Rozdíly

Zde můžete vidět rozdíly mezi vybranou verzí a aktuální verzí dané stránky.

--- model:revit:revit_revit_ve_stavebni_prakci [2023/01/15 23:58] – pokorny.t
+++ model:revit:revit_revit_ve_stavebni_prakci [2023/03/18 17:29] – [Revit ve stavební praxy] pokorny.t
@@ Řádek 315: / Řádek 315: @@
 ===== Modelování konstrukcí =====
 ==== Obecná pravidla ====
-=== Obecná pravidla ===
 Je vhodné zavést nějakou konvenci pojmenování typů. Typy by měly být pojmenovány s ohledem na srozumitelnost.
@@ Řádek 908: / Řádek 907: @@
   * Nástrojem výšková kóta, možno zobrazení zároveň spodní i horní výšky otvoru, nutno definovat Relativní základnu počátku výšky 1NP. Zde je riziko, že výškovou kótu umístíme omylem na jiný objekt. Vzhledem k tomu, že se nevypisuje výška otvoru nad čistou podlahou, se údaj hůře kontroluje. Umisťování kóty (natáčení) je uživatelsky značně nekomfortní, pracné, a tedy pomalé.
   * Výpis hodnoty výšky otvoru popiskou (za předpokladu, že je otvor vytvořen nástrojem Okno). Popiska zobrazuje dopočítanou hodnotu parametrů pro absolutní či relativní výšky (horní i spodní hrana otvoru). Výpočet probíhá v upravených tabulkách oken. Zde je však nutné ruční vypisování hodnot mezi jednotlivými sloupci a průběžná kontrola tabulek. Ručně vpisované hodnoty v tabulkách se při změně modelu totiž samy neaktualizují! Lze alespoň s pomocí podmíněného formátování „vysvítit“ hodnoty, které vyžadují aktualizaci. Běžnými nástroji, které jsou v Revitu dostupné, nelze párování hodnot určených výpočtem a hodnoty v popiskách zautomatizovat. Před tiskem či jakýmkoliv jiným vydáním je potřeba nahlédnout do tabulek a hodnoty překontrolovat. Samostatná tabulka slouží k nastavení základní výšky podlaží, další dvě obdobné tabulky slouží pro přepisování hodnot (jedna pro absolutní, druhá pro relativní).
+{{ :model:revit:tabulka_okna.jpg?600 |}}
+{{ :model:revit:spojeni_tabulek.jpg?600 |}}
+{{ :model:revit:vyskova_kota_otvoru.jpg?400 |}}
+=== Kótovací styly  ===
+Kótovací styly
+Pro běžnou práci si vystačíme se dvěma základními kótovacími styly. Typ kóty „Standardní“, který vypisuje výšky otvorů, a typ „Bez výšky otvoru“, který výšky nevypisuje. Druhý zmiňovaný využijeme tehdy, kdy by docházelo k vypsání chybné hodnoty (viz část 7.2.3). Vypisování výšky ovládá parametr Zobrazit výšku otvoru.
+Ostatní parametry nastavíme tak, abychom docílili požadovaného vzhledu a chování kóty.
+==== Detailování ====
+=== Tvarová úprava konstrukcí ===
+Úprava tvaru konstrukce nástrojem Ořezat profil je možná. Jedná se o velice rychlý způsob úpravy tvaru konstrukce, který však souvisí pouze s konkrétním pohledem. Provedená úprava je pouze záležitostí grafickou, nedochází k fyzické změně modelu. Úprava se tedy nepromítne ani ve výkazech.
+{{ :model:revit:uprava_tvaru_konstrukce.jpg?400 |}}
+=== Vyplněné a maskovací oblasti ===
+Vyplněné oblasti (šrafy) jsou poznámkovou entitou. Vztahují se tedy výhradně k danému pohledu. Hustota výplní typu kreslení se přizpůsobuje měřítku pohledu takovým způsobem, že při vytištění na papír vypadá vždy stejně. Přesně naopak fungují výplně typu model.
+Vyplněné oblasti lze vzájemně posouvat (do popředí/do pozadí), jedna výplň tak může překrývat druhou.
+Linie hran oblasti shodné s maskou může být složena z různých čar (např. neviditelná).
+Pokud hranice vyplněné oblasti a hranice (modelové) konstrukce vzájemně splývají a pokud je modelová čára tlustější, je možné při tisku potlačit čáru konstrukce (zatrhnout volbu v Nastavení tisku v části možnosti – Linie hran oblasti shodné s maskou).
+Zvláštním typem výplně je maskovací oblast. Jak z názvu vyplývá, slouží k maskování modelových konstrukcí. Použijeme v případě, že grafická reprezentace z modelu neodpovídá našim požadavkům, případná úprava modelu je komplikovaná či nemožná. Oblast překryjeme maskovací oblastí a překreslíme pomocí čar detailu.
+Opět upozorňujeme, že je vhodné tyto nástroje použít např. při detailování v Revitu. Rozhodně není vhodné použít těchto nástrojů pro dokreslení konstrukčně složitějších částí, jak je zobrazeno na obrázku 26. A to především proto, že se nejedná o skutečné konstrukce a objemy, a tudíž se můžete dopustit hrubých chyb ve výkazech výměr!
+=== Čáry detailu ===
+Čáry detailu slouží k doplnění výkresu z hlediska úplnosti. Používání detailových čar ve větší míře nelze doporučit, avšak pro specifické potřeby je můžeme využít.
+Revit neumí zobrazovat konstrukce nad rovinou řezu. Proto zejména u konstrukcí nad rovinou řezu můžeme přistoupit k používání detailových čar. Avšak je potřeba pamatovat na to, že v případě změny polohy konstrukce musíme upravit tyto čáry, které s konstrukcí, ke které se vztahují, nejsou nijak systémově propojené.
+Protože detailové čáry (např. zmíněné konstrukce nad rovinou řezu) mohou být používány i v jiných pohledech, je vhodné čáry stejného druhu spojit do jedné Skupiny. Tuto skupinu je pak vhodné připnout. Tím se všechny čáry drží pohromadě, ale zejména je možné použití této skupiny v dalším pohledu. Např. stavební půdorys, půdorysné schéma požárního řešení, půdorys v zobrazení studie, zcela totožný půdorys jiného podlaží (u vícepodlažní budovy). Úpravou kteréhokoli členu skupiny dochází k úpravě na všech ostatních místech.
+=== Detailové komponenty ===
+Detailové komponenty (nebo komponenty detailu) jsou rodiny, které slouží k doplnění výkresů po grafické či informativní stránce. V Revitu se snažíme konstrukce modelovat zjednodušeně, aby nenarůstala jeho modelová složitost. Výkresy generované z takového modelu by však byly příliš chudé, což by byl ve vyšším stupni projektové dokumentace problém.
+{{ :model:revit:detailove_komponenty.jpg?400 |}}
+Detailních komponent můžeme vytvořit obrovské množství. Měly by být strukturovaně umístěny v adresáři s rodinami.
+Efektu překrytí modelové konstrukce lze v rodině dosáhnout použitím maskovací oblasti. Dále je praktické do patřičných pozic vložit referenční rodiny (silná reference), díky tomu lze komponentu snadněji umístit pomocí „magnetismu“. Např. u keramických stropních vložek (viz Obrázek 27) jsou v rodině obsaženy silné referenční rodiny, které definují předepsaný odstup od vedlejší tvarovky. Takto lze rychle vyskládat strop bez nutnosti zjišťování požadovaných odstupů.
+Detailové komponenty mohou být i parametrické. Např. komponenta závěsu SDK podhledu (Obrázek 27) umožňuje libovolnou délku táhla.
+Detailové komponenty by rozhodně neměly suplovat modelové rodiny! Detailové komponenty není totiž možné vykázat. Proto je není vhodné používat např. pro vkládání zařizovacích předmětů. Ale je možné je využít při vkládání nábytku, jenž se standardně nepočítá (pokud se nejedná o dodávku stavby).
+Detailové komponenty zachovávají reálné rozměry. Jejich velikost se tedy při změně měřítka mění (na rozdíl od Symbolů).
+Detailové komponenty jsou obdobou klasických bloků v AutoCADu.
+=== Opakovaná komponenta ===
+Jednoduché komponenty detailu (viz 7.3.4) lze využít pro vytvoření opakované komponenty. Výsledek může vypadat následovně:
+{{ :model:revit:znacka_dilatace.jpg?500 |}}
+Opakované komponenty by se dalo využít např. pro jednodušší vkládání stropních vložek nebo pro jednotlivé cihelné tvarovky zdiva.
+=== Symboly ===
+Symboly jsou speciálním druhem poznámek, které se chovají tak, že mění svou velikost v závislosti na zvoleném měřítku, resp. zachovávají stále stejnou velikost při vytištění na papír.
+Symboly je možné použít pro specifické grafické značky (např. vstup do objektu).
+==== Popisky ====
+Popisky jsou poznámkové entity, které vypisují hodnoty parametrů rodin. Mohou mít libovolnou grafickou podobu. Jejich zobrazení případně skrytí závisí na nastavení Přepsání viditelnosti/zobrazení pro každý pohled, případně je určeno použitou šablonou pohledu.
+=== Popisky dle kategorií ===
+Tyto popisky mají přímo definováno, pro kterou kategorii jsou určeny. V projektu je pak možné konkrétní prvek popisovat pouze těmi popiskami, které jsou určeny pro danou kategorii. Vypisují hodnoty systémových nebo i sdílených parametrů obsažených v rodinách popisovaných prvků.
+Popisky vypisující parametr Označení typu a/nebo Označení (instance) nevytváříme jako multikategoriální. Popisky mohou mít svá specifika související s konkrétním projektem (značení prvků dle typu nebo dle instance případně kombinace obou) a je vhodné je mít raději oddělené. Jejich vytvoření není nijak složité (i vzhledem k počtu kategorií), je možné vytvořit pouze jedinou popisku a tu následně kopírovat s pouhou změnou kategorie.
+Při postupném popisování prvků různých kategorií se vkládají výchozí popisky. Pokud mají prvky poctivě vyplněné všechny důležité parametry, je vytvoření odkazů a popisek velice rychlé a může jej provést i člověk bez znalostí projektu. Je potřeba pouze vhodně nastavit výchozí popisky.
+=== Popisky multikategoriální ===
+Jsou obdobné jako Popisky dle kategorie, s tím rozdílem, že není důležitá kategorie rodiny, kterou popisujeme.
+Příkladem může být popiska vypisující parametr typu Popis. Tato popiska nemá v různých kategoriích svá specifika a není důvod ji vytvářet pro každou kategorii zvlášť.
+=== Obecné popisky ===
+Obecné popisky lze v omezené míře využívat např. k vytváření grafických značek, ke kterým zároveň potřebujeme přiřadit libovolnou textovou hodnotu, přitom hodnotu naprosto nezávislou.
+Obdobně jako u detailních komponent, ty však není možné opatřit štítkem zabudovaným přímo do rodiny.
+Lze tak vytvořit popisky, které nevypisují hodnoty z některého parametru rodiny. Do obecné popisky můžeme zapsat libovolnou hodnotu, de facto se jedná o obdobu bloku opatřeného štítkem v AutoCADu.
+Příkladem může být šipka s naznačeným směrem spádu a jeho hodnotou, kterou přiřadíme k podlaze „ve spádu“. Podlaha přitom ve spádu vůbec nemusí být modelovaná. Klasická popiska spádu (Ukazatel sklonu) by nám vypsala hodnotu [Žádný sklon]. Takovou kótu využijete také např. u kótování rampy, na kterou jednoduchým způsobem nelze umístit šipku sklonu.
+=== Popisky vypisující nesystémové parametry z rodiny ===
+V tomto případě se obvykle jedná o Popisku podle kategorie, která však obsahuje sdílený parametr. Pokud je ten samý sdílený parametr obsažen i v rodině příslušné kategorie, dochází k přenosu hodnoty.
+Představme si rodinu překladu, která bude obsahovat parametr instance pro délku překladu a dále parametr určující počet vložených prvků (v rodině asi pomocí pole). Pokud tyto hodnoty budeme chtít vepsat do popisky, použijeme sdílený parametr (např.) POČET POLÍ a sdílený parametr DÉLKA (jak v rodině, tak v popisce).
+=== Výchozí objekty ===
+Přestože popisek každé kategorie můžeme mít větší množství (pro kategorii okno např. Bublina označení, Výška parapetu, Výška okna v absolutních souřadnicích, …) je vhodné v projektu nastavit, která z načtených popisek bude použita jako výchozí. Kliknutím na tlačítko Popisky… při aktivním nástroji Popisek podle kategorie je možné provést nastavení pro každou kategorii.
+{{ :model:revit:nastrojova_lista.jpg?500 |}}
+=== Klíčové poznámky ===
+Klíčové poznámky jsou speciální typy poznámek, u kterých se zobrazuje hodnota klíče nebo tomuto klíči odpovídající textová hodnota. Tato textová hodnota přitom není nadefinována v rámci projektu, ale je načítána z externího TXT souboru.
+Tento soubor má svou předepsanou strukturu, která umožňuje vytváření stromové struktury. Definování této struktury je poměrně jednoduché. Za oddělovač slouží tabulátor, kód za textem odkazuje na kód nadřazené položky.
+Příklad vyňaté části ze souboru:
+	Povrchy
+	Omítky fasádní	020000
+PU.01	FASÁDNÍ OMÍTKA BÍLÁ	021000
+PU.04	BEZPRAŠNÝ NÁTĚR	021000
+V Revitu se pak zde definovaná struktura zobrazí následovně:
+{{ :model:revit:klicove_poznamky.jpg?400 |}}
+Příkladů praktického využití klíčových poznámek může být větší množství:
+Lze vytvořit třeba dokumentaci, ve které budou veškeré textové popisy na výkrese načítány přes klíčové poznámky z jednoho TXT souboru. Pokud se tento soubor odešle na překlad do jiného jazyka, pouhou výměnou tohoto souboru za přeložený TXT soubor může rázem vzniknout dokumentace v jiném jazyce.
