláště. Takto následně vytvoříme standardní výplň oplocení, branku, otevíravou či posuvnou bránu.
 +{{ :model:revit:oploceni.jpg?500 |}}
 +
 +=== Nastavení drátěné výplně  ===
 +Aby došlo při realistickém zobrazení a zejména při renderování scény k realistickému vykreslení drátěné výplně oplocení, je potřeba nastavit materiálu „Drátěná výplň“ povrchovou texturu a zároveň (doplňkovou) texturu, která způsobí vyjmutí částí v drátěné výplni (viz Obrázek).
 +{{ :model:revit:nastaveni_materialu.jpg?500 |}}
 +
 +==== Žebříky  ====
 +Žebříky je nejlepší vytvářet tak, že si samostatně vytvoříme komponenty, ze kterých žebřík v projektu následně seskládáme. Nevytváříme jej tedy jako samostatnou rodinu. To by do budoucna značně omezilo tvarovou variabilitu žebříku. Jediným problémem je u tohoto způsobu vykazování, při kterém dochází k vykázání jednotlivých komponent, nikoli žebříku jako celku. Pokud je toto problém, sestavíme žebřík (naprosto stejně jako v projektu) v editoru rodiny (vytvoříme novou rodinu obecný model) z dílčích komponent, které jsou definovány jako Sdílené. Zde již nevytváříme žádné parametry, vazby. Připravenou rodinu importujeme do projektu.
 +{{ :model:revit:zebrik_osvetleni.jpg?300 |}}
 +
 +===== Poznámky  =====
 +==== Obecné zásady a upozornění  ====
 +Kóty, popisky, detailové čáry, komponenty detailu, vyplněné oblasti (šrafy) a ostatní entity zmíněné v  kapitole 0 kreslíme vždy do konkrétního pohledu. V ostatních pohledech se toto neprojeví, výjimkou jsou pouze závislé pohledy. Vymazáním pohledu jsou vymazány všechny zde nakreslené elementy tohoto typu!
 +
 +==== Kótování  ====
 +=== Kótování konstrukcí  ===
 +Kóty jsou v Revitu 100% asociativní. Při vymazání prvku nebo ztrátě kótované linie se kóta vymaže. Pokud skryjeme kótovaný prvek, skryje se také kóta (případně odpovídající část řetězové kóty).
 +
 +Proto bychom měli být při kótování opatrní. Např. při kótování dispozice půdorysu se může jednoduše stát, že místo stěn zakótujeme hranici podlahy (obě tyto linie jsou totožné). Při běžné editaci podlahy se takto vytvořená kóta může snadno smazat. Stačí původní čáru náčrtu vymazat a nahradit novou.
 +
 +Pokud je zakótován nějaký prvek v modelu, může pouhou záměnou tohoto prvku (rodiny) jednoduše dojít ke ztrátě kót (kóta byla napojena na nějakou rovinu nebo plochu v původní rodině, ta se však v druhé rodině nevyskytuje – kóta tedy zanikne).
 +
 +Při kótování přepínáme kótované objekty, hrany klávesou Tab. Na spodní liště okna Revitu se zobrazují informace o prvku, na který právě ukazujeme. Takovéto kótování může být však zdlouhavé, proto je někdy výhodnější vypnout kategorie, jejichž prvky by se mohly při kótování omylem zakótovat (to jsou právě např. podlahy).
 +
 +Vnější stěny se snažíme kótovat vcelku (volba Celé stěny místo Jednotlivé instance v pruhu pod pásem karet).
 +Libovolný úsek uprostřed řetězové kóty lze z řetězové kóty dodatečně odstranit. Klávesou Tab vybereme úsek a tento následně vymažeme klávesou Del.
 +
 +=== Kótování konstrukcí v externích referencích  ===
 +Kótování konstrukcí, které jsou obsaženy v připojených referencích, je velmi problematické. Při odebrání (odstranění) reference dochází k trvalé ztrátě kóty (k celkovému odstranění reference by však nemělo docházet – mohlo by dojít také k vymazání nastavení zobrazení referencí v šablonách pohledů – viz část Šablony pohledu 12.1). Při odpojení, nenalezení nebo skrytí reference se kóta stane neviditelnou. Opět se zobrazí při opětovném načtení či zobrazení reference.
 +
 +Zdá se tedy, že pokud referenci přímo neodstraníme, kóta je v bezpečí. Avšak kóta je vázána na konkrétní objekt v referenci. Projektant, který provádí úpravy připojené části modelu ale neví, že jsme konstrukci v jeho modelu zakótovali. Pokud ji tedy vymaže a nahradí jinou, může dojít ke ztrátě kóty. Pokud potřebujeme objekt v připojené referenci zakótovat, je bezpečnější nakreslit v požadovaném místě krátkou detailovou čáru (tu případně zamknout k objektu v referenci) a kótu asociovat s touto čárou.
 +
 +=== Kótování otvorů a nik  ===
 +Kótování otvorů a nik je možné pouze tehdy, pokud nejsou tyto otvory vytvořené nástrojem Otvor ve stěně. Otvory bychom měli vytvářet nástrojem Okno nebo Dveře (s použitím odpovídajících rodin otvorů). Viz část 6.24.
 +Standardní kóta, pokud má v nastavení typu zatrženou volbu Zobrazit výšku otvoru, zobrazuje pod kótovací čarou hodnotu systémového parametru Výška. Tento parametr ve výchozích rodinách dveří ovládá čistou (průchozí) velikost otvoru. Pokud tedy zakótujeme dveře, které mají rozměr 1600×2100 mm (viz Obrázek), v kótě otvoru se pod kótovací čarou zobrazí rovněž hodnota 2100, což je hrubá chyba.
 +{{ :model:revit:koty_dvere.jpg?400 |}}
 +
 +Je tedy nutná úprava rodiny dveří - a to takovým způsobem, aby byl parametr Výška přiřazen hrubé výšce otvoru. Pro čistý rozměr dveří použijeme jiný (sdílený) parametr.
 +
 +Čistý rozměr dveří (zde 1600|2100) je vytvořen klasickou popiskou dveří, který vypisuje hodnoty sdílených parametrů pro čistou (průchozí) šířku a výšku dveří.
 +
 +U zalomeného ostění je potřeba zakótovat velikost otvoru také z druhé strany stěny. Zde by kóta zobrazila hodnotu 1770|2140, což by také nebylo správně, nadpraží zalomeného ostění je zde (dle aktuálního nastavení ve výšce 2250 mm). Na této straně tedy musíme použít jiný kótovací styl, který nezobrazuje výšku otvoru. Hodnotu 2250 pod kótovací čáru vložíme jako samostatnou popisku dveří, která bude vypisovat sdílený parametr z rodiny.
 +
 +Pro správné zakótování dveří se zalomeným ostěním tedy potřebujeme dvě popisky dveří a dva kótovací styly.
 +Kótování oken se v principu řeší obdobným způsobem. V případě okna se zalomeným ostěním musíme údaj vypsat popiskou okna.
 +
 +Pokud je nika vytvořena vložením tenké stěny do stěny širší (za použití nástroje Ořezat), není možné automaticky vypsat hodnotu výšky otvoru ani do kóty, ani do popisky. Z tohoto důvodu je lepší mít pro niku připravenu samostatnou rodinu (obdoba rodiny okna). Pokud se v projektu niky neobjevují ve velkém počtu, je možné dopsat výšku otvoru obyčejným textem samozřejmě s vědomím toho, že hodnota v textu není nijak provázaná s hodnotou parapetu a může dojít k chybám během úprav.
 +
 +=== Výškové kóty  ===
 +Výškové kóty je potřeba připravit v několika typech. Půdorysné a řezové kóty budou opatřeny zcela jinou řezovou značkou. Dále se budou lišit v nastavení jednotlivých typů. Zejména v nastavení parametru Počátek výšky, který bude jednotlivé typy členit na kóty relativní a absolutní. Absolutní kóty budou vypisovat odpovídající hodnoty až po výškovém umístění objektu v Master projektu.
 +
 +Grafickou značku upravíme dle zvyklostí projekční kanceláře. Výškovou kótu, která obsahuje prefix „0,000 =“, je možné použít pouze v úrovni, která skutečně odpovídá nulové relativní výšce projektu (zpravidla čistá podlaha 1NP). Protože se jedná o „natvrdo“ vepsanou hodnotu, může dojít k chybě. Na následujícím obrázku odpovídá projektová 0,000 výšce 295,42 m n. m.
 +{{ :model:revit:vyskove_koty.jpg?400 |}}
 +
 +=== Absolutní a relativní výšky otvorů  ===
 +Výšky otvorů ve výkresech tvarů betonových konstrukcí bývá zvykem kótovat v relativních souřadnicích vzhledem k 0,000 nebo v souřadnicích absolutních. Záleží na druhu stavby. Takovéto kótování je možné v zásadě dvěma možnými způsoby:
 +  * Nástrojem výšková kóta, možno zobrazení zároveň spodní i horní výšky otvoru, nutno definovat Relativní základnu počátku výšky 1NP. Zde je riziko, že výškovou kótu umístíme omylem na jiný objekt. Vzhledem k tomu, že se nevypisuje výška otvoru nad čistou podlahou, se údaj hůře kontroluje. Umisťování kóty (natáčení) je uživatelsky značně nekomfortní, pracné, a tedy pomalé.
 +  * Výpis hodnoty výšky otvoru popiskou (za předpokladu, že je otvor vytvořen nástrojem Okno). Popiska zobrazuje dopočítanou hodnotu parametrů pro absolutní či relativní výšky (horní i spodní hrana otvoru). Výpočet probíhá v upravených tabulkách oken. Zde je však nutné ruční vypisování hodnot mezi jednotlivými sloupci a průběžná kontrola tabulek. Ručně vpisované hodnoty v tabulkách se při změně modelu totiž samy neaktualizují! Lze alespoň s pomocí podmíněného formátování „vysvítit“ hodnoty, které vyžadují aktualizaci. Běžnými nástroji, které jsou v Revitu dostupné, nelze párování hodnot určených výpočtem a hodnoty v popiskách zautomatizovat. Před tiskem či jakýmkoliv jiným vydáním je potřeba nahlédnout do tabulek a hodnoty překontrolovat. Samostatná tabulka slouží k nastavení základní výšky podlaží, další dvě obdobné tabulky slouží pro přepisování hodnot (jedna pro absolutní, druhá pro relativní).
 +{{ :model:revit:tabulka_okna.jpg?600 |}}
 +{{ :model:revit:spojeni_tabulek.jpg?600 |}}
 +{{ :model:revit:vyskova_kota_otvoru.jpg?400 |}}
 +=== Kótovací styly  ===
 +Kótovací styly
 +Pro běžnou práci si vystačíme se dvěma základními kótovacími styly. Typ kóty „Standardní“, který vypisuje výšky otvorů, a typ „Bez výšky otvoru“, který výšky nevypisuje. Druhý zmiňovaný využijeme tehdy, kdy by docházelo k vypsání chybné hodnoty (viz část 7.2.3). Vypisování výšky ovládá parametr Zobrazit výšku otvoru.
 +
 +Ostatní parametry nastavíme tak, abychom docílili požadovaného vzhledu a chování kóty.
 +
 +==== Detailování ====
 +=== Tvarová úprava konstrukci ===
 +Úprava tvaru konstrukce nástrojem Ořezat profil je možná. Jedná se o velice rychlý způsob úpravy tvaru konstrukce, který však souvisí pouze s konkrétním pohledem. Provedená úprava je pouze záležitostí grafickou, nedochází k fyzické změně modelu. Úprava se tedy nepromítne ani ve výkazech. 
 +{{ :model:revit:uprava_tvaru_konstrukce.jpg?400 |}}
 +
 +=== Vyplněné a maskovací oblasti ===
 +Vyplněné oblasti (šrafy) jsou poznámkovou entitou. Vztahují se tedy výhradně k danému pohledu. Hustota výplní typu kreslení se přizpůsobuje měřítku pohledu takovým způsobem, že při vytištění na papír vypadá vždy stejně. Přesně naopak fungují výplně typu model. 