+Nebo mohou být klíčové poznámky používány k vypsání nějakých standardizovaných informací (popis dodatečných úprav konstrukce). Pokud je takový popis na výkrese použit několikrát, jedinou změnou v TXT souboru dojde k úpravě na všech místech projektu (nebo i ve více oddělených projektech najednou!).
+===== Rodiny =====
+Rodiny jsou základními prvky Revitu, ze kterých se následně skládá informační model budovy. Jsou to prvky, které mohou měnit své rozměry nebo zobrazení v závislosti na hodnotách parametrů, které obsahují. Rodiny dále mohou obsahovat parametry, které nijak neovlivňují rozměrové ani grafické vlastnosti rodiny, ale doplňují prvek po stránce informativní.
+==== Druhy rodin ====
+V Revitu se nachází tři druhy rodin:
+  * Systémové rodiny - jsou pevnou součástí Revitu a nelze u nich měnit jejich chování. V projektu je nelze ubírat, ani přidávat nové. Změna systémových rodin může přijít až s vydáním nové verze Revitu, nebo jeho aktualizací (opravný balíček). Tyto rodiny je možné upravovat pouze pomocí předdefinovaných nabídek či změnou pevně daných parametrů. Mezi systémové rodiny patří stěny, podlahy, schodiště, rampy, zábradlí apod.). Tyto rodiny jsou otestovány a většinou fungují spolehlivě. Některé systémové rodiny (např. zábradlí) se skládají z komponent, pro které jsou již použity uživatelské rodiny. Pokud mluvíme o systémové rodině, většinou používáme spíše název nástroje (stěna, strop, zábradlí) a nepoužíváme termín "rodina".
+  * Uživatelské rodiny (vkládané rodiny, nebo pouze "rodiny") – jsou uživatelsky vytvořené rodiny, u kterých můžeme vytvářet téměř cokoli a vkládat libovolnou logiku (musíme pouze ctít logiku Revitu). Tyto rodiny mohou být velmi jednoduché, ale i značně složité. Pokud jsou tyto rodiny nesprávně vytvořeny, mohou se v projektu chovat nesprávně. Tyto rodiny se vytváří v editoru rodin a dají se uložit jako samostatný soubor (možnost použít na jiných projektech). Rodiny je vhodné uchovávat na místě dostupném pro všechny projektanty, a protože je rodin velké množství, měla by zde vzniknout určitá adresářová struktura. Soubor s hotovou rodinou je možné kdykoliv načíst do projektu a teprve poté můžeme rodinu používat. Načtením rodiny do projektu se velikost souboru s projektem zvětší přibližně o velikost souboru rodiny, ale při několikanásobném použití (instancích) v modelu se již celková velikost projektu příliš nezvětšuje. Pro přirovnání se dá říci, že uživatelské rodiny jsou vylepšenou obdobou dynamických bloků, které známe z AutoCADu.
+  * Rodiny na místě - jsou uživatelsky vytvořené rodiny, které vytváříme pomocí stejných nástrojů jako vlastní rodiny. Modelování však neprobíhá v editoru rodiny, ale přímo v projektu. Toto je hlavní výhoda rodin vytvořených na místě – možnost modelování v kontextu s okolními konstrukcemi. Rodiny na místě však nelze uložit do samostatného souboru, jsou pevně svázány s projektem. Do jiného projektu je lze převzít kopírováním přes schránku (Ctrl+C a Ctrl+V). Jejich vícenásobné použití (instance) v projektu značně zvětšuje velikost souboru s projektem (podle počtu instancí). Prakticky se tento nástroj používá k modelování konstrukcí, jejichž tvar je nějak ovlivněn okolními konstrukcemi (např. dobetonovávky u stropů, výplňové betony dutin, atypický komín).
+==== Rodiny obsažené v šabloně ====
+V šabloně projektu jsou obsaženy pouze základní rodiny, a to takové, u kterých se předpokládá využití na většině budoucích projektů. Další rodiny se načítají podle potřeby až v okamžiku, kdy je skutečně potřebujeme použít.
+Každá uživatelská rodina může obsahovat jeden, ale i velmi mnoho typů. Všechny tyto typy rodin v šabloně nemusí být obsaženy. Např. rodina nosníku HEA obsahuje kompletní rozměrovou škálu, tedy mnoho typů rodiny. V šabloně jsou však načteny pouze ty nejčastěji užívané typy.
+==== Úložiště rodin ====
+Uživatelských rodin vzniká postupně velké množství. Aby byly tyto rodiny lehce dohledatelné, je vhodné vytvořit na serveru určitou adresářovou strukturu, kam se rodiny budou ukládat.
+Adresářová struktura, kde názvy adresářů odpovídají názvům jednotlivých kategorií, se ukázala jako ne příliš dobré řešení. Kategorií je pouze omezený počet a některé rodiny nelze jednoznačně zařadit do některé z nich. Ten, kdo rodinu nevytvářel, může mít problém rodinu v takové adresářové struktuře najít.
+Vhodnějším řešením je vytvoření adresářové struktury s přirozeným pojmenováním stavebních konstrukcí.
+Zcela samostatně může vzniknout adresář pro popisky (tzn. popisky, bubliny, značky řezů, symboly výškových kót apod.) ve kterém mohou být podadresáře dle názvů kategorií.
+Dalším speciálním adresářem může být adresář pro detailní komponenty (tzn. různé grafické značky a jiné grafické objekty pro dopracování výkresu).
+==== Pojmenování rodin ====
+Soubor s rodinou by měl být výstižný, dostatečně obecný a co nejkratší. Pamatujte na to, že název souboru je totožný s názvem rodiny a zobrazuje se v nabídkách při výběru prvků, v prohlížeči projektu nebo třeba ve výkaze.
+Název by měl vždy obsahovat název prvku (Sloup, Dveře, Nosník) případně tvarovou charakteristiku (Sloup kruhový, Dveře posuvné, Nosník HEA) a další upřesnění.
+V názvu souboru by neměl být obsažen název parametru, který je definován uvnitř rodiny (materiál, rozměr).
+Pokud se však jedná o zcela neparametrickou rodinu, můžeme použít název, který prvek kompletně vystihuje. Např. "Patka ŽB 1200×1200".
+Aby bylo již z názvu rodiny hned patrné, které rodiny byly vytvořené v rámci firmy a které byly do projektu načteny odjinud (z internetu, z jiného projektu jiné firmy), je vhodné název doplnit zkratkou původu. Např. "Nosník IPE.VUT" vytvořil někdo pro VUT, ve firemním prostředí to bude nějaká zkratka názvu firmy. Umožňuje to jednodušší správu projektu a zejména okamžitý přehled o původu rodiny.
+V pojmenování souborů rodin se nemusíme bát používat diakritiku. Vše ovšem záleží na nastavení struktury na firemním serveru, kdy hluboká struktura a diakritika může vést k problémům se zápisem kvůli omezení délky cesty k souboru. Běžně ale diakritika nepředstavuje problém.
+==== Pojmenování typů rodin ====
+Pojmenování typů rodin by mělo být výstižné a také co nejkratší (v roletových nabídkách je vidět jen část názvu typu rodiny). V názvu nemusíme opakovat informace, které jsou patrné z názvu rodiny (název rodiny je totožný s pojmenováním souboru rodiny).
+  * Můžeme buďto nějak zkratkovitě popsat vlastnosti konstrukce - tedy např. rodina "Sloup kruhový.VUT" bude mít typ "ŽB, D=300" (tzn. železobetonový o průměru 300 mm).
+  * Nebo můžeme použít zcela obecný název – tedy např. rodina "Dveře dvoukřídlé.VUT" bude mít typy "Interiérové", "Vstupní do bytů", "Do technických prostor".
+==== Vyhledávací tabulka typů ====
+Některé rodiny mohou obsahovat velké množství typů, z nichž jsou nakonec využívány pouze některé. Příkladem takových rodin jsou ocelové nosníky. V rodině může být definována celá výrobní řada. Rodiny nosníků a sloupů profilu I, U, IPE, HEA a dalších obsahují každá něco přes dvacet typů. Ale jsou i rodiny, které obsahují i stovku typů!
+Při načtení velkého množství takovýchto rodin včetně všech jejich typů by nabídkové roletky obsahovaly obrovský počet řádků a pracovalo by se s nimi opravdu špatně. Proto se k některým rodinám přidává vyhledávací tabulka typů. Při načítání rodiny, která má k dispozici tuto tabulku (jedná se o TXT soubor stejného názvu) se zobrazí tabulka se seznamem všech nadefinovaných typů. Následně je možné vybírat pouze typy, které pravděpodobně budeme potřebovat (držíme klávesu Ctrl nebo Shift a vybíráme konkrétní typy).
+Rodinu obsahující vyhledávací tabulku typů nesmíme načítat do projektu přetažením (Drag&Drop), ale pomocí nástroje Načíst rodinu v kartě Vložit. V takovém případě by se načetly pouze typy obsažené přímo v rodině.
+Pokud rodina obsahuje soubor s vyhledávací tabulkou, sama o sobě nemusí obsahovat ani jeden typ.
+Vytvoření souboru s tabulkou je možné v editoru rodiny. Příkazem "R" - Export - Typy rodin. Tím se vytvoří důležité záhlaví ve vyhledávací tabulce, kde jsou definovány parametry a datové typy. Na dalších řádcích jsou pak hodnoty jednotlivých parametrů. Každý řádek reprezentuje právě jeden typ rodiny. Další řádky můžeme libovolně doplňovat (např. dle katalogu výrobce).
+==== Seskupování rodin ====
+Pro zpříjemnění práce je možné podobné rodiny seskupovat.
+Např. místo několika samostatných rodin zařizovacích předmětů pro vybavení koupelny (umyvadlo, sprchový kout, vana) nebo několika odlišných druhů WC (závěsné, kombi, invalidní) je možné vytvořit rodinu Koupelna resp. WC, která bude obsahovat několik typů pojmenovaných dle konkrétních zařizovacích předmětů.
+Samostatné rodiny jednotlivých zařizovacích předmětů jsou všechny načteny do hlavní rodiny a jejich viditelnost se přepíná parametrem (datový typ tohoto parametru je Typ rodiny).
+Pro administraci jsou takové rodiny sice náročnější, ale uživatelský komfort je mnohem větší.
+Toto řešení je vhodné použít pouze tehdy, pokud jsou jednotlivé rodiny obsažené v hlavní rodině poměrně jednoduché (např. obsahují pouze 2D grafickou značku a/nebo jen jednoduchou 3D geometrii).
+==== Šablony rodin ====
+Stejně jako projekt zakládáme výhradně na základě šablony projektu, také pro nově vznikající rodiny používáme šablony. Výchozí šablony, které jsou součástí instalace Revitu bychom neměli používat, je nutné je upravit.
+Novou (upravenou) šablonu rodiny vytvoříme tak, že založíme rodinu na základě běžné šablony, provedeme potřebné úpravy (zpravidla čištění), doplnění informací (parametry Verze, Autor, Copyright) a soubor uložíme jako běžnou rodinu (adresář s upravenými šablonami). Příponu souboru následně přejmenujeme z RFA na RFT. Šablonu je potřeba uložit na server, aby mohla být následně opakovaně používána. Pojmenování šablony (tedy souboru) se doporučuje ponechat stejné, jako bylo pojmenování původní šablony.
+Čištění rodiny spočívá v odstranění všech vzorů čar, všech typů výplní, všech materiálů; vyčištění pomocí nástroje Čisti. Před vyčištěním nástrojem Čisti je možné upravit řezové značky a značku podlaží tak, aby neobsahovaly žádnou značku (potom bude jako nepoužívaná také vyčištěna).
+Šablony rodin je vhodné mít vytvořené pro všechny základní typy rodin. Některé šablony jsou prakticky stejné, liší se pouze zvolenou kategorií.
+==== Rodiny z internetu ====
+Velké množství rodin je možné získat z různých zdrojů na internetu. Na tyto rodiny bychom si měli dát velký pozor.
+Rodiny mohou obsahovat nestandardní vzory čar, výplní, materiálů a podkategorií. Importem takové rodiny do projektu (bez předchozího „vyčištění“) se toto přenese do projektu. Následné vyčištění z projektu je možné, ale je to operace pracná a nebezpečná (může dojít k nechtěnému vymazání něčeho jiného).
+==== Parametry ====
+=== Pojmenování parametrů ===
+Parametry rodin by měly být pojmenovány názvy z přirozeného jazyka. Pojmenování parametrů, kterými budeme rodinu přímo ovládat, není vhodné pojmenovávat pouhými písmeny.
+Naopak pro parametry, které používáme pro nějaké vnitřní výpočty v rodině, můžeme pouhá písmena používat. Tyto parametry uživatel stejně nemůže přímo ovládat (a ani to není vhodné).
+Při vytváření rodiny, kdy se definují vztahy mezi parametry pomocí matematických vzorců, se vyplatí parametry pojmenovat nejprve pouhými písmeny nebo zkratkami a teprve až nakonec důležité parametry přejmenovat na přirozené názvy. Psaní vzorců je tak totiž mnohem rychlejší. Netřeba se bát toho, že poté budeme muset upravovat vzorce. Přejmenováním parametru dojde k přejmenování i ve vzorcích.
+=== Začlenění parametrů do skupin parametrů ===
+Pro snadnější orientaci mezi parametry se hodí začlenit každý parametr do skupiny parametrů. Skupina parametrů obsahuje parametry podobného charakteru. Toto začlenění nemá vliv na fungování rodiny, je to pouze záležitostí uživatelského komfortu.  Nejčastěji používané skupiny jsou Rozměry, Grafika, Materiály a povrchové úpravy, Identifikační data, Jiné a Vazby.
+  * Rozměry – parametry, které ovládají geometrické vlastnosti rodiny.
+  * Grafika – parametry, které ovlivňují grafické vlastnosti rodiny.
+  * Materiálové a povrchové úpravy – konstrukční materiál jednotlivých částí rodiny.
+  * Identifikační data – doplňkové informace rodiny (parametry, jako Verze, Autor).
+  * Jiné – parametry užívané pro vnitřní výpočty.
+  * Vazby – tato skupina je v českém prostředí Revitu uvedena na prvním místě (v nabídce vlastností rodiny). Toho se dá využit pro ty nejdůležitější parametry (zejména parametry instance). Ty jsou pak vždy rychle po ruce a stále na očích.