 +
 +Vyplněné oblasti lze vzájemně posouvat (do popředí/do pozadí), jedna výplň tak může překrývat druhou.
 +
 +Linie hran oblasti shodné s maskou může být složena z různých čar (např. neviditelná).
 +
 +Pokud hranice vyplněné oblasti a hranice (modelové) konstrukce vzájemně splývají a pokud je modelová čára tlustější, je možné při tisku potlačit čáru konstrukce (zatrhnout volbu v Nastavení tisku v části možnosti – Linie hran oblasti shodné s maskou).
 +
 +Zvláštním typem výplně je maskovací oblast. Jak z názvu vyplývá, slouží k maskování modelových konstrukcí. Použijeme v případě, že grafická reprezentace z modelu neodpovídá našim požadavkům, případná úprava modelu je komplikovaná či nemožná. Oblast překryjeme maskovací oblastí a překreslíme pomocí čar detailu.
 +
 +Opět upozorňujeme, že je vhodné tyto nástroje použít např. při detailování v Revitu. Rozhodně není vhodné použít těchto nástrojů pro dokreslení konstrukčně složitějších částí, jak je zobrazeno na obrázku 26. A to především proto, že se nejedná o skutečné konstrukce a objemy, a tudíž se můžete dopustit hrubých chyb ve výkazech výměr!
 +
 +=== Čáry detailu ===
 +Čáry detailu slouží k doplnění výkresu z hlediska úplnosti. Používání detailových čar ve větší míře nelze doporučit, avšak pro specifické potřeby je můžeme využít.
 +
 +Revit neumí zobrazovat konstrukce nad rovinou řezu. Proto zejména u konstrukcí nad rovinou řezu můžeme přistoupit k používání detailových čar. Avšak je potřeba pamatovat na to, že v případě změny polohy konstrukce musíme upravit tyto čáry, které s konstrukcí, ke které se vztahují, nejsou nijak systémově propojené.
 +
 +Protože detailové čáry (např. zmíněné konstrukce nad rovinou řezu) mohou být používány i v jiných pohledech, je vhodné čáry stejného druhu spojit do jedné Skupiny. Tuto skupinu je pak vhodné připnout. Tím se všechny čáry drží pohromadě, ale zejména je možné použití této skupiny v dalším pohledu. Např. stavební půdorys, půdorysné schéma požárního řešení, půdorys v zobrazení studie, zcela totožný půdorys jiného podlaží (u vícepodlažní budovy). Úpravou kteréhokoli členu skupiny dochází k úpravě na všech ostatních místech.
 +
 +=== Detailové komponenty ===
 +Detailové komponenty (nebo komponenty detailu) jsou rodiny, které slouží k doplnění výkresů po grafické či informativní stránce. V Revitu se snažíme konstrukce modelovat zjednodušeně, aby nenarůstala jeho modelová složitost. Výkresy generované z takového modelu by však byly příliš chudé, což by byl ve vyšším stupni projektové dokumentace problém.
 +{{ :model:revit:detailove_komponenty.jpg?400 |}}
 +
 +Detailních komponent můžeme vytvořit obrovské množství. Měly by být strukturovaně umístěny v adresáři s rodinami.
 +
 +Efektu překrytí modelové konstrukce lze v rodině dosáhnout použitím maskovací oblasti. Dále je praktické do patřičných pozic vložit referenční rodiny (silná reference), díky tomu lze komponentu snadněji umístit pomocí „magnetismu“. Např. u keramických stropních vložek (viz Obrázek 27) jsou v rodině obsaženy silné referenční rodiny, které definují předepsaný odstup od vedlejší tvarovky. Takto lze rychle vyskládat strop bez nutnosti zjišťování požadovaných odstupů.
 +
 +Detailové komponenty mohou být i parametrické. Např. komponenta závěsu SDK podhledu (Obrázek 27) umožňuje libovolnou délku táhla.
 +
 +Detailové komponenty by rozhodně neměly suplovat modelové rodiny! Detailové komponenty není totiž možné vykázat. Proto je není vhodné používat např. pro vkládání zařizovacích předmětů. Ale je možné je využít při vkládání nábytku, jenž se standardně nepočítá (pokud se nejedná o dodávku stavby).
 +
 +Detailové komponenty zachovávají reálné rozměry. Jejich velikost se tedy při změně měřítka mění (na rozdíl od Symbolů). 
 +
 +Detailové komponenty jsou obdobou klasických bloků v AutoCADu.
 +
 +=== Opakovaná komponenta ===
 +Jednoduché komponenty detailu (viz 7.3.4) lze využít pro vytvoření opakované komponenty. Výsledek může vypadat následovně:
 +{{ :model:revit:znacka_dilatace.jpg?500 |}}
 +
 +Opakované komponenty by se dalo využít např. pro jednodušší vkládání stropních vložek nebo pro jednotlivé cihelné tvarovky zdiva.
 +
 +=== Symboly ===
 +Symboly jsou speciálním druhem poznámek, které se chovají tak, že mění svou velikost v závislosti na zvoleném měřítku, resp. zachovávají stále stejnou velikost při vytištění na papír.
 +
 +Symboly je možné použít pro specifické grafické značky (např. vstup do objektu).
 +
 +==== Popisky ====
 +Popisky jsou poznámkové entity, které vypisují hodnoty parametrů rodin. Mohou mít libovolnou grafickou podobu. Jejich zobrazení případně skrytí závisí na nastavení Přepsání viditelnosti/zobrazení pro každý pohled, případně je určeno použitou šablonou pohledu.
 +
 +=== Popisky dle kategorií ===
 +Tyto popisky mají přímo definováno, pro kterou kategorii jsou určeny. V projektu je pak možné konkrétní prvek popisovat pouze těmi popiskami, které jsou určeny pro danou kategorii. Vypisují hodnoty systémových nebo i sdílených parametrů obsažených v rodinách popisovaných prvků.
 +
 +Popisky vypisující parametr Označení typu a/nebo Označení (instance) nevytváříme jako multikategoriální. Popisky mohou mít svá specifika související s konkrétním projektem (značení prvků dle typu nebo dle instance případně kombinace obou) a je vhodné je mít raději oddělené. Jejich vytvoření není nijak složité (i vzhledem k počtu kategorií), je možné vytvořit pouze jedinou popisku a tu následně kopírovat s pouhou změnou kategorie.
 +
 +Při postupném popisování prvků různých kategorií se vkládají výchozí popisky. Pokud mají prvky poctivě vyplněné všechny důležité parametry, je vytvoření odkazů a popisek velice rychlé a může jej provést i člověk bez znalostí projektu. Je potřeba pouze vhodně nastavit výchozí popisky.
 +
 +=== Popisky multikategoriální ===
 +Jsou obdobné jako Popisky dle kategorie, s tím rozdílem, že není důležitá kategorie rodiny, kterou popisujeme.
 +
 +Příkladem může být popiska vypisující parametr typu Popis. Tato popiska nemá v různých kategoriích svá specifika a není důvod ji vytvářet pro každou kategorii zvlášť.
 +
 +=== Obecné popisky ===
 +Obecné popisky lze v omezené míře využívat např. k vytváření grafických značek, ke kterým zároveň potřebujeme přiřadit libovolnou textovou hodnotu, přitom hodnotu naprosto nezávislou.
 +
 +Obdobně jako u detailních komponent, ty však není možné opatřit štítkem zabudovaným přímo do rodiny.
 +
 +Lze tak vytvořit popisky, které nevypisují hodnoty z některého parametru rodiny. Do obecné popisky můžeme zapsat libovolnou hodnotu, de facto se jedná o obdobu bloku opatřeného štítkem v AutoCADu.
 +
 +Příkladem může být šipka s naznačeným směrem spádu a jeho hodnotou, kterou přiřadíme k podlaze „ve spádu“. Podlaha přitom ve spádu vůbec nemusí být modelovaná. Klasická popiska spádu (Ukazatel sklonu) by nám vypsala hodnotu [Žádný sklon]. Takovou kótu využijete také např. u kótování rampy, na kterou jednoduchým způsobem nelze umístit šipku sklonu.
 +
 +=== Popisky vypisující nesystémové parametry z rodiny ===
 +V tomto případě se obvykle jedná o Popisku podle kategorie, která však obsahuje sdílený parametr. Pokud je ten samý sdílený parametr obsažen i v rodině příslušné kategorie, dochází k přenosu hodnoty.
 +
 +Představme si rodinu překladu, která bude obsahovat parametr instance pro délku překladu a dále parametr určující počet vložených prvků (v rodině asi pomocí pole). Pokud tyto hodnoty budeme chtít vepsat do popisky, použijeme sdílený parametr (např.) POČET POLÍ a sdílený parametr DÉLKA (jak v rodině, tak v popisce). 
 +
 +=== Výchozí objekty ===
 +Přestože popisek každé kategorie můžeme mít větší množství (pro kategorii okno např. Bublina označení, Výška parapetu, Výška okna v absolutních souřadnicích, …) je vhodné v projektu nastavit, která z načtených popisek bude použita jako výchozí. Kliknutím na tlačítko Popisky… při aktivním nástroji Popisek podle kategorie je možné provést nastavení pro každou kategorii.
 +{{ :model:revit:nastrojova_lista.jpg?500 |}}
 +
 +=== Klíčové poznámky ===
 +Klíčové poznámky jsou speciální typy poznámek, u kterých se zobrazuje hodnota klíče nebo tomuto klíči odpovídající textová hodnota. Tato textová hodnota přitom není nadefinována v rámci projektu, ale je načítána z externího TXT souboru.
 +
 +Tento soubor má svou předepsanou strukturu, která umožňuje vytváření stromové struktury. Definování této struktury je poměrně jednoduché. Za oddělovač slouží tabulátor, kód za textem odkazuje na kód nadřazené položky. 
 +
 +Příklad vyňaté části ze souboru:
 +020000 Povrchy
 +021000 Omítky fasádní 020000
 +PU.01 FASÁDNÍ OMÍTKA BÍLÁ 021000
 +PU.04 BEZPRAŠNÝ NÁTĚR 021000
 +
 +V Revitu se pak zde definovaná struktura zobrazí následovně:
 +{{ :model:revit:klicove_poznamky.jpg?400 |}}
 +
 +Příkladů praktického využití klíčových poznámek může být větší množství:
 +Lze vytvořit třeba dokumentaci, ve které budou veškeré textové popisy na výkrese načítány přes klíčové poznámky z jednoho TXT souboru. Pokud se tento soubor odešle na překlad do jiného jazyka, pouhou výměnou tohoto souboru za přeložený TXT soubor může rázem vzniknout dokumentace v jiném jazyce.
 +Nebo mohou být klíčové poznámky používány k vypsání nějakých standardizovaných informací (popis dodatečných úprav konstrukce). Pokud je takový popis na výkrese použit několikrát, jedinou změnou v TXT souboru dojde k úpravě na všech místech projektu (nebo i ve více oddělených projektech najednou!).
 +
 +===== Rodiny =====
 +Rodiny jsou základními prvky Revitu, ze kterých se následně skládá informační model budovy. Jsou to prvky, které mohou měnit své rozměry nebo zobrazení v závislosti na hodnotách parametrů, které obsahují. Rodiny dále mohou obsahovat parametry, které nijak neovlivňují rozměrové ani grafické vlastnosti rodiny, ale doplňují prvek po stránce informativní.
 +
 +==== Druhy rodin ====
 +V Revitu se nachází tři druhy rodin:
 +  * Systémové rodiny - jsou pevnou součástí Revitu a nelze u nich měnit jejich chování. V projektu je nelze ubírat, ani přidávat nové. Změna systémových rodin může přijít až s vydáním nové verze Revitu, nebo jeho aktualizací (opravný balíček). Tyto rodiny je možné upravovat pouze pomocí předdefinovaných nabídek či změnou pevně daných parametrů. Mezi systémové rodiny patří stěny, podlahy, schodiště, rampy, zábradlí apod.). Tyto rodiny jsou otestovány a většinou fungují spolehlivě. Některé systémové rodiny (např. zábradlí) se skládají z komponent, pro které jsou již použity uživatelské rodiny. Pokud mluvíme o systémové rodině, většinou používáme spíše název nástroje (stěna, strop, zábradlí) a nepoužíváme termín "rodina".
 +  * Uživatelské rodiny (vkládané rodiny, nebo pouze "rodiny") – jsou uživatelsky vytvořené rodiny, u kterých můžeme vytvářet téměř cokoli a vkládat libovolnou logiku (musíme pouze ctít logiku Revitu). Tyto rodiny mohou být velmi jednoduché, ale i značně složité. Pokud jsou tyto rodiny nesprávně vytvořeny, mohou se v projektu chovat nesprávně. Tyto rodiny se vytváří v editoru rodin a dají se uložit jako samostatný soubor (možnost použít na jiných projektech). Rodiny je vhodné uchovávat na místě dostupném pro všechny projektanty, a protože je rodin velké množství, měla by zde vzniknout určitá adresářová struktura. Soubor s hotovou rodinou je možné kdykoliv načíst do projektu a teprve poté můžeme rodinu používat. Načtením rodiny do projektu se velikost souboru s projektem zvětší přibližně o velikost souboru rodiny, ale při několikanásobném použití (instancích) v modelu se již celková velikost projektu příliš nezvětšuje. Pro přirovnání se dá říci, že uživatelské rodiny jsou vylepšenou obdobou dynamických bloků, které známe z AutoCADu.
 +  * Rodiny na místě - jsou uživatelsky vytvořené rodiny, které vytváříme pomocí stejných nástrojů jako vlastní rodiny. Modelování však neprobíhá v editoru rodiny, ale přímo v projektu. Toto je hlavní výhoda rodin vytvořených na místě – možnost modelování v kontextu s okolními konstrukcemi. Rodiny na místě však nelze uložit do samostatného souboru, jsou pevně svázány s projektem. Do jiného projektu je lze převzít kopírováním přes schránku (Ctrl+C a Ctrl+V). Jejich vícenásobné použití (instance) v projektu značně zvětšuje velikost souboru s projektem (podle počtu instancí). Prakticky se tento nástroj používá k modelování konstrukcí, jejichž tvar je nějak ovlivněn okolními konstrukcemi (např. dobetonovávky u stropů, výplňové betony dutin, atypický komín).
 +
 +==== Rodiny obsažené v šabloně ====
 +V šabloně projektu jsou obsaženy pouze základní rodiny, a to takové, u kterých se předpokládá využití na většině budoucích projektů. Další rodiny se načítají podle potřeby až v okamžiku, kdy je skutečně potřebujeme použít.
 +
 +Každá uživatelská rodina může obsahovat jeden, ale i velmi mnoho typů. Všechny tyto typy rodin v šabloně nemusí být obsaženy. Např. rodina nosníku HEA obsahuje kompletní rozměrovou škálu, tedy mnoho typů rodiny. V šabloně jsou však načteny pouze ty nejčastěji užívané typy.
 +
 +==== Úložiště rodin ====
 +Uživatelských rodin vzniká postupně velké množství. Aby byly tyto rodiny lehce dohledatelné, je vhodné vytvořit na serveru určitou adresářovou strukturu, kam se rodiny budou ukládat.
 +
 +Adresářová struktura, kde názvy adresářů odpovídají názvům jednotlivých kategorií, se ukázala jako ne příliš dobré řešení. Kategorií je pouze omezený počet a některé rodiny nelze jednoznačně zařadit do některé z nich. Ten, kdo rodinu nevytvářel, může mít problém rodinu v takové adresářové struktuře najít.
 +
 +Vhodnějším řešením je vytvoření adresářové struktury s přirozeným pojmenováním stavebních konstrukcí.
 +Zcela samostatně může vzniknout adresář pro popisky (tzn. popisky, bubliny, značky řezů, symboly výškových kót apod.) ve kterém mohou být podadresáře dle názvů kategorií.
 +
 +Dalším speciálním adresářem může být adresář pro detailní komponenty (tzn. různé grafické značky a jiné grafické objekty pro dopracování výkresu).
 +
 +==== Pojmenování rodin ====
 +Soubor s rodinou by měl být výstižný, dostatečně obecný a co nejkratší. Pamatujte na to, že název souboru je totožný s názvem rodiny a zobrazuje se v nabídkách při výběru prvků, v prohlížeči projektu nebo třeba ve výkaze.
 +
 +Název by měl vždy obsahovat název prvku (Sloup, Dveře, Nosník) případně tvarovou charakteristiku (Sloup kruhový, Dveře posuvné, Nosník HEA) a další upřesnění.
 +
 +V názvu souboru by neměl být obsažen název parametru, který je definován uvnitř rodiny (materiál, rozměr).
 +
 +Pokud se však jedná o zcela neparametrickou rodinu, můžeme použít název, který prvek kompletně vystihuje. Např. "Patka ŽB 1200×1200".
 +
 +Aby bylo již z názvu rodiny hned patrné, které rodiny byly vytvořené v rámci firmy a které byly do projektu načteny odjinud (z internetu, z jiného projektu jiné firmy), je vhodné název doplnit zkratkou původu. Např. "Nosník IPE.VUT" vytvořil někdo pro VUT, ve firemním prostředí to bude nějaká zkratka názvu firmy. Umožňuje to jednodušší správu projektu a zejména okamžitý přehled o původu rodiny.
 +
 +V pojmenování souborů rodin se nemusíme bát používat diakritiku. Vše ovšem záleží na nastavení struktury na firemním serveru, kdy hluboká struktura a diakritika může vést k problémům se zápisem kvůli omezení délky cesty k souboru. Běžně ale diakritika nepředstavuje problém.
 +
 +==== Pojmenování typů rodin ====
 +Pojmenování typů rodin by mělo být výstižné a také co nejkratší (v roletových nabídkách je vidět jen část názvu typu rodiny). V názvu nemusíme opakovat informace, které jsou patrné z názvu rodiny (název rodiny je totožný s pojmenováním souboru rodiny).
 +  * Můžeme buďto nějak zkratkovitě popsat vlastnosti konstrukce - tedy např. rodina "Sloup kruhový.VUT" bude mít typ "ŽB, D=300" (tzn. železobetonový o průměru 300 mm).
 +  * Nebo můžeme použít zcela obecný název – tedy např. rodina "Dveře dvoukřídlé.VUT" bude mít typy "Interiérové", "Vstupní do bytů", "Do technických prostor".
 +
 +==== Vyhledávací tabulka typů ====
 +Některé rodiny mohou obsahovat velké množství typů, z nichž jsou nakonec využívány pouze některé. Příkladem takových rodin jsou ocelové nosníky. V rodině může být definována celá výrobní řada. Rodiny nosníků a sloupů profilu I, U, IPE, HEA a dalších obsahují každá něco přes dvacet typů. Ale jsou i rodiny, které obsahují i stovku typů!
 +
 +Při načtení velkého množství takovýchto rodin včetně všech jejich typů by nabídkové roletky obsahovaly obrovský počet řádků a pracovalo by se s nimi opravdu špatně. Proto se k některým rodinám přidává vyhledávací tabulka typů. Při načítání rodiny, která má k dispozici tuto tabulku (jedná se o TXT soubor stejného názvu) se zobrazí tabulka se seznamem všech nadefinovaných typů. Následně je možné vybírat pouze typy, které pravděpodobně budeme potřebovat (držíme klávesu Ctrl nebo Shift a vybíráme konkrétní typy).
 +
 +Rodinu obsahující vyhledávací tabulku typů nesmíme načítat do projektu přetažením (Drag&Drop), ale pomocí nástroje Načíst rodinu v kartě Vložit. V takovém případě by se načetly pouze typy obsažené přímo v rodině.
 +
 +Pokud rodina obsahuje soubor s vyhledávací tabulkou, sama o sobě nemusí obsahovat ani jeden typ.
 +
 +Vytvoření souboru s tabulkou je možné v editoru rodiny. Příkazem "R" - Export - Typy rodin. Tím se vytvoří důležité záhlaví ve vyhledávací tabulce, kde jsou definovány parametry a datové typy. Na dalších řádcích jsou pak hodnoty jednotlivých parametrů. Každý řádek reprezentuje právě jeden typ rodiny. Další řádky můžeme libovolně doplňovat (např. dle katalogu výrobce).
 +
 +==== Seskupování rodin ====
 +Pro zpříjemnění práce je možné podobné rodiny seskupovat.
 +
 +Např. místo několika samostatných rodin zařizovacích předmětů pro vybavení koupelny (umyvadlo, sprchový kout, vana) nebo několika odlišných druhů WC (závěsné, kombi, invalidní) je možné vytvořit rodinu Koupelna resp. WC, která bude obsahovat několik typů pojmenovaných dle konkrétních zařizovacích předmětů.
 +
 +Samostatné rodiny jednotlivých zařizovacích předmětů jsou všechny načteny do hlavní rodiny a jejich viditelnost se přepíná parametrem (datový typ tohoto parametru je Typ rodiny).
 +
 +Pro administraci jsou takové rodiny sice náročnější, ale uživatelský komfort je mnohem větší.
 +
 +Toto řešení je vhodné použít pouze tehdy, pokud jsou jednotlivé rodiny obsažené v hlavní rodině poměrně jednoduché (např. obsahují pouze 2D grafickou značku a/nebo jen jednoduchou 3D geometrii).
 +
 +==== Šablony rodin ====
 +Stejně jako projekt zakládáme výhradně na základě šablony projektu, také pro nově vznikající rodiny používáme šablony. Výchozí šablony, které jsou součástí instalace Revitu bychom neměli používat, je nutné je upravit.
 +
 +Novou (upravenou) šablonu rodiny vytvoříme tak, že založíme rodinu na základě běžné šablony, provedeme potřebné úpravy (zpravidla čištění), doplnění informací (parametry Verze, Autor, Copyright) a soubor uložíme jako běžnou rodinu (adresář s upravenými šablonami). Příponu souboru následně přejmenujeme z RFA na RFT. Šablonu je potřeba uložit na server, aby mohla být následně opakovaně používána. Pojmenování šablony (tedy souboru) se doporučuje ponechat stejné, jako bylo pojmenování původní šablony.
 +
 +Čištění rodiny spočívá v odstranění všech vzorů čar, všech typů výplní, všech materiálů; vyčištění pomocí nástroje Čisti. Před vyčištěním nástrojem Čisti je možné upravit řezové značky a značku podlaží tak, aby neobsahovaly žádnou značku (potom bude jako nepoužívaná také vyčištěna).
 +
 +Šablony rodin je vhodné mít vytvořené pro všechny základní typy rodin. Některé šablony jsou prakticky stejné, liší se pouze zvolenou kategorií.
 +
 +==== Rodiny z internetu ====
 +Velké množství rodin je možné získat z různých zdrojů na internetu. Na tyto rodiny bychom si měli dát velký pozor.
 +
 +Rodiny mohou obsahovat nestandardní vzory čar, výplní, materiálů a podkategorií. Importem takové rodiny do projektu (bez předchozího „vyčištění“) se toto přenese do projektu. Následné vyčištění z projektu je možné, ale je to operace pracná a nebezpečná (může dojít k nechtěnému vymazání něčeho jiného).
 +
 +==== Parametry ====
 +=== Pojmenování parametrů ===
 +Parametry rodin by měly být pojmenovány názvy z přirozeného jazyka. Pojmenování parametrů, kterými budeme rodinu přímo ovládat, není vhodné pojmenovávat pouhými písmeny.
 +
 +Naopak pro parametry, které používáme pro nějaké vnitřní výpočty v rodině, můžeme pouhá písmena používat. Tyto parametry uživatel stejně nemůže přímo ovládat (a ani to není vhodné).
 +
 +Při vytváření rodiny, kdy se definují vztahy mezi parametry pomocí matematických vzorců, se vyplatí parametry pojmenovat nejprve pouhými písmeny nebo zkratkami a teprve až nakonec důležité parametry přejmenovat na přirozené názvy. Psaní vzorců je tak totiž mnohem rychlejší. Netřeba se bát toho, že poté budeme muset upravovat vzorce. Přejmenováním parametru dojde k přejmenování i ve vzorcích.