+=== Typy a instalace ===
+U každého parametru je potřeba zvolit, jestli se bude jednat o parametr typu, nebo o parametr instance. To zásadním způsobem ovlivní způsob práce s rodinou.
+Změnou parametru typu se změní všechny v projektu umístěné instance daného typu, aniž by byly fyzicky vybrané.
+Pokud chceme parametr typu změnit, aniž bychom ovlivnili ostatní, musíme daný typ rodiny duplikovat.
+Parametry instance ovládají pouze jeden konkrétní prvek v projektu. Změnou některého parametru instance se ostatní rodiny stejného typu nijak nezmění.
+V editoru rodiny není možné měnit systémové parametry rodiny. Tlačítko Upravit je v nabídce Typy rodin (editor parametrů) neaktivní. Např. parametr Šířka v rodině dveří (standardně parametr typu). Změna parametru z typu na instanci ale  možná je. Zakótujeme libovolný rozměr, přiřadíme požadovaný systémový parametr (přidáme štítek). V nabídce pod pásem karet pak pouze změníme volbu Parametr instance.
+==== Obecný postup tvorby rodin ====
+Před vytvořením rodiny musíme mít jasnou představu o tom, co chceme vytvořit. Někdy pomůže rodinu nejprve nakreslit na kus papíru, načrtnout si základní referenční rodiny, rozmyslet parametry.
+Pokud si nejsme jisti, zda jsme vybrali správnou šablonu šablony, je vhodné rodinu v průběhu vytváření zkusmo načíst do testovacího projektu. Byla by to škoda práce, kdybychom po pracném vytvoření rodiny zjistili, že jsme zvolili špatnou šablonu. Dodatečná změna šablony rodiny není možná, stejně tak nelze přenášet objekty mezi dvěma rodinami.
+Příklad postupu tvorby rodiny (opravdu zkušení uživatelé zběhlí v přípravě prvků pro Revit mohou testovací fáze vypustit):
+  - Vytvoření nové rodiny na základě vhodné šablony.
+  - Případná změna kategorie rodiny (pokud je potřeba).
+  - Vytvoření důležitých referenčních rodin a referenčních čar (vhodné pojmenovat).
+  - Parametrizace referenčních rodin (současně vytvoření základních parametrů ovládajících geometrii rodiny.
+  - Otestování funkcionality – tzv. „flexing“ (změna hodnot parametrů, nemělo by dojít ke zpřetrhání vložených vazeb).
+  - Vytvoření hmoty (zavazbení na referenční roviny a čáry).
+  - Doplnění detailových komponent, detailových čar.
+  - Opětovné otestování – flexing prováděný v rodině.
+  - Uložení rodiny, načtení rodiny do testovacího projektu.
+  - Testování rodiny v projektu (různé rozměrové varianty, kombinace parametrů). Sledujeme správné chování rodiny, ovlivnění hostovaných konstrukcí, bezchybnou grafickou reprezentaci v půdorysu, pohledu, v řezu, ve 3D).
+==== Několik rad pro vytváření vlastních rodin ====
+  * Používáme pouze rodiny, které jsou důvěryhodné, tj. takové, které vytvářel někdo z vašeho projektového týmu (BIM manager) nebo konzultační firma, která rodiny připravovala firmě na míru a byla obeznámena s firemními standardy. Pokud se jedná o rodiny získané z internetu, měly by před použitím projít revizí BIM managera.
+  * Pokud začátečník potřebuje rychle vytvořit jednoduchou rodinu, je lepší ji nedělat parametrickou (nábytek, zařizovací předměty apod.). I tyto prvky lze pak následně parametrizovat. Vytváření parametrických rodin vyžaduje určité množství zkušeností.
+  * Parametrické rodiny vytváříme pouze tehdy, pokud je pravděpodobné použití rodiny na dalších projektech nebo pokud se předpokládá tvarová modifikace prvku. Vytvoření parametrické rodiny zabere mnohem víc času než vytvoření rodiny neparametrické. Případná tvarová úprava prvku neparametrické rodiny pak probíhá přímou úpravou rodiny v editoru (ne pomocí parametrů). Takto lze docílit mnohem vyšší produktivity.
+  * Parametry uvnitř rodiny by měly být pouze takové, které ovlivňují rozměrové, materiálové nebo grafické vlastnosti rodiny. Do rodiny bychom neměli vkládat parametry pro různé textové informace, ty je mnohdy lepší vytvořit přímo v projektu jako projektové parametry dané kategorie.
+  * Volbou šablony se určuje zároveň kategorie rodiny. Kategorii lze obvykle dodatečně přepnout. Pokud nepotřebujeme využít nějakou speciální vlastnost rodiny, která je podmíněna již výběrem šablony (např. hostování), a nevíme, kterou šablonu zvolit, je možné začít šablonou Metrický obecný model a teprve potom přepnout rodinu na správnou kategorii. Lze však narazit i na výjimky. Tou je např. rodina Sloupku zábradlí. Kategorii Sloupku zábradlí nelze přiřadit, a dokonce se ani nesmíme pokoušet kategorii rodiny měnit. V nabídce příslušná kategorie zcela chybí a i pouhým „nahlédnutím“ do nabídky kategorií a následným stiskem tlačítka OK nenávratně znemožníme další použití rodiny v projektu!
+  * Rodinu vytváříme tak, aby nebyla příliš komplikovaná pro pozdější úpravu (tu může provádět někdo jiný). U složitějších rodin (okna, dveře) se tomu nevyhneme. Čím víc vnitřní logiky do rodiny vkládáme, tím se stává složitější. Proto může být někdy vhodnější vytvořit dvě méně komplikované rodiny místo jedné, která umí vše. Hromadné operace s velmi složitými rodinami, které jsou v projektu zastoupeny v mnohonásobném počtu, mohou být značně náročné na výpočetní výkon počítače.
+  * Vždy máme na paměti, že každý prvek má mít na výkrese nějakou grafickou reprezentaci, nestačí pouze něco vymodelovat. Někdy je grafická podoba generovaná z 3D modelu zcela nevyhovující a často je potřeba ji skrýt (zobrazení v půdoryse) a do rodiny doplnit požadovanou grafickou značku (komponenta detailu, čára detailu).
+  * Myslíme také na následný export do formátu DWG (převod kategorií a podkategorií na hladiny AutoCADu).
+  * Před načtením rodiny do projektu je důležité zkontrolovat, že rodina neobsahuje žádné vzory čar, typy výplní, materiály a přebytečné podkategorie. Zejména po předchozím importu DWG. Pokud se i vyčištěná rodina načte do projektu a pak se z toho projektu přímo otevírá pro další editaci, může dojít k opětovnému „zanesení“ rodiny.
+  * Pamatujeme na budoucí vykazování hodnot parametrů. Běžné nesystémové parametry v rodině obvykle vypisovat do tabulky výkazů. Pokud je zde dobrý předpoklad, že budeme parametr vykazovat, použijeme rovnou sdílené parametry. Sdílené parametry jsou potřeba také tehdy, pokud budeme chtít některé rozměrové hodnoty vypsat do popisky na výkrese.
+  * Snažíme se vyhnout výpočtům v tabulkách výkazů. Pokud je to možné, přesuneme matematické operace přímo do rodiny. Např. výpočet dílčích objemů konstrukce, výpočet plochy určité části konstrukce apod.
+  * Vytvoření nové podkategorie by mělo být opravdu opodstatněné. S vytvořením nové podkategorie v rodině (a jejím načtením do projektu) by měla být aktualizována tabulka převodu do DWG.
+  * Referenční roviny, které používáme pro nějaké vnitřní vazby, jež jsou v projektu nedůležité, je vhodné přepnout ve vlastnostech reference na volbu „Není reference“. Naopak pro rozměr, který budeme chtít v projektu kótovat, použijeme vlastnost „Slabá reference“. Funkce magnetismu rodiny docílíme přepnutím reference na volbu „Silná reference“. Magnetismu se využívá pro snadnější osazení prvků do modelu nebo pro definování předem určených odstupů při osazení prvku do modelu.
+  * Pokud má rodina příliš mnoho typů, z nichž bude v projektu použita pouze malá část, je vhodné vyexportovat typy do souboru s definicí typů. Při načtení rodiny do projektu je potom možné vybrat z vyhledávací tabulky konkrétní typy, projekt se nezanese zbytečně velkým počtem typů.
+  * V rodinách se snažíme minimalizovat množství vnořených rodin. Pokud je musíme použít (někdy je to jediná rozumná volba), neměly by mít příliš komplikovanou vnitřní logiku. Doporučuje se, aby vnořená rodina měla stejnou kategorie jako samotná rodina.
+  * Referenční bod rodiny je průsečík referenčních rovin, které mají zatrženou volbu Definuje počátek.
+  * Finální zobrazení prvku v projektu se řídí nastavením grafiky projektu. Jednotlivé části rodiny mají přiřazenu podkategorii a pouze ta ovlivní zobrazení, které je nastaveno v projektu (nikoli v rodině). Proto je např. možné vymazat všechny vzory čar, a v projektu se přesto čáry v podkategorii Skryté čáry kreslí čárkovaně.
+  * Hostovanou rodinu je lepší vytvářet pouze tehdy, pokud má rodina nějakým způsobem ovlivňovat hostovaný prvek (např. v něm vyřízne otvor) nebo se mu má přizpůsobit (umístění rodiny na plochu v obecném sklonu). Jinak by rodina raději neměla být hostovaná na jiném prvku.
+===== Nastavení aplikace Revit =====
+Revit má poměrně málo nastavení, které mění chování aplikace jako takové. Většina možností nastavení je spojena až s projektem (je tedy nastaveno v šabloně projektu).
+Nastavení aplikace Revit se provádí v nabídce „R“ – Možnosti.
+==== Doporučené nastavení rodin ====
+=== Základní nastavení prostředí rodin ===
+  * Nastavíme cestu k umístění firemní stavební šablony a posuneme ji na první pozici.
+  * Nastavíme cestu k umístění firemních rodin a posuneme ji na první pozici.
+  * Jako výchozí cestu k uživatelským souborům nastavíme cestu do složky s aktuálním projektem (po dokončení zakázky opět změníme na aktuální projekt).
+  * Upravíme klávesové zkratky. Zkratky v Revitu se nepotvrzují, příkaz se provádí okamžitě po zadání zkratky. Proto bychom neměli např. používat zároveň zkratku „A“ pro jeden příkaz a „AB“ pro druhý příkaz. Po stisknutí klávesy „A“ nedojde k okamžité aktivaci prvního příkazu (v tomto případě nutno potvrdit klávesou enter). Je tedy vhodné vytvářet zkratky dvoupísmenné (větší počet kombinací) a případné jednopísmenné zkratky nekombinovat s dvoupísmennými. Klávesové zkratky je nejlepší si rozmyslet hned z počátku, nedoplňovat je postupně. Výchozí klávesové zkratky v Revitu vycházejí z anglické verze aplikace.
+  * V nastavení Grafického zobrazení zatrhněte volbu Použít HW akceleraci (Direct 3D). Urychlí to vykreslování, zejména ve 3D zobrazení. V případě zhoršení stability programu zkuste tuto volbu vypnout. Některé grafické karty mohou při zapnuté akceleraci špatně zobrazovat plnobarevné plochy. Řešením je vypnutí akcelerace / volba jiné verze ovladače / výměna grafické karty počítače. Oznámení „Neznámý grafický adaptér“ je zcela běžné, nezobrazuje se pouze u grafických karet, které byly certifikovány pro konkrétní verzi Revitu (těch je velmi málo, jsou velmi drahé a výkonový nárůst oproti standardním kartám je diskutabilní).
+  * V nastavení Nástroj ViewCube je možné vypnout volbu Použít animovaný přechod při přepínání pohledů. Animovaný pohled je sice efektní, ale zdržuje  - zejména na slabších počítačích.
+  * Na spodní liště je nutné vypnout volbu Stisknout a vléci, případně další volby zabraňující výběr některých objektů (připnutých prvků, referencí apod.). Zapnutím této volby se můžete dopustit nechtěných chyb způsobených ukliknutím a nechtěným posunem konstrukce.
+  * Barvu pozadí je vhodné kombinovat s nastavením šablony (používání konkrétních barev) a v rámci firmy používat stejnou barvu pozadí. Zde jde pouze o dobrou viditelnost některých barev na bílém či černém pozadí. Např. žlutá barva je dobře viditelná jen na černém pozadí. Vřele doporučujeme držet barvu pozadí bílou, předejde se tak špatnému zobrazování a bude možné uplatit grafické efekty jako stíny atd.
+  * Deaktivovat všechny funkce přiřazené k poklepání (dvojkliku). Zejména začínající uživatelé jsou dosti překvapeni, když se poklepáním na rodinu z projektu přesunou do editoru rodiny.
+=== Mapování SHX písmen ===
+Pokud připojíme/importujeme do Revitu DWG referenci, některá písma jsou automaticky nahrazena za taková, která Revit umí zobrazit. Je lepší, když přímo nadefinujeme, jak se má toto mapování provádět. Přímo určit, který font bude nahrazen kterým. Toto provedeme pro fonty, které běžně používáme.
+Je potřeba ručně editovat konfigurační soubor
+c:\Users\<uživatelské jméno> \AppData\Roaming\Autodesk\Revit\Autodesk Revit 2014\shxfontmap.txt
+Soubor upravíme např. v Poznámkovém bloku. Na konec souboru dopíšeme informaci o mapování. Výsledek může vypadat takto:
+#Map to represent SHX filenames from Autocad
+#by Windows font names
+#format:
+#filename.shx<tab>Fontname
+romans.shx	ISOCPEUR
+Font romans.shx jsme přemapovali na font ISOCPEUR. Font Romans (a jiné SHX fonty) Revit neumí zobrazit. Je velice důležité, aby byl upravený soubor rozdistribuován mezi všechny pracovníky používající Revit.
+===== Nastavení projektu =====
+Pokud jsou vaše zvyklosti odlišné od toho, jak Revit funguje a jaké je jeho nastavení, doporučuje se pokusit se změnit tyto zvyklosti (pokud je to možné a nejedná se o zcela zásadní věc). Některé požadavky projektantů na úpravu stávajících standardů vychází z určitých zvyklostí z kreslení ve 2D, ale nemají praktické opodstatnění.