 +
 +=== Začlenění parametrů do skupin parametrů ===
 +Pro snadnější orientaci mezi parametry se hodí začlenit každý parametr do skupiny parametrů. Skupina parametrů obsahuje parametry podobného charakteru. Toto začlenění nemá vliv na fungování rodiny, je to pouze záležitostí uživatelského komfortu.  Nejčastěji používané skupiny jsou Rozměry, Grafika, Materiály a povrchové úpravy, Identifikační data, Jiné a Vazby.
 +  * Rozměry – parametry, které ovládají geometrické vlastnosti rodiny.
 +  * Grafika – parametry, které ovlivňují grafické vlastnosti rodiny.
 +  * Materiálové a povrchové úpravy – konstrukční materiál jednotlivých částí rodiny.
 +  * Identifikační data – doplňkové informace rodiny (parametry, jako Verze, Autor).
 +  * Jiné – parametry užívané pro vnitřní výpočty.
 +  * Vazby – tato skupina je v českém prostředí Revitu uvedena na prvním místě (v nabídce vlastností rodiny). Toho se dá využit pro ty nejdůležitější parametry (zejména parametry instance). Ty jsou pak vždy rychle po ruce a stále na očích.
 +
 +=== Typy a instalace ===
 +U každého parametru je potřeba zvolit, jestli se bude jednat o parametr typu, nebo o parametr instance. To zásadním způsobem ovlivní způsob práce s rodinou.
 +
 +Změnou parametru typu se změní všechny v projektu umístěné instance daného typu, aniž by byly fyzicky vybrané. 
 +
 +Pokud chceme parametr typu změnit, aniž bychom ovlivnili ostatní, musíme daný typ rodiny duplikovat.
 +
 +Parametry instance ovládají pouze jeden konkrétní prvek v projektu. Změnou některého parametru instance se ostatní rodiny stejného typu nijak nezmění.
 +
 +V editoru rodiny není možné měnit systémové parametry rodiny. Tlačítko Upravit je v nabídce Typy rodin (editor parametrů) neaktivní. Např. parametr Šířka v rodině dveří (standardně parametr typu). Změna parametru z typu na instanci ale  možná je. Zakótujeme libovolný rozměr, přiřadíme požadovaný systémový parametr (přidáme štítek). V nabídce pod pásem karet pak pouze změníme volbu Parametr instance.
 +
 +==== Obecný postup tvorby rodin ====
 +Před vytvořením rodiny musíme mít jasnou představu o tom, co chceme vytvořit. Někdy pomůže rodinu nejprve nakreslit na kus papíru, načrtnout si základní referenční rodiny, rozmyslet parametry.
 +
 +Pokud si nejsme jisti, zda jsme vybrali správnou šablonu šablony, je vhodné rodinu v průběhu vytváření zkusmo načíst do testovacího projektu. Byla by to škoda práce, kdybychom po pracném vytvoření rodiny zjistili, že jsme zvolili špatnou šablonu. Dodatečná změna šablony rodiny není možná, stejně tak nelze přenášet objekty mezi dvěma rodinami.
 +
 +Příklad postupu tvorby rodiny (opravdu zkušení uživatelé zběhlí v přípravě prvků pro Revit mohou testovací fáze vypustit):
 +  - Vytvoření nové rodiny na základě vhodné šablony. 
 +  - Případná změna kategorie rodiny (pokud je potřeba).
 +  - Vytvoření důležitých referenčních rodin a referenčních čar (vhodné pojmenovat).
 +  - Parametrizace referenčních rodin (současně vytvoření základních parametrů ovládajících geometrii rodiny.
 +  - Otestování funkcionality – tzv. „flexing“ (změna hodnot parametrů, nemělo by dojít ke zpřetrhání vložených vazeb).
 +  - Vytvoření hmoty (zavazbení na referenční roviny a čáry).
 +  - Doplnění detailových komponent, detailových čar.
 +  - Opětovné otestování – flexing prováděný v rodině.
 +  - Uložení rodiny, načtení rodiny do testovacího projektu.
 +  - Testování rodiny v projektu (různé rozměrové varianty, kombinace parametrů). Sledujeme správné chování rodiny, ovlivnění hostovaných konstrukcí, bezchybnou grafickou reprezentaci v půdorysu, pohledu, v řezu, ve 3D).
 +
 +==== Několik rad pro vytváření vlastních rodin ====
 +  * Používáme pouze rodiny, které jsou důvěryhodné, tj. takové, které vytvářel někdo z vašeho projektového týmu (BIM manager) nebo konzultační firma, která rodiny připravovala firmě na míru a byla obeznámena s firemními standardy. Pokud se jedná o rodiny získané z internetu, měly by před použitím projít revizí BIM managera.
 +  * Pokud začátečník potřebuje rychle vytvořit jednoduchou rodinu, je lepší ji nedělat parametrickou (nábytek, zařizovací předměty apod.). I tyto prvky lze pak následně parametrizovat. Vytváření parametrických rodin vyžaduje určité množství zkušeností.
 +  * Parametrické rodiny vytváříme pouze tehdy, pokud je pravděpodobné použití rodiny na dalších projektech nebo pokud se předpokládá tvarová modifikace prvku. Vytvoření parametrické rodiny zabere mnohem víc času než vytvoření rodiny neparametrické. Případná tvarová úprava prvku neparametrické rodiny pak probíhá přímou úpravou rodiny v editoru (ne pomocí parametrů). Takto lze docílit mnohem vyšší produktivity. 
 +  * Parametry uvnitř rodiny by měly být pouze takové, které ovlivňují rozměrové, materiálové nebo grafické vlastnosti rodiny. Do rodiny bychom neměli vkládat parametry pro různé textové informace, ty je mnohdy lepší vytvořit přímo v projektu jako projektové parametry dané kategorie.
 +  * Volbou šablony se určuje zároveň kategorie rodiny. Kategorii lze obvykle dodatečně přepnout. Pokud nepotřebujeme využít nějakou speciální vlastnost rodiny, která je podmíněna již výběrem šablony (např. hostování), a nevíme, kterou šablonu zvolit, je možné začít šablonou Metrický obecný model a teprve potom přepnout rodinu na správnou kategorii. Lze však narazit i na výjimky. Tou je např. rodina Sloupku zábradlí. Kategorii Sloupku zábradlí nelze přiřadit, a dokonce se ani nesmíme pokoušet kategorii rodiny měnit. V nabídce příslušná kategorie zcela chybí a i pouhým „nahlédnutím“ do nabídky kategorií a následným stiskem tlačítka OK nenávratně znemožníme další použití rodiny v projektu!
 +  * Rodinu vytváříme tak, aby nebyla příliš komplikovaná pro pozdější úpravu (tu může provádět někdo jiný). U složitějších rodin (okna, dveře) se tomu nevyhneme. Čím víc vnitřní logiky do rodiny vkládáme, tím se stává složitější. Proto může být někdy vhodnější vytvořit dvě méně komplikované rodiny místo jedné, která umí vše. Hromadné operace s velmi složitými rodinami, které jsou v projektu zastoupeny v mnohonásobném počtu, mohou být značně náročné na výpočetní výkon počítače.
 +  * Vždy máme na paměti, že každý prvek má mít na výkrese nějakou grafickou reprezentaci, nestačí pouze něco vymodelovat. Někdy je grafická podoba generovaná z 3D modelu zcela nevyhovující a často je potřeba ji skrýt (zobrazení v půdoryse) a do rodiny doplnit požadovanou grafickou značku (komponenta detailu, čára detailu).
 +  * Myslíme také na následný export do formátu DWG (převod kategorií a podkategorií na hladiny AutoCADu).
 +  * Před načtením rodiny do projektu je důležité zkontrolovat, že rodina neobsahuje žádné vzory čar, typy výplní, materiály a přebytečné podkategorie. Zejména po předchozím importu DWG. Pokud se i vyčištěná rodina načte do projektu a pak se z toho projektu přímo otevírá pro další editaci, může dojít k opětovnému „zanesení“ rodiny.
 +  * Pamatujeme na budoucí vykazování hodnot parametrů. Běžné nesystémové parametry v rodině obvykle vypisovat do tabulky výkazů. Pokud je zde dobrý předpoklad, že budeme parametr vykazovat, použijeme rovnou sdílené parametry. Sdílené parametry jsou potřeba také tehdy, pokud budeme chtít některé rozměrové hodnoty vypsat do popisky na výkrese.
 +  * Snažíme se vyhnout výpočtům v tabulkách výkazů. Pokud je to možné, přesuneme matematické operace přímo do rodiny. Např. výpočet dílčích objemů konstrukce, výpočet plochy určité části konstrukce apod.
 +  * Vytvoření nové podkategorie by mělo být opravdu opodstatněné. S vytvořením nové podkategorie v rodině (a jejím načtením do projektu) by měla být aktualizována tabulka převodu do DWG.
 +  * Referenční roviny, které používáme pro nějaké vnitřní vazby, jež jsou v projektu nedůležité, je vhodné přepnout ve vlastnostech reference na volbu „Není reference“. Naopak pro rozměr, který budeme chtít v projektu kótovat, použijeme vlastnost „Slabá reference“. Funkce magnetismu rodiny docílíme přepnutím reference na volbu „Silná reference“. Magnetismu se využívá pro snadnější osazení prvků do modelu nebo pro definování předem určených odstupů při osazení prvku do modelu.
 +  * Pokud má rodina příliš mnoho typů, z nichž bude v projektu použita pouze malá část, je vhodné vyexportovat typy do souboru s definicí typů. Při načtení rodiny do projektu je potom možné vybrat z vyhledávací tabulky konkrétní typy, projekt se nezanese zbytečně velkým počtem typů.
 +  * V rodinách se snažíme minimalizovat množství vnořených rodin. Pokud je musíme použít (někdy je to jediná rozumná volba), neměly by mít příliš komplikovanou vnitřní logiku. Doporučuje se, aby vnořená rodina měla stejnou kategorie jako samotná rodina.
 +  * Referenční bod rodiny je průsečík referenčních rovin, které mají zatrženou volbu Definuje počátek.
 +  * Finální zobrazení prvku v projektu se řídí nastavením grafiky projektu. Jednotlivé části rodiny mají přiřazenu podkategorii a pouze ta ovlivní zobrazení, které je nastaveno v projektu (nikoli v rodině). Proto je např. možné vymazat všechny vzory čar, a v projektu se přesto čáry v podkategorii Skryté čáry kreslí čárkovaně.
 +  * Hostovanou rodinu je lepší vytvářet pouze tehdy, pokud má rodina nějakým způsobem ovlivňovat hostovaný prvek (např. v něm vyřízne otvor) nebo se mu má přizpůsobit (umístění rodiny na plochu v obecném sklonu). Jinak by rodina raději neměla být hostovaná na jiném prvku.
 +
 +===== Nastavení aplikace Revit =====
 +Revit má poměrně málo nastavení, které mění chování aplikace jako takové. Většina možností nastavení je spojena až s projektem (je tedy nastaveno v šabloně projektu).
 +
 +Nastavení aplikace Revit se provádí v nabídce „R“ – Možnosti.
 +
 +==== Doporučené nastavení rodin ====
 +=== Základní nastavení prostředí rodin ===
 +  * Nastavíme cestu k umístění firemní stavební šablony a posuneme ji na první pozici.
 +  * Nastavíme cestu k umístění firemních rodin a posuneme ji na první pozici.
 +  * Jako výchozí cestu k uživatelským souborům nastavíme cestu do složky s aktuálním projektem (po dokončení zakázky opět změníme na aktuální projekt).
 +  * Upravíme klávesové zkratky. Zkratky v Revitu se nepotvrzují, příkaz se provádí okamžitě po zadání zkratky. Proto bychom neměli např. používat zároveň zkratku „A“ pro jeden příkaz a „AB“ pro druhý příkaz. Po stisknutí klávesy „A“ nedojde k okamžité aktivaci prvního příkazu (v tomto případě nutno potvrdit klávesou enter). Je tedy vhodné vytvářet zkratky dvoupísmenné (větší počet kombinací) a případné jednopísmenné zkratky nekombinovat s dvoupísmennými. Klávesové zkratky je nejlepší si rozmyslet hned z počátku, nedoplňovat je postupně. Výchozí klávesové zkratky v Revitu vycházejí z anglické verze aplikace.