+Např. půlená bublina. V Revitu se do bubliny vepisuje označení typu. To by v případě na obrázku znamenalo označení K.23. Klempířské výrobky jsou v tabulkách výkazů filtrovány podle začátku řetězce Označení typu, zde musí odpovídat hodnotě „K.“. Avšak v půlené bublině bychom potřebovali zobrazit „K“ a „23“ odděleně. Tohoto nelze dosáhnout jinak než zavedením dalšího parametru. A to je již duplicita informací, které bychom se měli vyvarovat (přestože v tomto případě by se daly hodnoty v nějaké tabulce jednoduše kontrolovat). Je to ale zbytečné.
+{{ :model:revit:graficka_podoba_bublin.jpg?300 |}}
+Podobný problém je s grafickou značkou řezu. Pokusme se oprostit od (v některých kancelářích) zaběhnutého systému značení s popisem A-A, B-B, C-C a raději využijme výhod, které přináší Revit. Značka záhlaví vypisuje číslo výkresu, na kterém řez nalezneme (zde tedy výkres č. 211) a protože je na tomto výkrese podobných řezů víc, odkazuje nás konkrétně na výřez č. 2.  Úprava grafické značky do podoby, jakou nalezneme v čítankách zakreslování pozemních staveb, je z pohledu Revitu komplikovaná a následné používání je „neohrabané“.
+{{ :model:revit:zahlavi_rezu.jpg?200 |}}
+==== Přenos nastavení ====
+Nastavení lze mezi projekty přenášet pomocí nástroje Přenos projektových standardů. Je však potřeba, aby projekt, ze kterého se přenos provádí, neobsahoval chyby.
+Vedle šablon projektů může projektový správce připravit několik sad projektů, které budou obsahovat konkrétní nastavení. Bude tak např. k dispozici projekt, který bude obsahovat kompletní výrobní řadu zdiva Porotherm a nic jiného. Přenosem standardů si tyto nadefinované stěny přeneseme do projektu, ve kterém pracujeme. Jiný projekt zase může obsahovat nadefinovaná schodiště různých typů (a opět nic jiného). Projektant si tento projekt může otevřít, a pokud se mu nějaké z připravených schodišť líbí, může si jej (např. přes schránku Windows) přenést. V tomto druhém případě bychom nepoužili volbu Přenos projektových standardů, abychom si do projektu nenaimportovali zbytečně velký počet typů schodišť.
+==== Parametry ====
+=== Rozdělení parametrů ===
+Parametry dělíme do několika skupin, přičemž mohou patřit i do několika skupin různého typu zároveň. Systémové parametry jsou pevně vestavěné a nelze je měnit, přidávat ani mazat. Chovají se obdobně jako sdílené parametry – tzn., umožňují přenášení svých hodnot. Uživatelské parametry jsou vytvořené uživateli a je možné s nimi provádět libovolné operace. Parametry projektu jsou dostupné pro všechny prvky vybraných kategorií v projektu. Parametry rodiny jsou svázány pouze s konkrétní rodinou. Sdílené parametry umožňují přenos informací mezi rodinou – tabulkou výkazů – popiskou.
+=== Konvence pojmenovaných parametrů ===
+Běžné, tedy nesdílené parametry, pojmenováváme přirozeným jazykem. Několik příkladů (pro české prostředí Revitu): Délka, Plocha, Ve spádu, Horní odsazení.
+Některé parametry projektu, které se týkají pouze určité kategorie, je vhodné pojmenovat s prefixem kategorie: Dveře_Kování, Dveře_Křídlo, Dveře_Vzduchová neprůzvučnost.
+Parametry v rodinách, které ovládají parametry vnořených rodin (rodina v rodině), pojmenováváme obdobně: Křídlo_Šířka, Křídlo_Typ výplně, Kování_Typ kování.
+Sdílené parametry můžeme psát velkými písmeny, jsou tak snadno rozeznatelné: DÉLKA, PLOCHA, MĚŘÍTKO VÝKRESU, TŘÍDA BETONU.
+Parametry v rodinách, které používáme pro ověřování nějakých hodnot, můžeme pojmenovat pouhými písmeny: a, b, c, d,…
+=== Tabulka sdílených parametrů ===
+Tabulka sdílených parametrů je textový soubor, který obsahuje definici parametrů, které se používají napříč všemi projekty. Přístup k souboru mohou mít všichni uživatelé, nebo může být i omezen. Není bezpodmínečně potřebný pro běžnou práci, se souborem pracuje převážně CAD manažer firmy nebo vedoucí BIM projektu.
+Protože postupně vzniká nemalé množství sdílených parametrů, je vhodné parametry seskupit do skupin. Pojmenování skupin je libovolné a může vypadat např. takto:
+  * Obecné skupiny: Obecné (parametry týkající se různých kategorií), Geometrie (geometrické parametry, jako DÉLKA, ŠÍŘKA, VÝŠKA, TLOUŠŤKA, PLOCHA, OBJEM), Projekt (parametry týkající se projektu, jako 0,000, HIP, NÁZEV OBJEKTU).
+  * Skupiny dle kategorie: Stěny, Okna, Dveře, Podlahy… (obsahují parametry, které se pojí ke konkrétním kategoriím).
+  * Skupiny dle projektu: Název skupiny nese nějaké kódové označení projektu (dle zvyklostí firmy) a obsahuje specifické parametry pro konkrétní projekt.
+Sdílený parametr, který není obsažen v tabulce sdílených parametrů, ale je obsažen v rodině, je možné z rodiny vyexportovat.
+==== Styly objektů ====
+Základní nastavení zobrazení prvků v Revitu se řídí nastavením stylů objektů. Zde se pro jednotlivé kategorie definuje barva, vzor a tloušťka čar konstrukcí v řezu a v pohledu a dále výchozí materiál, podle kterého se následně řídí zase výplně (šrafy).
+Toto nastavení je výchozím nastavením pro všechny pohledy a je možné přepsat je v dialogu Přepsání viditelnosti/zobrazení v každém z pohledů. Toto přepisující nastavení je možné uložit jako šablonu pohledu. Pokud potřebujeme upravit grafiku výkresu, neměli bychom měnit nastavení stylů objektů, ale přepsat grafiku pohledu. Změny provedené v nastavení stylů objektů mají totiž dopad na všechny pohledy v celém projektu.
+Ve stylech objektů je důležité zajistit, aby všechny kategorie a podkategorie měly přiřazen nějaký materiál. Pole nesmí zůstat nevyplněné. Má to významný vliv při vykazování pomocí nástroje Výkaz materiálů – pokud některá hmota vytvořená v rodině nebude mít přiřazen žádný materiál a ve stylech objektů nebude zvolen výchozí materiál – při vytvoření Výkazu materiálu nebude objem této konstrukce vůbec započítán!
+Čáry výplní jsou kresleny čárou (perem) číslo 1. Toto nastavení nelze změnit, v Revitu tedy nelze mít zároveň dvě výplně, z nichž jedna by byla kreslena tenkými čarami a druhá čarami tlustými. Pero č. 1 tedy mějme vyhrazeno pro šrafy.
+Nastavení tlouštěk čar:
+  * Pro běžné tenké čáry použijeme pero č. 2.
+  * Pro střední čáry pero č. 3.
+  * Pro tlusté čáry pero č. 5.
+  * Pro velmi tlusté čáry pero č. 7 nebo 10.
+==== Nastavení tlouštěk čar ====
+Tloušťky čar mohou být nastaveny pro různá měřítka. Zpravidla pro větší měřítka (1:200) již musíme tloušťku čar o stupeň snížit, protože jednotlivé čáry konstrukcí by se v takovémto měřítku slévaly v jednu tlustou čáru.
+Pokud má pohled nastaven měřítko, které v tabulce tlouštěk čar není obsaženo, použije se z tabulky nastavení nejbližšího měřítka. Není tedy nutné nastavovat všechna měřítka.
+Pero č. 1 je vyhrazeno pro šrafy, pro tenkou čáru tedy použijeme pero č. 2. Aby se tloušťky dobře pamatovaly, pro běžná měřítka (1:50, 1:100) číslo pera odpovídá cca desetinásobku jeho tloušťky.
+{{ :model:revit:tloustky_car.jpg?500 |}}
+==== Nastavení výplní ====
+Pro šrafy je v Revitu použit výraz výplně.
+Není možné dodatečně měnit měřítko výplní (podobně jako v AutoCADu). Pokud se jedná o výplně typu kreslení, mění své měřítko automaticky podle měřítka pohledu tak, aby při vytištění na papír vypadaly vždy stejně. Je tedy důležité, aby šrafy načtené do projektu byly husté tak akorát. U výplní typu model má šrafa stále stejnou velikost v porovnání s modelovými prvky. Proto je i tak označována. Používá se pro simulaci např. spárořezu obkladu, zobrazení cihelné stěny nebo dlažby.
+Základní jednoduché výplně se dají nadefinovat přímo v Revitu (čáry jedním směrem, nebo do kříže – vždy pouze plné čáry, nelze nastavit jiný vzor čáry). Pro složitější výplně pak musíme mít k dispozici definiční soubory PAT (definice shodná s AutoCADem). Šrafa v definičním souboru by měla být ideálně definována tak, že se při použití měřítka 1 vykreslí správně (to platí i pro AutoCAD). Pokud toto nefunguje, je potřeba šrafy přepočítat (nejlépe v Excelu), nebo při importu zvolit vhodné měřítko.
+Při exportu do DWG je možné nastavit mapování výplní. Pro každou výplň v Revitu je volena šrafa v AutoCADu. Namapované šrafy je možné v AutoCADu používat, editovat.
+=== Vlastní šrafy ===
+Vlastní šrafu je možné vytvářet tak, že vytvoříme PAT soubor s definicí šrafy. Způsob definování šrafy je stejný jako v AutoCADu, pro Revit je důležité záhlaví, které má následující tvar:
+Pro výplně typu kreslení:
+;%UNITS=MM
+*Zdivo lehčené
+;%TYPE=DRAFTING
+Pro výplně typu model:
+;%UNITS=MM
+*Zámková dlažba
+;%TYPE=MODEL
+==== Materiály ====
+Materiály je v projektu vhodné udržovat na rozumném minimu. Příliš široká škála materiálů znesnadňuje výběr i následnou správu. Počet materiálů postačí udržovat v takovém množství, aby byla dostatečně pokryta základní paleta běžně užívaných šraf.
+==== Nastavení materiálů ====
+Každý materiál by měl být začleněn do Třídy materiálů (karta Identita). To umožňuje materiály při používání filtrovat. Např. zobrazit pouze materiály pro různé druhy betonu.
+Každý materiál by měl mít přiřazenu alespoň základní texturu pro případ rendrování. Více viz rendrování.
+Pro lepší přehlednost o konstrukčním a materiálovém řešení při zobrazení ve stínovaném zobrazení nebo zobrazení konzistentní barvy je dobré obarvit některé důležité materiály. Hodí se odlišit betonové, keramické, SDK a jiné základní materiály.
+{{ :model:revit:nastaveni_materialu_render.jpg?400 |}}
+V případě renderu s texturami materiálů je nutno množství materiálů rozšířit (neměníme však materiál konstrukcí, možno použít nástroj Upravit-Malba).
+U technických výkresů se nemusíme zabývat texturami. Renderovaný výstup z Revitu nedosahuje profesionální kvality (navíc velká doba výpočtu).
+==== Organizace prohlížení projektu ====
+Prohlížeč projektu je jedna z nejdůležitějších součástí pracovního prostředí aplikace Revit. Prostřednictvím tohoto podokna je možné se přepínat mezi jednotlivými pohledy. Jedná se tedy o prostředek navigace v projektu. Pokud má být navigace efektivní, je třeba, aby byl prohlížeč projektu efektivně organizován, a právě proto existuje v kartě Pohled tlačítko Uživatelské rozhraní. Toto tlačítko skrývá nastavení pojmenované Organizace prohlížeče. Menu, které vám software nabízí, je rozděleno na dvě základní karty, Pohledy a Výkresy. Zde je možné vybrat, přidat či odebrat jednotlivá pojmenovaná nastavení, což znamená, že je možné organizaci prohlížeče v průběhu projektu měnit. Pokud vyberete některé z nastavení (kromě nastavení Vše), aktivuje se tlačítko Upravit. To umožní pojmenované nastavení změnit. Objeví se další menu, které již řeší filtrování a řazení jednotlivých pohledů. Jednotlivé možnosti nastavení není asi třeba rozebírat. Rádi bychom ale poukázali na jedno drobné nastavení, které umožní seřadit pohledy nikoliv podle jména, ale podle výškové polohy jednotlivých podlaží. Každý, kdo pracuje v Revitu, toto ocení, neboť v nových verzích se již nemusíte starat o to, aby měl půdorys suterénu na začátku názvu číslo 01 a střecha 10 (nebo obráceně).
+{{ :model:revit:asociovane_podlazi.jpg?500 |}}
+Toto nastavení naleznete ve spodní části karty Seskupení a třídění.
+===== Práce s DWG =====
+Maximum výkresů se snažíme připravovat v Revitu (pokud je Revit hlavním projekčním nástrojem firmy). Zejména řezy (pokud model není vymodelován precizně) je někdy snaha dopracovat v AutoCADu. Praxí se ale ukázalo, že potřebný čas na dopracování výkresu v AutoCADu a následné ruční zapracovávání změn z modelu je větší než čas, který bychom věnovali úpravám modelu v Revitu.
+Spolupráce s formátem DWG je možná (a bývá hojně rozšířená), avšak je třeba řešit řadu souvisejících problémů.
+Pro pohodlnou práci a minimalizaci chyb vzniklých rozdílnou polohou kresby vůči počátku souřadného systému v Revitu a AutoCADu (nutnost neustálého posouvání) je velmi důležité používat shodný souřadný systém v obou těchto programech. Půdorysná DWG jsou pak vkládána metodou Automaticky - počátek k počátku, žádné další posuny připojené kresby v pohledu nejsou nutné. Zároveň také exporty z Revitu do DWG nebude nutné dodatečně posouvat.
+V Revitu se pracuje v ortogonálním souřadném systému. Říkáme, že pracujeme v projektovém severu či v lokálních souřadnicích. Kresba je natočena podle přirozeného pohledu na výkres, nezáleží přitom, jak je budova natočena ve skutečnosti vzhledem k severu.
+V případě, že je část dispozice natočena (např. objekt tvaru hokejky), volí se projektový sever dle převážné části dispozice. Pro natočenou část dispozice se použije natočený závislý pohled.
+V případě, že by byla kresba v DWG natočena „dle skutečného severu“, je potřeba použít metodu připojení Střed na Střed a posun i natočení reference provést dodatečně ručně, pohled přitom musí být nastaven na projektový sever. Revit si natočení a posun reference bude pamatovat.
+Skutečný sever bychom neměli používat při připojování DWG referencí. Při připojení v zobrazení Skutečný sever metodou Automaticky - počátek k počátku se sice kresba umístí hned na správnou polohu, ale při otevření projektu, kdy dochází ke znovunačtení reference, může docházet k pootočení do chybné polohy.
+==== Import formátu DWG ====
+=== Příprava DWG pro import ===
+Dispozice (či jiný podklad zpracovaný v AutoCADu), která má sloužit jako podklad pro vynesení konstrukcí v Revitu, by měla být nakreslena přesně (chybu si jinak můžeme přenést i do Revitu, kde bude vadit mnohem víc). Kresba v DWG by se měla nacházet blízko globálního počátku souřadného systému, neměla by být natočena dle skutečného severu, ale dle projektového severu. DWG by mělo být vyčištěné, zbavené nepoužitých hladin a bloků.
+Posunutí a pootočení by mělo být pro daný projekt jasně definováno a zaznamenáno.
+Vzhledem k tomu, že bloky v AutoCADu bývají mnohdy vytvářeny seskupením čar nakreslených v S-JTSK souřadné soustavě, způsobují tyto bloky mnohdy závažné problémy při připojování. Je tedy vhodné podklad rozbít na základní entity typu čára, oblouk atd. Doporučuje se odstranit veškeré definice atributů jejich smazáním z DWG.
+=== Importování DWG do modelu Revitu ===
+Nedoporučuje se importovat DWG přímo do projektu. Tímto se do modelu mohou importovat nové vzory čar, nové typy materiálů a tzv. importované kategorie (což jsou vlastně DWG hladiny). To znepřehledňuje další práci v programu. Importované čáry a materiály lze dodatečně vymazat (to může být vzhledem k počtu importovaných čar a materiálů pracné a při čištění může být navíc nechtěně vymazáno něco, co se mazat nemělo. Nechtěným smazáním některého používaného vzoru čáry se zruší veškeré nastavení, kde byla tato čára použita – a bude nahrazena plnou čárou).
+Importované DWG zvětšuje velikost souboru s modelem přibližně o velikosti DWG souboru.
+Dále, patrně vnitřní chybou programu (i při vymazání importovaného DWG a všemožných snahách o vyčištění) může dojít k tomu, že importované DWG v modelu zůstane a velikost souboru s modelem se nezmenší.
+Proto by se do Revitu ideálně neměly DWG vůbec importovat (neplatí pro rodiny, zde někdy importované DWG potřebujeme použít).
+Revit se může snažit opravit čáry, které jsou nakresleny pod malými úhly (snaha o eliminaci přenesení chyby z nepřesné kresby v AutoCADu). V případě, že nechceme provést tuto opravu (např. zaměření rekonstrukce), vypněte volbu Opravit čáry.
+=== Připojování DWG reference do modelu v Revitu ===
+Připojovat DWG jako reference je možné, avšak hrozí zde stejné riziko jako u importování. Připojená reference se může do souboru modelu zanést permanentně bez možnosti vyčištění. Bohužel není nikde dokumentováno, proč se tak děje a v jakých případech k tomuto chování dochází. Obecně lze ale říci, že s každou verzí Revitu dochází i k vylepšení spolupráce s DWG.
+DWG připojujeme většinou se zatrženou volbou Pouze aktuální pohled. To zajistí vložení pouze do aktuálního pohledu (2D), DWG se tedy nikde jinde nezobrazí.
+=== Čištění projektu od importovaného DWG ===
+Pokud náhodou dojde k importu DWG do souboru (to poznáme podle přítomných importovaných kategorií) a nastane následná nemožnost vyčištění, obvykle pomůže následující, v konečné fázi značně destruktivní postup:
+  - Vymazat co se dá (importované čáry, výplně, materiály, kategorie).
+  - Zkusit vyčistit DWG z projektu nástrojem Čisti.
+  - Smazat všechny pohledy (tím se ztratí všechny elementy spojené s pohledem).
+=== Optimální způsob připojování DWG reference ===
+Následujícím, trochu komplikovanějším způsobem, lze dosáhnout bezpečného připojení DWG reference do Revitu. U velkých projektů, kdy je potřeba obzvláště hlídat velikost souboru, by toto měla být jediná metoda, jak s DWG referencemi pracovat.
+Princip řešení spočívá v založení nového projektu, který nebude obsahovat žádnou 3D geometrii, ale pouze připojená DWG v samostatných pohledech. Tento projekt obsahující DWG reference následně připojíme jako referenci do hlavního modelu. V nabídce Přepsání viditelnosti/zobrazení pohledu pak podložíme konkrétní pohled. Pokud umístíme projekt s DWG referencemi do samostatné pracovní sady, je možné při spouštění hlavního modelu tuto pracovní sadu zavřít, jednotlivá DWG se tak nebudou načítat, což v případě velkého množství připojených souborů výrazně urychlí načítání souboru.
+{{ :model:revit:pripojeni_dwg_schema.jpg?400 |}}
+V projektu pro připojování jednotlivých DWG referencí je pouze jedno jediné podlaží (na výšce podlaží a jeho pojmenování vůbec nezáleží). V tomto modelu je následně vytvořeno několik pohledů vázaných na toto jediné podlaží. V každém z těchto pohledů je pak připojena obvykle právě jedna (možno ale i více) DWG reference. Při vytváření připojení je potřeba zatrhnout volbu Pouze aktuální pohled. Referenci je také vhodné posunout do popředí (nebude zakryta vytvářenými konstrukcemi v hlavním modelu). Nechtěnému posunu připojené DWG reference zabráníme připnutím (špendlík).
+V jednotlivých pohledech modelu s DWG referencemi můžeme ještě provést úpravu zobrazení (vypnutí/zapnutí či přebarvení konkrétních hladin – nalezneme v nabídce Přepsání viditelnosti/zobrazení (VG) v kartě Importované kategorie), anebo nástrojem Dotaz, který se zobrazí po označení reference, vypnout konkrétní hladinu v pohledu nebo vymazat (odpojit) hladinu z projektu.
+Výhodou tohoto řešení je, že jednou vytvořený pohled s připojenou DWG referencí je možné následně použít i v jiném projektu nebo jiném pohledu.
+DWG reference v hlavním modelu se samy aktualizují při otevření souboru. Není potřeba je znovu načítat. To pouze v případě, že potřebujeme zobrazit změnu, ke které došlo až po otevření souboru s projektem.
+=== Vkládání DWG pro vytvoření povrchu terénu ===
+Pro vytvoření povrchu terénu z prostorových objektů zpracovaných v DWG (prostorové vrstevnice, prostorové pole bodů apod.) vkládáme referenci metodou Automaticky – počátek k počátku. Zároveň vybereme možnost Hladiny/Podlaží – Určit a vybereme pouze hladiny, které obsahují vrstevnice. Tentokrát nezahrnujeme volbu Pouze aktuální pohled.
+Je důležité, aby DWG mělo shodný souřadný systém s ostatními DWG podklady a s Revitem. Dodatečné přesné umístění terénu na správnou pozici je komplikované, nebo i nemožné.
+Pro vytvoření terénu je nezbytné, aby měly vrstevnice nastavenu souřadnici Z (zdvih), jinak se prostorový terén nevytvoří.
+Připojené DWG nijak dodatečně neposunujeme, naopak jej připneme prostřednictvím nástroje Připnout.
+==== Export DWG ====
+Export do DWG se provádí v nabídce „R“ - Export – Formáty CAD – DWG. Zde také najdeme veškeré nastavení, které se týká exportu do tohoto formátu.
+Export jednotlivých pohledů do DWG není dokonalý, avšak pokud se vše dobře nastaví, je poměrně dobře použitelný.
+Je dobré nastavit převodní tabulku, která umožňuje nastavit, do které hladiny se exportují čáry a šrafy jednotlivých kategorií i jejich podkategorií, dále nastavit, v jakých souřadnicích (sdílené nebo projektové) chcete geometrii exportovat, a případně k jednotlivým šrafám a čárám Revitu přiřadit šrafy a čáry AutoCADu (nebo nechat jednoduše volbu, která v AutoCADu vytvoří nový šrafovací vzor či vzor čáry) viz dále.
+=== Export pohledů a výkresů ===
+Exportem pohledu dochází k vytvoření DWG v modelovém prostoru.
+Exportem výkresu dochází jednak k vytvoření DWG v modelovém prostoru (zde se na různých místech nachází všechny výřezy), ale také k vytvoření rozpisky a rámečku v rozvržení. Při exportu výkresu se však kresba v modelovém prostoru nenachází ve správných souřadnicích!
+Při exportu 3D pohledu přímo z pohledu se v modelovém prostoru vytvoří 3D-DWG model. Pokud je stejný pohled umístěn do výkresu a ten je exportován do DWG, v modelovém prostoru se vytvoří 2D kresba – nejedná se již o 3D-DWG model.
+=== Hladiny ===
+Převod prvků z Revitu do formátu DWG probíhá prostřednictvím tabulky, ve které je definován vztah mezi kategoriemi a podkategoriemi v Revitu a hladinami v AutoCADu.
+{{ :model:revit:exportni_tabulka_dwg.jpg?600 |}}
+Zde je potřeba důsledně vyplnit hladiny – tedy nastavit pro každou kategorii a podkategorii (řez i pohled) název hladiny v AutoCADu. V roletové nabídce Možnosti exportu hladiny nejčastěji volíme první, nebo druhou volbu.
+Pokud se do projektu načetly rodiny z nějakého zdroje a neprošly revizí (pročištěním před importem do projektu), můžeme v tabulce na různých místech nalézt různě velké množství importovaných podkategorií. To nám nyní velmi zkomplikuje práci.
+Celé nastavení je možné uložit. Takto lze nastavit různé profily exportu do DWG, kdy si můžeme vybírat z více předdefinovaných systémů hladin.
+Roletovou nabídku Načíst hladiny norem můžeme použít pouze pro načtení základního nastavení dle některého z dostupných standardů. Pozor, touto nabídkou se vymaže veškeré dosavadní nastavení!
+=== Vzor čar a výplní - mapování ===
+Jednotlivé čáry, výplně (šrafy) a písma, které jsou v projektu použity, se bez dodatečného nastavení automaticky převádějí (generují). Ale pokud se v AutoCADu dodržují určité standardy, je vhodné provést tzv. mapování. Tím se spáruje konkrétní typ čáry (vzoru, písma) užívaný v Revitu s konkrétním typem čáry (šrafy, písma) užívaným v AutoCADu.
+Generované (tzn. nemapované) šrafy nelze v AutoCADu standardně editovat, protože definice šrafovacího vzoru není v AutoCADu dostupná.
+  * Pro mapování čar zvolíme soubor LIN s definicí čar používaných v AutoCADu. Pokud se používané čáry nachází ve více souborech, je vhodné vytvořit jediný LIN soubor, který bude obsahovat standardní typy čar užívaných v AutoCADu.
+  * Obdobně provedeme mapování výplní na šrafy. K tomu potřebujeme soubor s definicí šraf, který má příponu PAT. Je potřeba si uvědomit, že v Revitu neexistuje něco jako uživatelské měřítko šrafy. Proto by šrafy v PAT souboru měly být nastaveny tak, aby se korektně zobrazovaly při nastaveném uživatelském měřítku = 1. Ideální je situace, kdy vzory šraf pro Revit převezmeme přímo z AutoCADu (ale pozor, velké množství šraf, které kolují mezi uživateli AutoCADu, je nadefinována chybně!)
+=== Sada exportovaných výkresů ===
+Pokud se opakovaně provádí export stejných výkresů či pohledů, je možné tento výběr uložit jako tzv. „sadu“.
+=== Další kroky po exportu ===
+Jakmile je proveden export pohledu či výkresu do formátu DWG, měla by být většina objektů ve správných hladinách. Pokud je výsledek špatný, je potřeba se vrátit, upravit exportní tabulku a provést export znovu.
+Při exportu může dojít i ke ztrátě čar, tzn., celý výkres je z plných čar. Nastavovat toto v Revitu by bylo zbytečné. Nyní vybereme celý výkres a přes schránku Windows ji přeneseme do nového výkresu, který je založen na základě šablony obsahující firemní standardy (předpokládá se, že se ve firmě všechny DWG výkresy zakládají na základě šablony!). Obsah schránky vložíme na původní souřadnice (příkaz je v kartě Upravit). Všechny objekty by nyní měly mít vlastnosti dle nastavení hladin (barva, vzor čar).
+Pokud se šrafy nezobrazují tak, jak by měly, je potřeba šrafy hromadně vybrat (samostatná hladina, rychlý filtr), poté změnit aktuální vlastnost Měřítko = 1 na libovolné jiné měřítko a následně opět vrátit měřítko šraf na hodnotu 1. Pokud se v AutoCADu používají poznámkové šrafy, nyní stačí všem vybraným šrafám nastavit vlastnost Poznámky na ANO.
+=== Export do DWF ===
+Z dalších formátů je vhodné zmínit formát DWF. Přes současnou velkou popularitu formátu PDF se pro exporty výkresů z Revitu doporučuje používat export do DWF. Do tohoto formátu lze jednoduše publikovat jak 2D dokumentace, tak 3D pohledy, se kterými je možné dál pracovat (prohlížet, měřit, řezat), a to díky bezplatnému prohlížeči Autodesk Design Review. Velkou výhodou exportů oproti formátu PDF (a jiným) je zachování informací uložených v jednotlivých objektech a možnost odměřování či revizování dokumentu.