 +  * V nastavení Grafického zobrazení zatrhněte volbu Použít HW akceleraci (Direct 3D). Urychlí to vykreslování, zejména ve 3D zobrazení. V případě zhoršení stability programu zkuste tuto volbu vypnout. Některé grafické karty mohou při zapnuté akceleraci špatně zobrazovat plnobarevné plochy. Řešením je vypnutí akcelerace / volba jiné verze ovladače / výměna grafické karty počítače. Oznámení „Neznámý grafický adaptér“ je zcela běžné, nezobrazuje se pouze u grafických karet, které byly certifikovány pro konkrétní verzi Revitu (těch je velmi málo, jsou velmi drahé a výkonový nárůst oproti standardním kartám je diskutabilní).
 +  * V nastavení Nástroj ViewCube je možné vypnout volbu Použít animovaný přechod při přepínání pohledů. Animovaný pohled je sice efektní, ale zdržuje  - zejména na slabších počítačích.
 +  * Na spodní liště je nutné vypnout volbu Stisknout a vléci, případně další volby zabraňující výběr některých objektů (připnutých prvků, referencí apod.). Zapnutím této volby se můžete dopustit nechtěných chyb způsobených ukliknutím a nechtěným posunem konstrukce.
 +  * Barvu pozadí je vhodné kombinovat s nastavením šablony (používání konkrétních barev) a v rámci firmy používat stejnou barvu pozadí. Zde jde pouze o dobrou viditelnost některých barev na bílém či černém pozadí. Např. žlutá barva je dobře viditelná jen na černém pozadí. Vřele doporučujeme držet barvu pozadí bílou, předejde se tak špatnému zobrazování a bude možné uplatit grafické efekty jako stíny atd.
 +  * Deaktivovat všechny funkce přiřazené k poklepání (dvojkliku). Zejména začínající uživatelé jsou dosti překvapeni, když se poklepáním na rodinu z projektu přesunou do editoru rodiny.
 +
 +=== Mapování SHX písmen ===
 +Pokud připojíme/importujeme do Revitu DWG referenci, některá písma jsou automaticky nahrazena za taková, která Revit umí zobrazit. Je lepší, když přímo nadefinujeme, jak se má toto mapování provádět. Přímo určit, který font bude nahrazen kterým. Toto provedeme pro fonty, které běžně používáme.
 +
 +Je potřeba ručně editovat konfigurační soubor
 +c:\Users\<uživatelské jméno> \AppData\Roaming\Autodesk\Revit\Autodesk Revit 2014\shxfontmap.txt
 +
 +Soubor upravíme např. v Poznámkovém bloku. Na konec souboru dopíšeme informaci o mapování. Výsledek může vypadat takto:
 +#Map to represent SHX filenames from Autocad
 +#by Windows font names
 +#format:
 +#filename.shx<tab>Fontname
 +romans.shx ISOCPEUR
 +
 +Font romans.shx jsme přemapovali na font ISOCPEUR. Font Romans (a jiné SHX fonty) Revit neumí zobrazit. Je velice důležité, aby byl upravený soubor rozdistribuován mezi všechny pracovníky používající Revit.
 +
 +===== Nastavení projektu =====
 +Pokud jsou vaše zvyklosti odlišné od toho, jak Revit funguje a jaké je jeho nastavení, doporučuje se pokusit se změnit tyto zvyklosti (pokud je to možné a nejedná se o zcela zásadní věc). Některé požadavky projektantů na úpravu stávajících standardů vychází z určitých zvyklostí z kreslení ve 2D, ale nemají praktické opodstatnění.
 +
 +Např. půlená bublina. V Revitu se do bubliny vepisuje označení typu. To by v případě na obrázku znamenalo označení K.23. Klempířské výrobky jsou v tabulkách výkazů filtrovány podle začátku řetězce Označení typu, zde musí odpovídat hodnotě „K.“. Avšak v půlené bublině bychom potřebovali zobrazit „K“ a „23“ odděleně. Tohoto nelze dosáhnout jinak než zavedením dalšího parametru. A to je již duplicita informací, které bychom se měli vyvarovat (přestože v tomto případě by se daly hodnoty v nějaké tabulce jednoduše kontrolovat). Je to ale zbytečné.
 +{{ :model:revit:graficka_podoba_bublin.jpg?300 |}}
 +
 +Podobný problém je s grafickou značkou řezu. Pokusme se oprostit od (v některých kancelářích) zaběhnutého systému značení s popisem A-A, B-B, C-C a raději využijme výhod, které přináší Revit. Značka záhlaví vypisuje číslo výkresu, na kterém řez nalezneme (zde tedy výkres č. 211) a protože je na tomto výkrese podobných řezů víc, odkazuje nás konkrétně na výřez č. 2.  Úprava grafické značky do podoby, jakou nalezneme v čítankách zakreslování pozemních staveb, je z pohledu Revitu komplikovaná a následné používání je „neohrabané“.
 +{{ :model:revit:zahlavi_rezu.jpg?200 |}}
 +
 +==== Přenos nastavení ====
 +Nastavení lze mezi projekty přenášet pomocí nástroje Přenos projektových standardů. Je však potřeba, aby projekt, ze kterého se přenos provádí, neobsahoval chyby.
 +
 +Vedle šablon projektů může projektový správce připravit několik sad projektů, které budou obsahovat konkrétní nastavení. Bude tak např. k dispozici projekt, který bude obsahovat kompletní výrobní řadu zdiva Porotherm a nic jiného. Přenosem standardů si tyto nadefinované stěny přeneseme do projektu, ve kterém pracujeme. Jiný projekt zase může obsahovat nadefinovaná schodiště různých typů (a opět nic jiného). Projektant si tento projekt může otevřít, a pokud se mu nějaké z připravených schodišť líbí, může si jej (např. přes schránku Windows) přenést. V tomto druhém případě bychom nepoužili volbu Přenos projektových standardů, abychom si do projektu nenaimportovali zbytečně velký počet typů schodišť.
 +
 +==== Parametry ====
 +=== Rozdělení parametrů ===
 +Parametry dělíme do několika skupin, přičemž mohou patřit i do několika skupin různého typu zároveň. Systémové parametry jsou pevně vestavěné a nelze je měnit, přidávat ani mazat. Chovají se obdobně jako sdílené parametry – tzn., umožňují přenášení svých hodnot. Uživatelské parametry jsou vytvořené uživateli a je možné s nimi provádět libovolné operace. Parametry projektu jsou dostupné pro všechny prvky vybraných kategorií v projektu. Parametry rodiny jsou svázány pouze s konkrétní rodinou. Sdílené parametry umožňují přenos informací mezi rodinou – tabulkou výkazů – popiskou.
 +
 +=== Konvence pojmenovaných parametrů ===
 +Běžné, tedy nesdílené parametry, pojmenováváme přirozeným jazykem. Několik příkladů (pro české prostředí Revitu): Délka, Plocha, Ve spádu, Horní odsazení.
 +
 +Některé parametry projektu, které se týkají pouze určité kategorie, je vhodné pojmenovat s prefixem kategorie: Dveře_Kování, Dveře_Křídlo, Dveře_Vzduchová neprůzvučnost.
 +
 +Parametry v rodinách, které ovládají parametry vnořených rodin (rodina v rodině), pojmenováváme obdobně: Křídlo_Šířka, Křídlo_Typ výplně, Kování_Typ kování.
 +
 +Sdílené parametry můžeme psát velkými písmeny, jsou tak snadno rozeznatelné: DÉLKA, PLOCHA, MĚŘÍTKO VÝKRESU, TŘÍDA BETONU.
 +
 +Parametry v rodinách, které používáme pro ověřování nějakých hodnot, můžeme pojmenovat pouhými písmeny: a, b, c, d,…
 +
 +=== Tabulka sdílených parametrů ===
 +Tabulka sdílených parametrů je textový soubor, který obsahuje definici parametrů, které se používají napříč všemi projekty. Přístup k souboru mohou mít všichni uživatelé, nebo může být i omezen. Není bezpodmínečně potřebný pro běžnou práci, se souborem pracuje převážně CAD manažer firmy nebo vedoucí BIM projektu.
 +
 +Protože postupně vzniká nemalé množství sdílených parametrů, je vhodné parametry seskupit do skupin. Pojmenování skupin je libovolné a může vypadat např. takto:
 +  * Obecné skupiny: Obecné (parametry týkající se různých kategorií), Geometrie (geometrické parametry, jako DÉLKA, ŠÍŘKA, VÝŠKA, TLOUŠŤKA, PLOCHA, OBJEM), Projekt (parametry týkající se projektu, jako 0,000, HIP, NÁZEV OBJEKTU).
 +  * Skupiny dle kategorie: Stěny, Okna, Dveře, Podlahy… (obsahují parametry, které se pojí ke konkrétním kategoriím).
 +  * Skupiny dle projektu: Název skupiny nese nějaké kódové označení projektu (dle zvyklostí firmy) a obsahuje specifické parametry pro konkrétní projekt.
 +
 +Sdílený parametr, který není obsažen v tabulce sdílených parametrů, ale je obsažen v rodině, je možné z rodiny vyexportovat.
 +
 +==== Styly objektů ====
 +Základní nastavení zobrazení prvků v Revitu se řídí nastavením stylů objektů. Zde se pro jednotlivé kategorie definuje barva, vzor a tloušťka čar konstrukcí v řezu a v pohledu a dále výchozí materiál, podle kterého se následně řídí zase výplně (šrafy).
 +
 +Toto nastavení je výchozím nastavením pro všechny pohledy a je možné přepsat je v dialogu Přepsání viditelnosti/zobrazení v každém z pohledů. Toto přepisující nastavení je možné uložit jako šablonu pohledu. Pokud potřebujeme upravit grafiku výkresu, neměli bychom měnit nastavení stylů objektů, ale přepsat grafiku pohledu. Změny provedené v nastavení stylů objektů mají totiž dopad na všechny pohledy v celém projektu.
 +
 +Ve stylech objektů je důležité zajistit, aby všechny kategorie a podkategorie měly přiřazen nějaký materiál. Pole nesmí zůstat nevyplněné. Má to významný vliv při vykazování pomocí nástroje Výkaz materiálů – pokud některá hmota vytvořená v rodině nebude mít přiřazen žádný materiál a ve stylech objektů nebude zvolen výchozí materiál – při vytvoření Výkazu materiálu nebude objem této konstrukce vůbec započítán!
 +
 +Čáry výplní jsou kresleny čárou (perem) číslo 1. Toto nastavení nelze změnit, v Revitu tedy nelze mít zároveň dvě výplně, z nichž jedna by byla kreslena tenkými čarami a druhá čarami tlustými. Pero č. 1 tedy mějme vyhrazeno pro šrafy.
 +
 +Nastavení tlouštěk čar: 
 +  * Pro běžné tenké čáry použijeme pero č. 2.
 +  * Pro střední čáry pero č. 3.
 +  * Pro tlusté čáry pero č. 5.
 +  * Pro velmi tlusté čáry pero č. 7 nebo 10.
 +
 +==== Nastavení tlouštěk čar ====
 +Tloušťky čar mohou být nastaveny pro různá měřítka. Zpravidla pro větší měřítka (1:200) již musíme tloušťku čar o stupeň snížit, protože jednotlivé čáry konstrukcí by se v takovémto měřítku slévaly v jednu tlustou čáru.
 +
 +Pokud má pohled nastaven měřítko, které v tabulce tlouštěk čar není obsaženo, použije se z tabulky nastavení nejbližšího měřítka. Není tedy nutné nastavovat všechna měřítka.
 +
 +Pero č. 1 je vyhrazeno pro šrafy, pro tenkou čáru tedy použijeme pero č. 2. Aby se tloušťky dobře pamatovaly, pro běžná měřítka (1:50, 1:100) číslo pera odpovídá cca desetinásobku jeho tloušťky.
 +{{ :model:revit:tloustky_car.jpg?500 |}}
 +
 +==== Nastavení výplní ====
 +Pro šrafy je v Revitu použit výraz výplně.
 +
 +Není možné dodatečně měnit měřítko výplní (podobně jako v AutoCADu). Pokud se jedná o výplně typu kreslení, mění své měřítko automaticky podle měřítka pohledu tak, aby při vytištění na papír vypadaly vždy stejně. Je tedy důležité, aby šrafy načtené do projektu byly husté tak akorát. U výplní typu model má šrafa stále stejnou velikost v porovnání s modelovými prvky. Proto je i tak označována. Používá se pro simulaci např. spárořezu obkladu, zobrazení cihelné stěny nebo dlažby.
 +
 +Základní jednoduché výplně se dají nadefinovat přímo v Revitu (čáry jedním směrem, nebo do kříže – vždy pouze plné čáry, nelze nastavit jiný vzor čáry). Pro složitější výplně pak musíme mít k dispozici definiční soubory PAT (definice shodná s AutoCADem). Šrafa v definičním souboru by měla být ideálně definována tak, že se při použití měřítka 1 vykreslí správně (to platí i pro AutoCAD). Pokud toto nefunguje, je potřeba šrafy přepočítat (nejlépe v Excelu), nebo při importu zvolit vhodné měřítko.
 +
 +Při exportu do DWG je možné nastavit mapování výplní. Pro každou výplň v Revitu je volena šrafa v AutoCADu. Namapované šrafy je možné v AutoCADu používat, editovat.
 +
 +=== Vlastní šrafy ===
 +Vlastní šrafu je možné vytvářet tak, že vytvoříme PAT soubor s definicí šrafy. Způsob definování šrafy je stejný jako v AutoCADu, pro Revit je důležité záhlaví, které má následující tvar:
 +
 +Pro výplně typu kreslení:
 +;%UNITS=MM
 +*Zdivo lehčené
 +;%TYPE=DRAFTING
 +
 +Pro výplně typu model:
 +;%UNITS=MM
 +*Zámková dlažba
 +;%TYPE=MODEL
 +
 +==== Materiály ====
 +Materiály je v projektu vhodné udržovat na rozumném minimu. Příliš široká škála materiálů znesnadňuje výběr i následnou správu. Počet materiálů postačí udržovat v takovém množství, aby byla dostatečně pokryta základní paleta běžně užívaných šraf.
 +
 +==== Nastavení materiálů ====
 +Každý materiál by měl být začleněn do Třídy materiálů (karta Identita). To umožňuje materiály při používání filtrovat. Např. zobrazit pouze materiály pro různé druhy betonu.
 +
 +Každý materiál by měl mít přiřazenu alespoň základní texturu pro případ rendrování. Více viz rendrování.
 +
 +Pro lepší přehlednost o konstrukčním a materiálovém řešení při zobrazení ve stínovaném zobrazení nebo zobrazení konzistentní barvy je dobré obarvit některé důležité materiály. Hodí se odlišit betonové, keramické, SDK a jiné základní materiály.
 +{{ :model:revit:nastaveni_materialu_render.jpg?400 |}}
 +
 +V případě renderu s texturami materiálů je nutno množství materiálů rozšířit (neměníme však materiál konstrukcí, možno použít nástroj Upravit-Malba).
 +
 +U technických výkresů se nemusíme zabývat texturami. Renderovaný výstup z Revitu nedosahuje profesionální kvality (navíc velká doba výpočtu).
 +
 +==== Organizace prohlížení projektu ====
 +Prohlížeč projektu je jedna z nejdůležitějších součástí pracovního prostředí aplikace Revit. Prostřednictvím tohoto podokna je možné se přepínat mezi jednotlivými pohledy. Jedná se tedy o prostředek navigace v projektu. Pokud má být navigace efektivní, je třeba, aby byl prohlížeč projektu efektivně organizován, a právě proto existuje v kartě Pohled tlačítko Uživatelské rozhraní. Toto tlačítko skrývá nastavení pojmenované Organizace prohlížeče. Menu, které vám software nabízí, je rozděleno na dvě základní karty, Pohledy a Výkresy. Zde je možné vybrat, přidat či odebrat jednotlivá pojmenovaná nastavení, což znamená, že je možné organizaci prohlížeče v průběhu projektu měnit. Pokud vyberete některé z nastavení (kromě nastavení Vše), aktivuje se tlačítko Upravit. To umožní pojmenované nastavení změnit. Objeví se další menu, které již řeší filtrování a řazení jednotlivých pohledů. Jednotlivé možnosti nastavení není asi třeba rozebírat. Rádi bychom ale poukázali na jedno drobné nastavení, které umožní seřadit pohledy nikoliv podle jména, ale podle výškové polohy jednotlivých podlaží. Každý, kdo pracuje v Revitu, toto ocení, neboť v nových verzích se již nemusíte starat o to, aby měl půdorys suterénu na začátku názvu číslo 01 a střecha 10 (nebo obráceně).
 +{{ :model:revit:asociovane_podlazi.jpg?500 |}}
 +
 +Toto nastavení naleznete ve spodní části karty Seskupení a třídění.
 +
 +===== Práce s DWG =====
 +Maximum výkresů se snažíme připravovat v Revitu (pokud je Revit hlavním projekčním nástrojem firmy). Zejména řezy (pokud model není vymodelován precizně) je někdy snaha dopracovat v AutoCADu. Praxí se ale ukázalo, že potřebný čas na dopracování výkresu v AutoCADu a následné ruční zapracovávání změn z modelu je větší než čas, který bychom věnovali úpravám modelu v Revitu.
 +
 +Spolupráce s formátem DWG je možná (a bývá hojně rozšířená), avšak je třeba řešit řadu souvisejících problémů.
 +Pro pohodlnou práci a minimalizaci chyb vzniklých rozdílnou polohou kresby vůči počátku souřadného systému v Revitu a AutoCADu (nutnost neustálého posouvání) je velmi důležité používat shodný souřadný systém v obou těchto programech. Půdorysná DWG jsou pak vkládána metodou Automaticky - počátek k počátku, žádné další posuny připojené kresby v pohledu nejsou nutné. Zároveň také exporty z Revitu do DWG nebude nutné dodatečně posouvat.
 +
 +V Revitu se pracuje v ortogonálním souřadném systému. Říkáme, že pracujeme v projektovém severu či v lokálních souřadnicích. Kresba je natočena podle přirozeného pohledu na výkres, nezáleží přitom, jak je budova natočena ve skutečnosti vzhledem k severu.
 +
 +V případě, že je část dispozice natočena (např. objekt tvaru hokejky), volí se projektový sever dle převážné části dispozice. Pro natočenou část dispozice se použije natočený závislý pohled.
 +
 +V případě, že by byla kresba v DWG natočena „dle skutečného severu“, je potřeba použít metodu připojení Střed na Střed a posun i natočení reference provést dodatečně ručně, pohled přitom musí být nastaven na projektový sever. Revit si natočení a posun reference bude pamatovat.
 +
 +Skutečný sever bychom neměli používat při připojování DWG referencí. Při připojení v zobrazení Skutečný sever metodou Automaticky - počátek k počátku se sice kresba umístí hned na správnou polohu, ale při otevření projektu, kdy dochází ke znovunačtení reference, může docházet k pootočení do chybné polohy.
 +
 +==== Import formátu DWG ====
 +=== Příprava DWG pro import ===
 +Dispozice (či jiný podklad zpracovaný v AutoCADu), která má sloužit jako podklad pro vynesení konstrukcí v Revitu, by měla být nakreslena přesně (chybu si jinak můžeme přenést i do Revitu, kde bude vadit mnohem víc). Kresba v DWG by se měla nacházet blízko globálního počátku souřadného systému, neměla by být natočena dle skutečného severu, ale dle projektového severu. DWG by mělo být vyčištěné, zbavené nepoužitých hladin a bloků.
 +
 +Posunutí a pootočení by mělo být pro daný projekt jasně definováno a zaznamenáno.
 +
 +Vzhledem k tomu, že bloky v AutoCADu bývají mnohdy vytvářeny seskupením čar nakreslených v S-JTSK souřadné soustavě, způsobují tyto bloky mnohdy závažné problémy při připojování. Je tedy vhodné podklad rozbít na základní entity typu čára, oblouk atd. Doporučuje se odstranit veškeré definice atributů jejich smazáním z DWG.
 +
 +=== Importování DWG do modelu Revitu ===
 +Nedoporučuje se importovat DWG přímo do projektu. Tímto se do modelu mohou importovat nové vzory čar, nové typy materiálů a tzv. importované kategorie (což jsou vlastně DWG hladiny). To znepřehledňuje další práci v programu. Importované čáry a materiály lze dodatečně vymazat (to může být vzhledem k počtu importovaných čar a materiálů pracné a při čištění může být navíc nechtěně vymazáno něco, co se mazat nemělo. Nechtěným smazáním některého používaného vzoru čáry se zruší veškeré nastavení, kde byla tato čára použita – a bude nahrazena plnou čárou).
 +
 +Importované DWG zvětšuje velikost souboru s modelem přibližně o velikosti DWG souboru.
 +
 +Dále, patrně vnitřní chybou programu (i při vymazání importovaného DWG a všemožných snahách o vyčištění) může dojít k tomu, že importované DWG v modelu zůstane a velikost souboru s modelem se nezmenší.
 +
 +Proto by se do Revitu ideálně neměly DWG vůbec importovat (neplatí pro rodiny, zde někdy importované DWG potřebujeme použít).
 +
 +Revit se může snažit opravit čáry, které jsou nakresleny pod malými úhly (snaha o eliminaci přenesení chyby z nepřesné kresby v AutoCADu). V případě, že nechceme provést tuto opravu (např. zaměření rekonstrukce), vypněte volbu Opravit čáry.
 +
 +=== Připojování DWG reference do modelu v Revitu ===
 +Připojovat DWG jako reference je možné, avšak hrozí zde stejné riziko jako u importování. Připojená reference se může do souboru modelu zanést permanentně bez možnosti vyčištění. Bohužel není nikde dokumentováno, proč se tak děje a v jakých případech k tomuto chování dochází. Obecně lze ale říci, že s každou verzí Revitu dochází i k vylepšení spolupráce s DWG.
 +
 +DWG připojujeme většinou se zatrženou volbou Pouze aktuální pohled. To zajistí vložení pouze do aktuálního pohledu (2D), DWG se tedy nikde jinde nezobrazí.
 +
 +=== Čištění projektu od importovaného DWG ===
 +Pokud náhodou dojde k importu DWG do souboru (to poznáme podle přítomných importovaných kategorií) a nastane následná nemožnost vyčištění, obvykle pomůže následující, v konečné fázi značně destruktivní postup:
 +  - Vymazat co se dá (importované čáry, výplně, materiály, kategorie).
 +  - Zkusit vyčistit DWG z projektu nástrojem Čisti.
 +  - Smazat všechny pohledy (tím se ztratí všechny elementy spojené s pohledem).
 +
 +=== Optimální způsob připojování DWG reference ===
 +Následujícím, trochu komplikovanějším způsobem, lze dosáhnout bezpečného připojení DWG reference do Revitu. U velkých projektů, kdy je potřeba obzvláště hlídat velikost souboru, by toto měla být jediná metoda, jak s DWG referencemi pracovat.
 +
 +Princip řešení spočívá v založení nového projektu, který nebude obsahovat žádnou 3D geometrii, ale pouze připojená DWG v samostatných pohledech. Tento projekt obsahující DWG reference následně připojíme jako referenci do hlavního modelu. V nabídce Přepsání viditelnosti/zobrazení pohledu pak podložíme konkrétní pohled. Pokud umístíme projekt s DWG referencemi do samostatné pracovní sady, je možné při spouštění hlavního modelu tuto pracovní sadu zavřít, jednotlivá DWG se tak nebudou načítat, což v případě velkého množství připojených souborů výrazně urychlí načítání souboru.