+Máme vytvořen export výkresu do formátu DWF. Na výkrese je umístěn výřez půdorysu, pohledu a řezu. Pokud vybereme některý prvek – např. okno, zobrazí se (podobně jako v Revitu) vlastnosti tohoto okna (např. rozměr, typ zasklení, URL výrobce apod.). Okno se navíc „vysvítí“ ve všech třech výřezech (pokud je v nich zobrazeno), což zvyšuje přehlednost.
+===== Příprava pohledů a práce se šablonou pohledu =====
+==== Šablony pohledů ====
+Základní nastavení zobrazení prvků v Revitu se řídí nastavením stylů objektů. Zde se pro jednotlivé kategorie definuje barva, vzor a tloušťka čar konstrukcí v řezu a v pohledu, případně výchozí materiál, podle kterého se následně řídí zase výplně (šrafy).
+V jednotlivých pohledech je pak možné v nabídce Přepsání viditelnosti/zobrazení toto základní nastavení přepisovat, dále je zde možné skrývání jednotlivých kategorií a/nebo jejich podkategorií (týká se modelů i poznámek), přidávat filtry (ty upravují grafiku na základě zjištěných vlastností – např. obarví požární dveře na červenou), dále upravovat nastavení připojených (DWG) referencí, upravovat zobrazení pracovních sad (zobrazeno/nezobrazeno), volit zobrazení různých variant návrhů, upravovat nastavení zobrazení připojených referencí.
+Ve vlastnostech každého pohledu pak můžeme nastavovat mnoho parametrů, které dále řídí nastavení zobrazení (měřítko, úroveň detailu, fáze a filtr fáze pohledu, šablona pohledu, rozsah pohledu a mnoho dalších).
+Množství tohoto nastavení tedy není malé a nastavovat jej pro každý pohled by mohlo být velmi pracné. Proto jsou v Revitu k dispozici šablony pohledu, které veškeré toto nastavení umožňují uložit pod nějakým názvem a v případě potřeby kdykoliv použít. Na konkrétní pohled je možné některou šablonu pohledu aplikovat, čímž docílíme okamžité změny grafické podoby pohledu bez složitého nastavování.
+Každý pohled může mít (ale nemusí) pevně přiřazenou šablonu pohledu. Potom jsou veškeré vlastnosti pohledu, které jsou definovány v šabloně, ovládány pouze prostřednictvím této šablony.
+Případná změna vlastností v šabloně se projeví okamžitě na všech pohledech, které mají tuto šablonu pohledu přiřazenu. Toto chování je novinkou verze Revitu 2013.
+Jednotlivé šablony nemusí při aplikování na konkrétní pohled ovlivňovat úplně všechny vlastnosti pohledu, ale pouze některé. Zatrhnutím volby Zahrnout říkáme, že šablona danou vlastnost pohledu přepisuje. Díky tomu je možné jednotlivé šablony vzájemně kombinovat. Pro půdorysné pohledy se mohou používat dvě základní sady šablon, které vzájemnou kombinací nastaví pohled správně:
+  * Šablony stupně dokumentace (projekt, prezentace, pracovní, koordinace).
+  * Tato šablona obvykle ovládá většinu vlastností mimo Rozsah pohledu a Přepsání v připojených referencích.
+  * Šablony podlaží (1NP, 2NP, 1PP, atd.).
+  * Tato šablona ovládá vlastnosti Rozsah pohledu a Přepsání v připojených referencích.
+{{ :model:revit:sablony_pohledu.jpg?500 |}}
+Dále vytváříme samostatné šablony pro řezy, pohledy, 3D pohledy a pro různé speciální pohledy (např. šablona pro zvýraznění konstrukcí s předepsanou požární odolností, šablona zobrazující pouze nosné konstrukce). Také je vhodné vytvoření a nadefinování výchozích šablon pro půdorysy, řezy a 3D pohledy. V nastavení vlastností typu daného typu pohledu pak tyto šablony přiřadíme (parametr Šablona pohledu použitá pro nové pohledy).
+{{ :model:revit:vychozi_sablona_pohledu.jpg?400 |}}
+Šablony je možné vytvářet dvěma možnými způsoby:
+  * Duplikací a úpravou jiné šablony přímo ve správě šablon pohledu.
+  * Ručním nastavením jednotlivých vlastností pohledu a uložením tohoto stavu nastavení jako šablona.
+Jak bylo řečeno u pohledů, které mají pevně nastavenu konkrétní šablonu pohledu, není možné měnit nastavení, které šablona definuje. Avšak pokud potřebujeme dočasně aplikovat jinou z šablon, nebo povolit úpravu jednotlivých vlastností, můžeme úpravu provést – aniž bychom měnili původní nastavení pohledu.  Na spodním okraji každého okna klikneme na tlačítko Vlastnosti dočasného pohledu. Zde můžeme dočasně povolit úpravu nastavení pohledu, nebo rovnou dočasně aplikovat jinou šablonu (často se takto přepínáme mezi šablonami „Projekt“ a „Pracovní“). Na přepnutí pohledu do režimu dočasného pohledu jsme upozorněni modrým orámováním okna pohledu.
+Mnoha pohledům je možné šablonu přiřadit (nebo pouze jednorázově aplikovat) vybráním jednotlivých pohledů v prohlížeči projektu. Poté klikneme na jeden z pohledů pravým tlačítkem myši a zvolíme Aplikovat šablonu pohledu. V případě, že chceme pohledům některou šablonu přiřadit, zvolíme vlastnost v nabídce Vlastnosti pohledu. Změna bude provedena u všech předem vybraných pohledů.
+Pokud je v šablonách pohledů definována úprava zobrazení konkrétních připojených referencí, nesmíme již tyto reference z projektu nikdy odstranit. Toto nastavení bychom pro reference, které byly odpojeny, nenávratně ztratili. Toto nastavení bývá obvykle zahrnuto do šablon podlaží (1NP, 2NP,…).
+==== Vytváření řezů ====
+Nástrojem Řez je automaticky vytvořen nový pohled související s řezem. V průběhu práce v Revitu postupně vzniká řezů velké množství (je to přirozený pohled umožňující projektantovi pohled do třetího rozměru návrhu). Většinu těchto pracovních řezů bychom měli při úklidu projektu smazat, ale některé z těchto řezů budeme chtít dopracovat a následně vydat, některé zase chceme uchovat pro pozdější použití. Proto řezy dělíme na tři základní typy dle využití (vhodné je odlišit jednotlivé typy i graficky, opatřit je jinou popiskou). Při vytváření řezu vždy nejprve nakreslíme Pracovní řez, ten teprve následně zaměníme změnou typu za Finální nebo Archivní.
+=== Pracovní řezy ===
+Popiska pracovního řezu zobrazuje pouze Název pohledu, pomocí filtru upravíme zobrazení na půltóny. Řez tohoto typu můžeme kdykoliv vymazat. Řez by měl být viditelný pouze při aplikaci „pracovní“ šablony pohledu
+=== Finální řezy ===
+Popiska zobrazuje Číslo referenčního výkresu a Číslo detailu. Dokud není pohled umístěn na žádný výkres, údaje zůstávají prázdné (zobrazuje se -/---). Jakmile Výkres umístíme na výkres, hodnoty v popisce se vyplní. Tento typ řezu je viditelný vždy. Neměl by být nikdy vymazán. Tento typ řezu je možné dopracovat pomocí poznámkových prvků (čáry, výplně, kóty, detailní komponenty).
+=== Archivní řezy ===
+Nastavením a chováním se prakticky jedná o pracovní řez. Avšak tento řez nebude při úklidu projektu vymazán. Může být doplněn o poznámkové prvky.
+=== Zalomené řezy s rozdílnými směry ===
+Zalomené řezy, které jsou orientovány stejným směrem, jsou jednoduchou záležitostí. Klikne se na řez a použije se funkce Rozdělit úsek.
+Pokud však máme část řezu orientovánu jiným směrem (dvě části řezu svírají nějaký úhel, např. 30°), musíme postupovat poněkud komplikovaněji. Postup je následující:
+  * Vytvoříme první část řezu, řez pojmenujeme, nastavíme jej jako Finální.
+  * Stejným způsobem vytvoříme druhou část řezu.
+  * U obou řezů upravíme ořezovou oblast tak, aby byl pohled ořezán v místě, kde se napojuje jedna část řezu na druhou.
+  * Oba řezy umístíme na výkres a vzájemně zarovnáme.
+  * V půdoryse teď ale máme dva finální řezy, které jsou označeny různě. Druhý z řezů v tomto pohledu trvale skryjeme a vytvoříme třetí řez. Než jej však začneme kreslit, zatrhneme na liště pod pásem karet volbu Reference jiného pohledu. Zde vybereme první řez a opětovně nakreslíme řezovou čáru shodnou s druhým (nyní skrytým) řezem.
+  * V místě napojení obou řezů vypneme zobrazení popisu řezu na jeho konci.
+=== Popiska řezu ===
+Popiska řezu vypadá odlišně od popisky, kterou je u nás v ČR běžné používat. Rodina popisky řezu v Revitu má tu vlastnost, že se vždy snaží na výkrese natáčet tak, aby byla orientována stejně, nezávisle na směru a orientaci řezu. Tuto funkcionalitu nelze deaktivovat, takže vytvoření popisky v podobě dle českých zvyklostí je poněkud obtížné (ne nemožné, ale zejména pak uživatelsky zbytečně komplikované). Doporučuje se přijmout značku řezu tak, jak je v Revitu připravena.
+Popiska řezu může zobrazovat různé údaje, obvykle však vypisujeme parametry Číslo detailu a Číslo výkresu (pro finální řezy) nebo Název pohledu (pro pracovní řezy).
+==== Vytváření pohledů ====
+=== Vytváření nových pohledů ===
+Nové pohledy půdorysu a pohledy na strop se automaticky vytvářejí při vytvoření nového podlaží nástrojem Podlaží. Při vytvoření podlaží okopírováním jiného podlaží (v řezu) se ale pohled spojený s podlažím automaticky nevytváří. Je nutné jej vytvořit dodatečně (karta Pohled – Půdorysné pohledy – Půdorys).
+Nový pohled se vytváří na základě zvoleného výchozího nastavení. Toto nastavení lze nalézt ve vlastnostech typu příslušného pohledu. Proto je lepší pro nově vytvářené pohledy nastavit konkrétní šablonu pohledu. Pro tyto účely bychom měli mít připravenou výchozí šablonu pohledu pro půdorys, pohled na strop, řez, pohled a pro 3D pohled.
+=== Duplikování pohledů ===
+Duplikovat pohledy je možné třemi různými způsoby. Provádí se kliknutím na pohled v průzkumníkovi projektu pravým tlačítkem myši a následnou funkcí duplikovat pohled. Zde máme na výběr tři možné způsoby, jak pohled duplikovat:
+  * Duplikovat: Vytvoří kopii pohledu, avšak bez detailových čar, detailových komponent a bez poznámek (texty, popisky, kóty). Pohled má naprosto stejné veškeré grafické nastavení, ale obsahuje pouze modelové prvky. Pohled nadále můžeme libovolně upravovat (upravovat grafiku, doplnit poznámky), je zcela nezávislý na pohledu, ze kterého jsme jej duplikovali. Tuto možnost využijeme např. tehdy, pokud chceme pohled předělat do zobrazení pro jiný stupeň PD (první věcí, která bude následovat, bude aplikace odpovídající šablony pohledu).
+  * Duplikovat s detaily: Vytvoří přesnou kopii pohledu včetně poznámek. Oba pohledy (původní i duplikovaný) však nadále „žijí svým vlastním životem“ (co se nastavení grafiky pohledu a poznámek týče).
+  * Duplikovat jako závislý: Vytvoří nový pohled, který je stále propojený s původním pohledem. Jakékoli změny (nastavení pohledu, úprava poznámek na pohledu), které provedeme v kterémkoli pohledu, se okamžitě projeví i v ostatních závislých pohledech. Můžeme vytvořit i několik závislých pohledů a všechny budou přitom vzájemně propojené.
+Závislé pohledy poznáme podle toho, že jsou v prohlížeči projektu „zabalené“ pod hlavní pohled (ze kterého jsme prováděli duplikování).
+Závislé pohledy využijeme tehdy, pokud chceme rozdělit jednu velkou dispozici (která se celá nevejde na jeden výkres, avšak během projektování nechceme řešit, co je na kterém výkrese – pracujeme tedy primárně v hlavním pohledu);
+závislé pohledy se hodí také tehdy, pokud stejný pohled potřebujeme umístit na více výkresů (standardně může být jeden pohled umístěn maximálně na jednom výkrese).
+Závislý pohled také využijeme pro natočení pohledu v případě, kdy je část dispozice natočená (např. o 30° oproti zbytku dispozice). Je to obdoba natočení souřadného systému s použitím globální proměnné UCSFOLLOW v AutoCADu.
+=== Specifické pohledy ===
+Pro specifické pohledy je potřeba mít připraveny odpovídající šablony pohledu. Specifickým pohledem může být např. schéma požárního řešení, výkres základů nebo výkres výkopů.
+Požární řešení:
+Pohled se zvýrazněnými konstrukcemi s předepsanou požární odolností (různá barva červená/oranžová pro různé požadované doby odolnosti konstrukce) – řešeno pomocí filtrů, probarvení místností používaných jako chráněné únikové cesty – toto řešeno pomocí barevného schéma místnosti).
+Výkres základů:
+Lze vytvořit jako pohled na strop nebo konstrukční pohled s orientací pohledu nahoru, při zobrazení pouze některých kategorií. V případě, že jsou používány pracovní sady, nejlépe založit pracovní sadu Základy a potom zobrazit pouze tuto prac. sadu. Specifika výkresu (grafické zobrazení – např. změna výšky základového – pasu kreslíme tlustou čárkovanou čarou) lze řešit přepisem zobrazení čar (nástroj Čárová kresba).