 +{{ :model:revit:pripojeni_dwg_schema.jpg?400 |}}
 +
 +V projektu pro připojování jednotlivých DWG referencí je pouze jedno jediné podlaží (na výšce podlaží a jeho pojmenování vůbec nezáleží). V tomto modelu je následně vytvořeno několik pohledů vázaných na toto jediné podlaží. V každém z těchto pohledů je pak připojena obvykle právě jedna (možno ale i více) DWG reference. Při vytváření připojení je potřeba zatrhnout volbu Pouze aktuální pohled. Referenci je také vhodné posunout do popředí (nebude zakryta vytvářenými konstrukcemi v hlavním modelu). Nechtěnému posunu připojené DWG reference zabráníme připnutím (špendlík).
 +
 +V jednotlivých pohledech modelu s DWG referencemi můžeme ještě provést úpravu zobrazení (vypnutí/zapnutí či přebarvení konkrétních hladin – nalezneme v nabídce Přepsání viditelnosti/zobrazení (VG) v kartě Importované kategorie), anebo nástrojem Dotaz, který se zobrazí po označení reference, vypnout konkrétní hladinu v pohledu nebo vymazat (odpojit) hladinu z projektu.
 +
 +Výhodou tohoto řešení je, že jednou vytvořený pohled s připojenou DWG referencí je možné následně použít i v jiném projektu nebo jiném pohledu.
 +
 +DWG reference v hlavním modelu se samy aktualizují při otevření souboru. Není potřeba je znovu načítat. To pouze v případě, že potřebujeme zobrazit změnu, ke které došlo až po otevření souboru s projektem.
 +
 +=== Vkládání DWG pro vytvoření povrchu terénu ===
 +Pro vytvoření povrchu terénu z prostorových objektů zpracovaných v DWG (prostorové vrstevnice, prostorové pole bodů apod.) vkládáme referenci metodou Automaticky – počátek k počátku. Zároveň vybereme možnost Hladiny/Podlaží – Určit a vybereme pouze hladiny, které obsahují vrstevnice. Tentokrát nezahrnujeme volbu Pouze aktuální pohled.
 +
 +Je důležité, aby DWG mělo shodný souřadný systém s ostatními DWG podklady a s Revitem. Dodatečné přesné umístění terénu na správnou pozici je komplikované, nebo i nemožné.
 +
 +Pro vytvoření terénu je nezbytné, aby měly vrstevnice nastavenu souřadnici Z (zdvih), jinak se prostorový terén nevytvoří.
 +
 +Připojené DWG nijak dodatečně neposunujeme, naopak jej připneme prostřednictvím nástroje Připnout.
 +
 +==== Export DWG ====
 +Export do DWG se provádí v nabídce „R“ - Export – Formáty CAD – DWG. Zde také najdeme veškeré nastavení, které se týká exportu do tohoto formátu.
 +
 +Export jednotlivých pohledů do DWG není dokonalý, avšak pokud se vše dobře nastaví, je poměrně dobře použitelný.
 +
 +Je dobré nastavit převodní tabulku, která umožňuje nastavit, do které hladiny se exportují čáry a šrafy jednotlivých kategorií i jejich podkategorií, dále nastavit, v jakých souřadnicích (sdílené nebo projektové) chcete geometrii exportovat, a případně k jednotlivým šrafám a čárám Revitu přiřadit šrafy a čáry AutoCADu (nebo nechat jednoduše volbu, která v AutoCADu vytvoří nový šrafovací vzor či vzor čáry) viz dále.
 +
 +=== Export pohledů a výkresů ===
 +Exportem pohledu dochází k vytvoření DWG v modelovém prostoru.
 +
 +Exportem výkresu dochází jednak k vytvoření DWG v modelovém prostoru (zde se na různých místech nachází všechny výřezy), ale také k vytvoření rozpisky a rámečku v rozvržení. Při exportu výkresu se však kresba v modelovém prostoru nenachází ve správných souřadnicích!
 +
 +Při exportu 3D pohledu přímo z pohledu se v modelovém prostoru vytvoří 3D-DWG model. Pokud je stejný pohled umístěn do výkresu a ten je exportován do DWG, v modelovém prostoru se vytvoří 2D kresba – nejedná se již o 3D-DWG model.
 +
 +=== Hladiny ===
 +Převod prvků z Revitu do formátu DWG probíhá prostřednictvím tabulky, ve které je definován vztah mezi kategoriemi a podkategoriemi v Revitu a hladinami v AutoCADu.
 +{{ :model:revit:exportni_tabulka_dwg.jpg?600 |}}
 +
 +Zde je potřeba důsledně vyplnit hladiny – tedy nastavit pro každou kategorii a podkategorii (řez i pohled) název hladiny v AutoCADu. V roletové nabídce Možnosti exportu hladiny nejčastěji volíme první, nebo druhou volbu.
 +
 +Pokud se do projektu načetly rodiny z nějakého zdroje a neprošly revizí (pročištěním před importem do projektu), můžeme v tabulce na různých místech nalézt různě velké množství importovaných podkategorií. To nám nyní velmi zkomplikuje práci.
 +
 +Celé nastavení je možné uložit. Takto lze nastavit různé profily exportu do DWG, kdy si můžeme vybírat z více předdefinovaných systémů hladin.
 +
 +Roletovou nabídku Načíst hladiny norem můžeme použít pouze pro načtení základního nastavení dle některého z dostupných standardů. Pozor, touto nabídkou se vymaže veškeré dosavadní nastavení!
 +
 +=== Vzor čar a výplní - mapování ===
 +Jednotlivé čáry, výplně (šrafy) a písma, které jsou v projektu použity, se bez dodatečného nastavení automaticky převádějí (generují). Ale pokud se v AutoCADu dodržují určité standardy, je vhodné provést tzv. mapování. Tím se spáruje konkrétní typ čáry (vzoru, písma) užívaný v Revitu s konkrétním typem čáry (šrafy, písma) užívaným v AutoCADu.
 +
 +Generované (tzn. nemapované) šrafy nelze v AutoCADu standardně editovat, protože definice šrafovacího vzoru není v AutoCADu dostupná.
 +
 +  * Pro mapování čar zvolíme soubor LIN s definicí čar používaných v AutoCADu. Pokud se používané čáry nachází ve více souborech, je vhodné vytvořit jediný LIN soubor, který bude obsahovat standardní typy čar užívaných v AutoCADu.
 +  * Obdobně provedeme mapování výplní na šrafy. K tomu potřebujeme soubor s definicí šraf, který má příponu PAT. Je potřeba si uvědomit, že v Revitu neexistuje něco jako uživatelské měřítko šrafy. Proto by šrafy v PAT souboru měly být nastaveny tak, aby se korektně zobrazovaly při nastaveném uživatelském měřítku = 1. Ideální je situace, kdy vzory šraf pro Revit převezmeme přímo z AutoCADu (ale pozor, velké množství šraf, které kolují mezi uživateli AutoCADu, je nadefinována chybně!)
 +
 +=== Sada exportovaných výkresů ===
 +Pokud se opakovaně provádí export stejných výkresů či pohledů, je možné tento výběr uložit jako tzv. „sadu“.
 +
 +=== Další kroky po exportu ===
 +Jakmile je proveden export pohledu či výkresu do formátu DWG, měla by být většina objektů ve správných hladinách. Pokud je výsledek špatný, je potřeba se vrátit, upravit exportní tabulku a provést export znovu.
 +
 +Při exportu může dojít i ke ztrátě čar, tzn., celý výkres je z plných čar. Nastavovat toto v Revitu by bylo zbytečné. Nyní vybereme celý výkres a přes schránku Windows ji přeneseme do nového výkresu, který je založen na základě šablony obsahující firemní standardy (předpokládá se, že se ve firmě všechny DWG výkresy zakládají na základě šablony!). Obsah schránky vložíme na původní souřadnice (příkaz je v kartě Upravit). Všechny objekty by nyní měly mít vlastnosti dle nastavení hladin (barva, vzor čar).
 +
 +Pokud se šrafy nezobrazují tak, jak by měly, je potřeba šrafy hromadně vybrat (samostatná hladina, rychlý filtr), poté změnit aktuální vlastnost Měřítko = 1 na libovolné jiné měřítko a následně opět vrátit měřítko šraf na hodnotu 1. Pokud se v AutoCADu používají poznámkové šrafy, nyní stačí všem vybraným šrafám nastavit vlastnost Poznámky na ANO.
 +
 +=== Export do DWF ===
 +Z dalších formátů je vhodné zmínit formát DWF. Přes současnou velkou popularitu formátu PDF se pro exporty výkresů z Revitu doporučuje používat export do DWF. Do tohoto formátu lze jednoduše publikovat jak 2D dokumentace, tak 3D pohledy, se kterými je možné dál pracovat (prohlížet, měřit, řezat), a to díky bezplatnému prohlížeči Autodesk Design Review. Velkou výhodou exportů oproti formátu PDF (a jiným) je zachování informací uložených v jednotlivých objektech a možnost odměřování či revizování dokumentu.
 +
 +Máme vytvořen export výkresu do formátu DWF. Na výkrese je umístěn výřez půdorysu, pohledu a řezu. Pokud vybereme některý prvek – např. okno, zobrazí se (podobně jako v Revitu) vlastnosti tohoto okna (např. rozměr, typ zasklení, URL výrobce apod.). Okno se navíc „vysvítí“ ve všech třech výřezech (pokud je v nich zobrazeno), což zvyšuje přehlednost.
 +
 +===== Příprava pohledů a práce se šablonou pohledu =====
 +==== Šablony pohledů ====
 +Základní nastavení zobrazení prvků v Revitu se řídí nastavením stylů objektů. Zde se pro jednotlivé kategorie definuje barva, vzor a tloušťka čar konstrukcí v řezu a v pohledu, případně výchozí materiál, podle kterého se následně řídí zase výplně (šrafy).
 +
 +V jednotlivých pohledech je pak možné v nabídce Přepsání viditelnosti/zobrazení toto základní nastavení přepisovat, dále je zde možné skrývání jednotlivých kategorií a/nebo jejich podkategorií (týká se modelů i poznámek), přidávat filtry (ty upravují grafiku na základě zjištěných vlastností – např. obarví požární dveře na červenou), dále upravovat nastavení připojených (DWG) referencí, upravovat zobrazení pracovních sad (zobrazeno/nezobrazeno), volit zobrazení různých variant návrhů, upravovat nastavení zobrazení připojených referencí.
 +
 +Ve vlastnostech každého pohledu pak můžeme nastavovat mnoho parametrů, které dále řídí nastavení zobrazení (měřítko, úroveň detailu, fáze a filtr fáze pohledu, šablona pohledu, rozsah pohledu a mnoho dalších).
 +
 +Množství tohoto nastavení tedy není malé a nastavovat jej pro každý pohled by mohlo být velmi pracné. Proto jsou v Revitu k dispozici šablony pohledu, které veškeré toto nastavení umožňují uložit pod nějakým názvem a v případě potřeby kdykoliv použít. Na konkrétní pohled je možné některou šablonu pohledu aplikovat, čímž docílíme okamžité změny grafické podoby pohledu bez složitého nastavování.
 +
 +Každý pohled může mít (ale nemusí) pevně přiřazenou šablonu pohledu. Potom jsou veškeré vlastnosti pohledu, které jsou definovány v šabloně, ovládány pouze prostřednictvím této šablony. 
 +Případná změna vlastností v šabloně se projeví okamžitě na všech pohledech, které mají tuto šablonu pohledu přiřazenu. Toto chování je novinkou verze Revitu 2013.
 +
 +Jednotlivé šablony nemusí při aplikování na konkrétní pohled ovlivňovat úplně všechny vlastnosti pohledu, ale pouze některé. Zatrhnutím volby Zahrnout říkáme, že šablona danou vlastnost pohledu přepisuje. Díky tomu je možné jednotlivé šablony vzájemně kombinovat. Pro půdorysné pohledy se mohou používat dvě základní sady šablon, které vzájemnou kombinací nastaví pohled správně:
 +  * Šablony stupně dokumentace (projekt, prezentace, pracovní, koordinace).
 +  * Tato šablona obvykle ovládá většinu vlastností mimo Rozsah pohledu a Přepsání v připojených referencích.
 +  * Šablony podlaží (1NP, 2NP, 1PP, atd.).
 +  * Tato šablona ovládá vlastnosti Rozsah pohledu a Přepsání v připojených referencích.
 +{{ :model:revit:sablony_pohledu.jpg?500 |}}
 +
 +Dále vytváříme samostatné šablony pro řezy, pohledy, 3D pohledy a pro různé speciální pohledy (např. šablona pro zvýraznění konstrukcí s předepsanou požární odolností, šablona zobrazující pouze nosné konstrukce). Také je vhodné vytvoření a nadefinování výchozích šablon pro půdorysy, řezy a 3D pohledy. V nastavení vlastností typu daného typu pohledu pak tyto šablony přiřadíme (parametr Šablona pohledu použitá pro nové pohledy).
 +{{ :model:revit:vychozi_sablona_pohledu.jpg?400 |}}
 +
 +Šablony je možné vytvářet dvěma možnými způsoby:
 +  * Duplikací a úpravou jiné šablony přímo ve správě šablon pohledu.
 +  * Ručním nastavením jednotlivých vlastností pohledu a uložením tohoto stavu nastavení jako šablona.
 +
 +Jak bylo řečeno u pohledů, které mají pevně nastavenu konkrétní šablonu pohledu, není možné měnit nastavení, které šablona definuje. Avšak pokud potřebujeme dočasně aplikovat jinou z šablon, nebo povolit úpravu jednotlivých vlastností, můžeme úpravu provést – aniž bychom měnili původní nastavení pohledu.  Na spodním okraji každého okna klikneme na tlačítko Vlastnosti dočasného pohledu. Zde můžeme dočasně povolit úpravu nastavení pohledu, nebo rovnou dočasně aplikovat jinou šablonu (často se takto přepínáme mezi šablonami „Projekt“ a „Pracovní“). Na přepnutí pohledu do režimu dočasného pohledu jsme upozorněni modrým orámováním okna pohledu.
 +
 +Mnoha pohledům je možné šablonu přiřadit (nebo pouze jednorázově aplikovat) vybráním jednotlivých pohledů v prohlížeči projektu. Poté klikneme na jeden z pohledů pravým tlačítkem myši a zvolíme Aplikovat šablonu pohledu. V případě, že chceme pohledům některou šablonu přiřadit, zvolíme vlastnost v nabídce Vlastnosti pohledu. Změna bude provedena u všech předem vybraných pohledů.
 +
 +Pokud je v šablonách pohledů definována úprava zobrazení konkrétních připojených referencí, nesmíme již tyto reference z projektu nikdy odstranit. Toto nastavení bychom pro reference, které byly odpojeny, nenávratně ztratili. Toto nastavení bývá obvykle zahrnuto do šablon podlaží (1NP, 2NP,…).
 +
 +==== Vytváření řezů ====
 +Nástrojem Řez je automaticky vytvořen nový pohled související s řezem. V průběhu práce v Revitu postupně vzniká řezů velké množství (je to přirozený pohled umožňující projektantovi pohled do třetího rozměru návrhu). Většinu těchto pracovních řezů bychom měli při úklidu projektu smazat, ale některé z těchto řezů budeme chtít dopracovat a následně vydat, některé zase chceme uchovat pro pozdější použití. Proto řezy dělíme na tři základní typy dle využití (vhodné je odlišit jednotlivé typy i graficky, opatřit je jinou popiskou). Při vytváření řezu vždy nejprve nakreslíme Pracovní řez, ten teprve následně zaměníme změnou typu za Finální nebo Archivní.
 +
 +=== Pracovní řezy ===
 +Popiska pracovního řezu zobrazuje pouze Název pohledu, pomocí filtru upravíme zobrazení na půltóny. Řez tohoto typu můžeme kdykoliv vymazat. Řez by měl být viditelný pouze při aplikaci „pracovní“ šablony pohledu
 +
 +=== Finální řezy ===
 +Popiska zobrazuje Číslo referenčního výkresu a Číslo detailu. Dokud není pohled umístěn na žádný výkres, údaje zůstávají prázdné (zobrazuje se -/---). Jakmile Výkres umístíme na výkres, hodnoty v popisce se vyplní. Tento typ řezu je viditelný vždy. Neměl by být nikdy vymazán. Tento typ řezu je možné dopracovat pomocí poznámkových prvků (čáry, výplně, kóty, detailní komponenty).
 +
 +=== Archivní řezy ===
 +Nastavením a chováním se prakticky jedná o pracovní řez. Avšak tento řez nebude při úklidu projektu vymazán. Může být doplněn o poznámkové prvky.
 +
 +=== Zalomené řezy s rozdílnými směry ===
 +Zalomené řezy, které jsou orientovány stejným směrem, jsou jednoduchou záležitostí. Klikne se na řez a použije se funkce Rozdělit úsek.
 +
 +Pokud však máme část řezu orientovánu jiným směrem (dvě části řezu svírají nějaký úhel, např. 30°), musíme postupovat poněkud komplikovaněji. Postup je následující:
 +  * Vytvoříme první část řezu, řez pojmenujeme, nastavíme jej jako Finální.
 +  * Stejným způsobem vytvoříme druhou část řezu.
 +  * U obou řezů upravíme ořezovou oblast tak, aby byl pohled ořezán v místě, kde se napojuje jedna část řezu na druhou.
 +  * Oba řezy umístíme na výkres a vzájemně zarovnáme.
 +  * V půdoryse teď ale máme dva finální řezy, které jsou označeny různě. Druhý z řezů v tomto pohledu trvale skryjeme a vytvoříme třetí řez. Než jej však začneme kreslit, zatrhneme na liště pod pásem karet volbu Reference jiného pohledu. Zde vybereme první řez a opětovně nakreslíme řezovou čáru shodnou s druhým (nyní skrytým) řezem.
 +  * V místě napojení obou řezů vypneme zobrazení popisu řezu na jeho konci.
 +
 +=== Popiska řezu ===
 +Popiska řezu vypadá odlišně od popisky, kterou je u nás v ČR běžné používat. Rodina popisky řezu v Revitu má tu vlastnost, že se vždy snaží na výkrese natáčet tak, aby byla orientována stejně, nezávisle na směru a orientaci řezu. Tuto funkcionalitu nelze deaktivovat, takže vytvoření popisky v podobě dle českých zvyklostí je poněkud obtížné (ne nemožné, ale zejména pak uživatelsky zbytečně komplikované). Doporučuje se přijmout značku řezu tak, jak je v Revitu připravena.
 +
 +Popiska řezu může zobrazovat různé údaje, obvykle však vypisujeme parametry Číslo detailu a Číslo výkresu (pro finální řezy) nebo Název pohledu (pro pracovní řezy).
 +
 +==== Vytváření pohledů ====
 +=== Vytváření nových pohledů ===
 +Nové pohledy půdorysu a pohledy na strop se automaticky vytvářejí při vytvoření nového podlaží nástrojem Podlaží. Při vytvoření podlaží okopírováním jiného podlaží (v řezu) se ale pohled spojený s podlažím automaticky nevytváří. Je nutné jej vytvořit dodatečně (karta Pohled – Půdorysné pohledy – Půdorys).
 +
 +Nový pohled se vytváří na základě zvoleného výchozího nastavení. Toto nastavení lze nalézt ve vlastnostech typu příslušného pohledu. Proto je lepší pro nově vytvářené pohledy nastavit konkrétní šablonu pohledu. Pro tyto účely bychom měli mít připravenou výchozí šablonu pohledu pro půdorys, pohled na strop, řez, pohled a pro 3D pohled.
 +
 +=== Duplikování pohledů ===
 +Duplikovat pohledy je možné třemi různými způsoby. Provádí se kliknutím na pohled v průzkumníkovi projektu pravým tlačítkem myši a následnou funkcí duplikovat pohled. Zde máme na výběr tři možné způsoby, jak pohled duplikovat:
 +  * Duplikovat: Vytvoří kopii pohledu, avšak bez detailových čar, detailových komponent a bez poznámek (texty, popisky, kóty). Pohled má naprosto stejné veškeré grafické nastavení, ale obsahuje pouze modelové prvky. Pohled nadále můžeme libovolně upravovat (upravovat grafiku, doplnit poznámky), je zcela nezávislý na pohledu, ze kterého jsme jej duplikovali. Tuto možnost využijeme např. tehdy, pokud chceme pohled předělat do zobrazení pro jiný stupeň PD (první věcí, která bude následovat, bude aplikace odpovídající šablony pohledu). 
 +  * Duplikovat s detaily: Vytvoří přesnou kopii pohledu včetně poznámek. Oba pohledy (původní i duplikovaný) však nadále „žijí svým vlastním životem“ (co se nastavení grafiky pohledu a poznámek týče).
 +  * Duplikovat jako závislý: Vytvoří nový pohled, který je stále propojený s původním pohledem. Jakékoli změny (nastavení pohledu, úprava poznámek na pohledu), které provedeme v kterémkoli pohledu, se okamžitě projeví i v ostatních závislých pohledech. Můžeme vytvořit i několik závislých pohledů a všechny budou přitom vzájemně propojené.
 +
 +Závislé pohledy poznáme podle toho, že jsou v prohlížeči projektu „zabalené“ pod hlavní pohled (ze kterého jsme prováděli duplikování).
 +
 +Závislé pohledy využijeme tehdy, pokud chceme rozdělit jednu velkou dispozici (která se celá nevejde na jeden výkres, avšak během projektování nechceme řešit, co je na kterém výkrese – pracujeme tedy primárně v hlavním pohledu);
 +
 +závislé pohledy se hodí také tehdy, pokud stejný pohled potřebujeme umístit na více výkresů (standardně může být jeden pohled umístěn maximálně na jednom výkrese).
 +
 +Závislý pohled také využijeme pro natočení pohledu v případě, kdy je část dispozice natočená (např. o 30° oproti zbytku dispozice). Je to obdoba natočení souřadného systému s použitím globální proměnné UCSFOLLOW v AutoCADu.
 +
 +=== Specifické pohledy ===
 +Pro specifické pohledy je potřeba mít připraveny odpovídající šablony pohledu. Specifickým pohledem může být např. schéma požárního řešení, výkres základů nebo výkres výkopů.
 +
 +Požární řešení:
 +Pohled se zvýrazněnými konstrukcemi s předepsanou požární odolností (různá barva červená/oranžová pro různé požadované doby odolnosti konstrukce) – řešeno pomocí filtrů, probarvení místností používaných jako chráněné únikové cesty – toto řešeno pomocí barevného schéma místnosti).
 +
 +Výkres základů:
 +Lze vytvořit jako pohled na strop nebo konstrukční pohled s orientací pohledu nahoru, při zobrazení pouze některých kategorií. V případě, že jsou používány pracovní sady, nejlépe založit pracovní sadu Základy a potom zobrazit pouze tuto prac. sadu. Specifika výkresu (grafické zobrazení – např. změna výšky základového – pasu kreslíme tlustou čárkovanou čarou) lze řešit přepisem zobrazení čar (nástroj Čárová kresba).
 +
 +Výkres výkopů:
 +Revit není vhodný nástroj pro vytváření výkresu výkopů. Přesto, pokud máme vymodelovány základové konstrukce, dále pomocí nástroje Podlaha: Hrana desky vymodelovány obsypy zásypy výkopů (v případě spádovaných výkopů) a máme rovněž vymodelován terén (z 3D vrstevnic), můžeme s úspěchem využít Revit pro přípravu podkladů pro výkres, který pak dokončíme pomocí poznámkových komponent (čára, oblast), anebo v AutoCADu. Pohled se vytváří jako pohled na strop. Právě v tomto pohledu je patrné místo, kde dochází k průniku svahovaného výkopu a původního terénu. Získáme tak značně přesnou hranici výkopové jámy, pro kterou bychom v AutoCADu museli kreslit velké množství sklopených řezů. 
 +
 +===== Příprava výkresů =====