+Výkres výkopů:
+Revit není vhodný nástroj pro vytváření výkresu výkopů. Přesto, pokud máme vymodelovány základové konstrukce, dále pomocí nástroje Podlaha: Hrana desky vymodelovány obsypy zásypy výkopů (v případě spádovaných výkopů) a máme rovněž vymodelován terén (z 3D vrstevnic), můžeme s úspěchem využít Revit pro přípravu podkladů pro výkres, který pak dokončíme pomocí poznámkových komponent (čára, oblast), anebo v AutoCADu. Pohled se vytváří jako pohled na strop. Právě v tomto pohledu je patrné místo, kde dochází k průniku svahovaného výkopu a původního terénu. Získáme tak značně přesnou hranici výkopové jámy, pro kterou bychom v AutoCADu museli kreslit velké množství sklopených řezů.
+===== Příprava výkresů =====
+==== Formát výkresů a rozpiska ====
+U rozpisky nemusí být všechna pole parametrická. Zejména údaje, které se nemění v průběhu zakázky (i mezi jednotlivými stupni PD), nemusí být parametrické. Takové údaje vyplňujeme přímo editací rodiny rozpisky. Příkladem pole, které není vhodné parametrizovat, je název projektanta (společnosti) a související identifikační údaje (neměnné napříč projekty) nebo i název investora včetně souvisejících údajů (investor zpravidla zůstává stejný ve všech stupních dokumentace).
+Pole rozpisky, které je nutné parametrizovat:
+Číslo výkresu, Název výkresu, Formát, Měřítko výkresu (nepoužívat systémový parametr Měřítko, ale vlastní sdílený parametr MĚŘÍTKO VÝKRESU (dat. Typ text), který nebude vyplňován automaticky – umožní pak zadat např. dvě různá měřítka na výkrese).
+Pole rozpisky, které je vhodné parametrizovat:
+Název projektu, Číslo zakázky, Objekt, Nadmořská výška (pro 0,000 objektu), Datum, různá kódová označení, všechny spolupracující osoby (HIP, Odpovědný projektant, Spolupracující osoby) atd.
+Pole rozpisky, které není nutné (nebo je nevhodné) parametrizovat:
+Profesní část (pokud je v rámci jedné firmy zpracovávána pouze jedna profesní část), Projektant (+ kontaktní údaje), Investor (+ kontaktní údaje).
+Loga vkládáme do rozpisky nejlépe jako obrázek. Pokud má logo jednoduchou geometrii, může být v rozpisce vloženo i v podobě samostatných čar a výplní (nebo lépe jako jiná rodina).
+==== Stejné pohledy na více výkresech ====
+Umístit stejný pohled na více výkresů nelze. Toto omezení se dá odůvodnit tím, aby případný odkaz na výkrese ukazoval pouze na jediné místo v dokumentaci (identifikace pomocí čísla výkresu a čísla detailu). Někdy však potřebujeme stejný pohled umístit na více výkresů – potom použijeme duplikovaný závislý pohled. Vytvoříme tolik závislých pohledů, na kolika výkresech bude pohled umístěn.
+==== Umístění pohledů na výkresech ====
+Jednotlivé půdorysné pohledy se snažíme na výkres umístit tak, aby byly na každém z výkresů na stejném místě. Pro snadnější umístění jednotlivých pohledů můžeme použít pomocnou osnovu.
+V případě, kdy do půdorysu vkládáme světlé výšky vytvořené pohledem na strop, je nutné umístit nejprve pohled se světlými výškami a teprve potom vlastní pohled s půdorysem.
+==== Legenda materiálů ====
+=== Legenda materiálů legendou ===
+Vytvoření legendy materiálů je možné např. pomocí vyplněných oblastí (karta Poznámka–oddíl Detail–nástroj Vyplněná oblast). Jedná se přibližně o stejný postup, jaký známe třeba z AutoCADu. Legendu ručně nakreslíme pomocí čar a šraf a popíšeme prostým textem. Bohužel zde nemůžeme očekávat inteligentní chování legendy, tedy schopnost reagovat na změny nastavení v projektu. Popsání jednotlivých materiálů v legendě nebude probíhat automaticky.
+{{ :model:revit:legenda_materialu.jpg?850 |}}
+=== Legenda materiálů komponentou legendy ===
+Legendu je možné vytvořit také nástrojem Komponenta Legendy, ale toto řešení je zbytečně komplikované a nepřináší výrazné výhody při práci s legendou materiálů.
+==== Výřez a popiska výřezu ====
+Jednotlivé pohledy vkládáme na výkres přetažením. Zobrazení popisky výřezu je závislé na nastavení výřezu – parametr Zobrazit nadpis. Obvykle volíme spíše hodnotu Při vícenásobných výřezech. Pokud je na výkrese pouze jeden výřez, bývá popis výřezu shodný s názvem výkresu. Pokud jsou však na výkrese výřezy dva (a více), je dobré popsat, co konkrétní výřez zobrazuje.
+{{ :model:revit:popiska_vyrezu.jpg?400 |}}
+Popiska výřezu by měla obsahovat Číslo detailu, textový popis (Název pohledu), případně i Měřítko pohledu. V případě, kdy je u vlastností výřezu vyplněn parametr Název na výkresu, je tento popis obsažen v parametru Název pohledu. Takže zatímco Název pohledu by měl být co nejstručnější, vyplněním parametru Název na výkresu můžeme výřez opatřit výstižným textovým popisem, který se zobrazí v záhlaví výřezu na výkrese.
+Číslo detailu musí být na výkrese jedinečné (nemusí se jednat o číslo, může to být libovolný alfanumerický znak).
+Měřítko výřezu se vyplňuje automaticky (parametr musí být zahrnut v rodině popisky výřezu).
+==== Severka a orientační schéma ====
+Tyto prvky, symboly v rohovém razítku, stejně jako poznámku, která je uvedena na každém výkrese, je vhodné zaintegrovat do rohového razítka, čímž si ušetříte velké množství práce. Pokud je na výkrese nutné volit mezi několika různými orientacemi např. severky, je možné severku v rodině rozpisky rozkopírovat několikrát a natočit jí dle potřeby. Jednotlivá natočení a jim odpovídající symboly pak přes vlastnost Viditelnost spojíme s parametry rozpisky a vytvoříme dílčí typy, které zobrazí odpovídající symbol.
+===== Síťový projekt =====
+Revit umožňuje souběžnou práci více projektantů na jednom projektu. Projekt je umístěn na síti (na serveru) a k tomuto projektu přistupuje více projektantů zároveň. Takovému projektu říkáme „sdílený projekt“.  Souboru se sdíleným projektem pak říkáme „centrální soubor“.
+Centrální soubor se zakládá jednoduše kliknutím na tlačítko Pracovní sady, které se nachází v kartě Spolupracovat. Tímto se vytvoří dvě základní pracovní sady, Pracovní sada 1 a Sdílená podlaží a osnovy. Jak názvy napovídají, pokud jste již v nějaké fázi projektu, do sady Sdílená podlaží a osnovy se přesunou podlaží a osnovy projektu, vše ostatní bude v druhé pracovní sadě. Takové rozložení v mnoha případech stačí, rozhodně u malých rodinných domů. U větších projektů je vhodné doplnit pracovní sady o část Nosná konstrukce, Externí reference a další. Na strukturu pracovních sad neexistuje žádné pravidlo, nicméně lze doporučit omezit jejich počet na relativně nízké číslo (např. 5). Administrace projektu s 30 pracovními sadami je tudíž poměrně náročná a nepřehledná.
+Pracovní sadu si můžete představit jako podmnožinu množiny Projekt. Jakýkoliv objekt vytvořený v projektu musí padnout do pracovní sady. Lze to přirovnat hladinám v AutoCADu, neboť zde projektant určuje, do jaké pracovní sady spadá jaký objekt. Z toho je patrné, že může dojít k chybám stejným jako v AutoCADu, kde může přiřazení prvků do nesprávné pracovní sady a její vypnutí při tisku způsobit nemalé problémy.
+Důležité je, jakým způsobem se otevírá centrální soubor. Doporučené jsou dva postupy. Upřednostňujeme postup, kdy otevíráte přímo centrální soubor, ale z prostředí Revitu! Nikdy neotevírejte centrální soubor dvojitým poklepáním myši v některém z prohlížečů souborů. Při tomto postupu se vytvoří lokální kopie, na které pak pracujete. Druhý způsob je otvírání lokálního souboru na počítači (ať již dvojitým poklepáním v prohlížeči, nebo ze startovacího menu Revitu), ale pak je nutná okamžitá synchronizace změn s centrálním souborem. Lokální soubor totiž obsahuje informace odpovídající době synchronizace Vašeho modelu, což může být i několik dní stará informace. V některých případech ale může dojít k tomu, že změny synchronizovat nepůjde a bude nutné otevřít projekt postupem zmíněným výše.
+Při otevření centrálního souboru je sdílený projekt nahrán do paměti počítače. Během úprav modelu dochází na pozadí k neustálé síťové komunikaci mezi počítačem a centrálním souborem (interval této komunikace lze nastavit („R“ – Možnosti – karta Obecné – Frekvence připomenutí aktualizace sdílení práce, při současném přístupu více uživatelů nastavit např. 15 sekund, pokud někdo pracuje dlouhodobě sám, může nastavit i Ruční aktualizace). Systém hlídá činnosti všech aktuálně připojených členů a v případě, kdy někdo provede jakoukoli úpravu, prvek se stává pro ostatní needitovatelným. Přenáší se pouze informace o tom, že se u konkrétního prvku něco změnilo, ale neřeší se jakým způsobem a ani případný dopad změny na model jako celek.
+Při uložení souboru metodou Uložit nebo Uložit jako dochází pouze k uložení tzv. lokální kopie souboru. Tato lokální kopie by se neměla nacházet na síti, je to zbytečné a pomalé. Ukládání do lokální kopie souboru je prováděno pouze pro občasnou zálohu práce pro případ pádu aplikace, výpadek proudu apod. Vykopírováním této kopie na jiné umístění (jiný adresář, jiný počítač) se neztrácí propojení s centrálním souborem.
+Teprve až při synchronizaci souboru se zapíší provedené změny do centrálního souboru a model se aktualizuje. Poté si mohou načíst uložené změny ostatní členové týmu.
+Práce projektantů by měla být vzájemnou dohodou koordinována, aby dvě osoby ve stejný čas neupravovaly tytéž prvky nebo prvky, které se vzájemně ovlivňují (úpravou velikosti okna měníme i stěnu, protože měníme otvor v ní). Síťový projekt zakládáme až tehdy, kdy je opravdu nutné, aby na jednom projektu pracovalo více lidí.
+Někdy, pokud to charakter projektu umožňuje, je vhodné celý model rozdělit na více samostatných modelů a síťový projekt se nezakládá. Založí se až později v případě potřeby.
+Pokud na sdíleném projektu souběžně pracují 2–3 projektanti, odezva Revitu (běžná práce, synchronizace s centrálním souborem) je dostatečně rychlá. Od pěti osob a výše se odezva zpomaluje, je znát, že na modelu pracuje více osob. Stav se postupně zhoršuje s počtem přibývajících osob (možno upravit nastavení Frekvence aktualizace sdílení práce). Toto samozřejmě závisí zejména na velikosti projektu a také na rychlosti sítě (doporučuje se gigabitová), rychlosti a aktuální zátěži serveru.
+==== Pracovní sady ====
+Jakmile je založen síťový projekt, každý 3D prvek v něm je začleněn do Pracovní sady.
+Pracovní sady umožňují dále rozdělit projekt na samostatné celky. Toho lze využít pro koordinaci práce (pracovník, který dělá v pracovní sadě, ve které nikdo jiný nepracuje, nezasahuje do práce ostatních a také není ovlivňován prací ostatních). Pracovních sad lze velmi efektivně využít pro snížení HW nároků (zejména RAM). Pracovní sady, které se při otevření souboru záměrně nenačtou, se nealokují do paměti počítače. Do samostatných pracovních sad je proto vhodné umístit externí reference (xref_DWG, xref_SO.01, xref_SO.02). Pokud tyto reference nepotřebujeme, nenačítáme je.
+Objekt je možné dělit na pracovní sady různým způsobem, velmi přitom záleží na charakteru projektu. Např. u horizontální budovy může být samostatná sada (dále jen PS) pro každý dilatační celek, u vertikální budovy pro několik podlaží, samostatná PS může být pro stavební část a pro statickou část, PS pro interiér, PS pro opláštění budovy, PS pro terén a okolí objektu.
+Množství PS by mělo být minimalizováno. Velké množství pracovních sad ztěžuje práci.
+==== Centrální a lokální soubor ====
+K centrálnímu souboru přistupují všichni projektanti zároveň. Centrální soubor je umístěn na síti, kam má každý přístup (a práva k zápisu). Spuštěný Revit s tímto souborem v pravidelných intervalech komunikuje, zjišťuje si, k jakým prvkům bylo přistoupeno. Frekvenci této aktualizace lze nastavit. Při práci velkého počtu projektantů na jednom sdíleném projektu je vhodné nastavit delší dobu (u všech členů týmu).
+Po otevření centrálního souboru se celý model načte do paměti počítače. Protože synchronizace dat (uložení mých změn do centrálního modelu a načtení změn, které provedli kolegové) trvá určitou dobu, je vhodné provádět synchronizaci pouze dle potřeby nebo jednou za čas (např. 2 hodiny), a rozhodně ne současně s jiným pracovníkem.
+Aby se ale zabránilo ztrátě práce v případě pádu aplikace, celého počítače či výpadku elektřiny, vytváří se ještě lokální kopie. Lokální kopie je vhodné ukládat na lokální disk, nezatěžuje se tím síť a ukládání je velmi rychlé. Lokální kopii je potřeba vytvořit pouze při prvním spuštění centrálního souboru, pro příště by si ji měl Revit pamatovat (nutno otevřít centrální soubor z prostředí Revitu) a ponechat zatrženou volbu Vytvořit nový místní.
+==== Jak nastavit síťový projekt - otevírání ====
+Pokud je v projektu založeno více pracovních sad a některé z těchto pracovních sad nepotřebujeme načítat, nastavíme při ukládání centrálního souboru možnost, že otevření pracovních sad budeme volit ručně při každém otevírání centrálního souboru. Takto můžeme zabránit zdlouhavému načítání objemných externích referencí či částí objektu, se kterými nakonec nepotřebujeme pracovat.
+==== Odpojení od centrálního souboru, zrušení síťového projektu ====
+Pokud chceme pracovat na modelu bez zásahu do centrálního souboru, můžeme při otevírání souboru zatrhnout volbu Odpojit od centrály. Tím se zruší veškeré napojení na centrální soubor.
+Následně dojde k zobrazení dialogového okna, které ještě nabízí možnost ponechat pracovní sady, nebo je zrušit. Pokud pracovní sady zachováme, následným uložením souboru vytvoříme nový centrální soubor. Pozor, touto metodou můžeme původní centrální soubor také přepsat!
+Zrušením pracovních sad při otevírání souboru vytvoříme klasický nesíťový projekt.
+==== Kompatibilita ====
+Pokud společně pracují projektanti, kteří na svých počítačích používají různé operační systémy (např. Windows XP a Windows 7), může docházet k uzamykání centrálního souboru stanicemi s Windows XP. Stanice s Windows 7 pak k centrálnímu souboru ztrácejí přístup a nelze na nich pracovat. Toto může trápit pouze uživatele se starší verzí Revitu, Revit 2014 na počítače s Windows XP již nelze nainstalovat.
+===== Vzdálená spolupráce =====
+Pro vzdálenou spolupráci více projekčních kanceláří existuje komplexní nástroj Revit Server. Tento server je spuštěn na obou stranách a obstarává výměnu dat.
+Pro občasné připojení jednoho či dvou vzdálených pracovníků, nebo jen občasné využití, je ale takové řešení příliš robustní (vyžaduje instalaci aplikace na Windows server, to může znamenat problém a navýšení nákladů zejména tehdy, pokud je firemní server linuxový). V takovém případě je vhodné připojit se jiným způsobem. A v zásadě existují dvě možná řešení:
+  * Připojení přes vzdálenou plochu. V kanceláři firmy je spuštěný počítač, na kterém vzdálený uživatel vzdáleně pracuje pomocí nástroje Připojení ke vzdálené ploše. Tento nástroj je součástí instalace Windows 7 Profesional, je ale možné použít i alternativní software (např. TeamViewer) pro přístup z jiného operačního systému. Na svém počítači (např. doma či na cestách) přitom nemusí být Revit vůbec nainstalován. Výpočetní operace probíhají na počítači v kanceláři, lze tedy provozovat doma i na slabším počítači. Internetové připojení by na obou stranách mělo být dostatečně rychlé, aby byl přenos obrazu plynulý. Počítač v kanceláři musí být trvale puštěný (nebo jej před připojením musí někdo v kanceláři pustit).
+  * Druhá varianta je vhodná pro člena projekčního týmu, který trvale pracuje převážně externě. Připojení probíhá prostřednictvím navázaného VPN připojení (např. OpenVPN). Projektant otevírá soubor se sdíleným projektem přímo z připojeného síťového disku v kanceláři a pracuje na svém počítači doma. V případě potřeby provádí synchronizaci s centrálním souborem. Pracuje tedy naprosto stejně jako jeho kolegové v kanceláři.
+Aby takovéto spojení fungovalo, je v prvé řadě zapotřebí velmi dobré připojení k internetu na obou stranách v řádu několika desítek MBit/s pro upload i download (takovéto připojení není v ČR zatím zcela běžné). Dochází totiž k přenosům velkého objemu dat při synchronizaci, ale je zde i stálý drobný síťový provoz mezi počítačem a centrálním souborem. Pomalá výměna dat by brzdila i ostatní pracovníky v kanceláři, byla by znatelná i na jejich počítačích.
+Síťový disk musí být namapován s naprosto stejnou síťovou cestou jako na ostatních počítačích v kanceláři. Nezáleží přitom vůbec na pojmenování namapovaného disku (písmeno označení disku), to může být naopak zcela libovolné. V případě rozdílné síťové cesty bude Revit při spuštění centrálního souboru hlásit, že "centrální soubor byl přesunut ze svého původního umístění". V případě, kdy jsou k modelu připojeny externí reference (další modely, DWG), může být načítání těchto referencí přes internet zabráněno tím, že při otevírání centrálního souboru jednoduše zavřeme příslušné pracovní sady, které tyto reference obsahují.
+Pokud namapujeme síťový disk pod jiným písmenem, nebudou se načítat externí reference připojené v projektu. To může být i žádoucí. U reference zase nezáleží na síťové cestě (je zde důležité písmeno označení disku a přesná cesta k souboru).
+Ve Windows je možné vytvářet virtuální disky (namapovat adresář jako disk) a virtuální cesty. Lze tedy simulovat stejné prostředí, jako je v kanceláři. Do virtuálních adresářů pak bude možné nahrát soubory s referencemi. Ty bude stačit stáhnout pouze jednou (např. na začátku pracovního dne), nebudou se stahovat opakovaně při otevření sdíleného projektu ze síťového disku.
+  * Třetí variantu je vhodné zmínit, ovšem důrazně ji nedoporučujeme používat. Vzdáleně se dá také pracovat tak, že se pracuje na lokální kopii centrálního souboru mimo kancelář bez síťového přístupu k centrálnímu souboru. Tento soubor je následně možné v kanceláři zkusit synchronizovat s centrálním souborem. To ale za předpokladu, že na projektu nikdo další pracovat nebude! I tak se může stát, že lokální kopie a centrální soubor již nebudou vzájemně kompatibilní a veškerá práce, která byla vykonána mimo kancelář, bude ztracena.
+===== Varianty návrhu =====
+Revit obsahuje nástroj pro vytváření různých variant návrhů. V rámci modelu pak mohou být vytvořeny tzv. sady variant. Těchto sad může existovat víc (každá sada může obsahovat více variant) a tyto sady s konkrétními zvolenými variantami lze vzájemně kombinovat.
+Takto lze vytvářet vzájemné kombinace různých dispozičních nebo konstrukčních řešení.
+Hlavní model pak obsahuje ty části konstrukce, které jsou společné pro všechny varianty návrhu (to může být stávající neměnná část konstrukcí u rekonstrukce, instalační šachta, obvodové zdivo včetně výplní otvorů). Je třeba pamatovat na to, že např. do stěny, která je v Hlavním modelu, nemůžeme umístit okno, které je v jedné variantě návrhu.
+Možnost kopírování, resp. přenášení objektů mezi variantami, probíhá přes schránku Windows. V jedné variantě prvek vyjmeme (Ctrl+C, resp. Ctrl+X), přepneme se do druhé varianty a prvek vložíme na stejné místo (nepoužíváme Ctrl+V, prvek potřebujeme umístit na původní pozici).
+Velikost modelu stoupá s množstvím variant a s počtem prvků v jednotlivých variantách. Po odsouhlasení finální varianty by měl být soubor zazálohován a primární varianty jednotlivých sad by měly být sloučeny (přesunuty) do hlavního modelu. To se provádí v dialogovém okně Varianty návrhu výběrem příslušné sady a kliknutím na tlačítko Přijmout primární.
+===== Rekonstrukce =====
+V Revitu je možné nastavit několik fází výstavby a jednotlivým konstrukcím pak přiřadit, ve které fázi byla konstrukce vytvořena, případně kdy byla odstraněna. V základním stavu pak můžeme mít fázi Existující a fázi Nová konstrukce. Můžeme vytvořit i několik fází a simulovat tak ve více krocích postup výstavby (vhodné pro prezentace).
+Nově vytvářená konstrukce se vždy vytváří v takové fázi, jakou má nastaven aktuální pohled, ve kterém konstrukci modelujeme. Pokud použijeme nástroj Demolice, bude konstrukce obdobně vybourána právě ve fázi shodné s fází aktuálního pohled. U každé konstrukce můžeme fázi vytvoření a fázi demolice dodatečně nastavit ve vlastnostech instance, nezávisle na aktuálním nastavení pohledu.
+Budeme-li se zabývat nejčastějším případem fázování, tedy rekonstrukcí (standardně máme dvě fáze – Stávající a Nový stav), výkres je potřeba upravit po grafické stránce, aby respektoval určité zakreslovací zvyklosti. K tomuto slouží ve vlastnostech pohledu parametr Filtr fáze (karta Správa – Fáze).
+V nastavení filtrů fází si vystačíme s následujícími filtry fází:
+  * Stávající stav (zobrazeny pouze stávající konstrukce).
+  * Bouráky (bourané konstrukce jsou graficky zvýrazněny).
+  * Nové konstrukce (nové konstrukce jsou graficky zvýrazněny).
+  * Nový stav (zobrazení nového stavu).
+  * Rekonstrukce (současné zvýraznění nových i bouraných konstrukcí).
+Ve filtru fáze je definováno, jak se mají zobrazovat konstrukce, které jsou existující, nově vytvořené či bourané vzhledem k aktuálně nastavené fázi pohledu a jak se mají tyto konstrukce zobrazovat.
+Pokud vytvoříme celkem tři fáze, konstrukce vytvořená v druhé fázi je z pohledu třetí fáze brána jako existující. Konstrukce, kterou vytvoříme v první fázi a ve druhé ji zbouráme, nebude z pohledu třetí fáze vůbec viditelná.
+==== Vynášení stávajících konstrukcí ====
+Pokud potřebujeme vynést dispozici stávajícího stavu a máme k dispozici geodetické zaměření, je vhodné zkusit konstrukce aproximovat na konstrukce běžných typů (např. v zaměření obvykle nebudou mít stěny tloušťky 115, 175, 240, 300 mm, ale budou se těmto a podobným hodnotám nějak přibližovat). Také pravděpodobně nenajdeme v zaměření stěnu, jejíž vnitřní a vnější strana budou dvě rovnoběžné čáry. Stěny, které nejsou vzájemně kolmé, bychom měli zkusit upravit. Napojování konstrukcí v Revitu lépe funguje u kolmých stěn a milimetrové odchylky od zaměření si pravděpodobně můžeme dovolit. Úpravy by neměly být příliš velké vzhledem k předpokládané přesnosti zaměření.
+Pokud jsou konstrukce příliš křivé, výše uvedenou aproximací bychom se dopouštěli již značných chyb. Konstrukce vyneseme tedy přesně dle zaměření. Stěny nevytváříme nástrojem Stěna, ale nástrojem Komponenta - Vytvořit na místě. Z dialogového okna pak zvolíme správnou kategorii (Stěny). Nástrojem Vysunutí vytvoříme stěny dle podložného zaměření (DWG). Při kreslení náčrtu použijeme nástroj Vybrat čáry a klikáme na jednotlivé hranice stěny. V případě, že stěny tvoří uzavřený obrazec, je možné vybrat řetězec čar hromadně (klávesou Tab). Do stěn vytvořených jako Komponenta na místě je možné vkládat otvory (okna, dveře), avšak je zde problematická práce s bouráním celých částí stěny.
+Oba uvedené přístupy lze vzájemně kombinovat.
+==== Pojmenování typů konstrukcí ====
+Definici typů stávajících konstrukcí bychom měli (viditelně) oddělit od nových konstrukcí. To uděláme nejlépe vhodným pojmenováním typu, který lze opatřit doplňkovým označením (prefixem). Je tak hned jasné, že se jedná o stávající konstrukci, která se nesmí měnit.
+Budeme-li mít dvě železobetonové stěny tl. 200 mm, pak stávající stěna může být pojmenována E_ŽB_200 a nová stěna pouze ŽB_200. Kdybychom takové rozlišení nepoužili, mohlo by se stát, že někdo bude chtít všechny železobetonové stěny rozšířit na 300 mm a omylem pozmění i stávající stěnu!
+==== Otvory ====
+V případě „vybourání“ stávajícího otvoru ve stávající stěně dojde k automatickému zazdění konstrukce. Do otvoru je vložen stejný typ stěny, jakou má stávající část konstrukce. Typ výplně bychom měli změnit na jiný.
+==== Kótování ====
+Automaticky zazděné otvory není možné zakótovat. Zde si musíme pomoci dokreslením detailových čar v místě původního ostění a zakótovat tento rozměr. Detailové čáry můžeme zarovnat a zamknout k ostění, kóta pak bude reagovat na změnu velikosti otvoru.
+==== Místnosti ====
+Místnosti vytvořené v jedné fázi se do další fáze nepřenáší. Místnosti, které budou po případných dispozičních změnách zachovány, mohou být překopírovány. Ve stávající fázi vybereme místnosti a zkopírujeme do schránky pomocí Ctrl+C. Přepneme se do pohledu nové fáze a místnosti vložíme na stejné místo. Čísla místností a dalších parametrů zůstanou po překopírování zachovány. Jedná se však o dvě místnosti, které jsou zcela nezávislé.
+===== Vykazování =====
+Jedním z hlavních benefitů projektování v BIM jsou relativně přesné výkazy výměr. Problematice vykazování bychom proto měli věnovat zvýšenou pozornost. Již v průběhu vytváření modelu je potřeba pracovat tak, aby bylo vytvoření výkazu výměr v závěru možné a pokud možno snadné. Proto by měl být vytvořen určitý „seznam pravidel“, který bude dán všem k dispozici.
+Výkazy jsou právě tak přesné a úplné, jak přesně je model vymodelován a v jaké podrobnosti jsou do modelu zapracovány všechny stavební prvky.
+V Revitu je možné konstrukce stejného typu vytvářet různými nástroji. Ten, kdo má na starost výkaz výměr, by měl mít přehled o tom, pomocí kterých nástrojů byly konstrukce v modelu vytvářeny resp., jaké mají přiřazeny kategorie.
+Nejdůležitějším parametrem, který musí být vždy vyplněn (u všech konstrukcí) je Označení typu. Podle tohoto parametru se provádí filtrování v tabulkách výkazů. Lze říci, že nevyplnění parametru Označení typu může ve výsledku způsobit opomenutí konstrukce při vytváření výkazu výměr.
+Všechny konstrukce v modelu by měly obsahovat textový popis konstrukce. Výkaz výměr je základním podkladem pro rozpočtáře, který bude na základě tohoto dokumentu provádět nacenění stavby. Zanesením popisné informace mu hodně usnadníte práci. Rozpočtář nemusí mít k dispozici Revit s 3D modelem stavby, může pracovat pouze s vytištěnými stavebními výkresy a dodaným výkazem. Zjišťování informací o položce, která byla nedostatečně popsána, mu zbytečně zabírá čas. Popis konstrukce zobrazující se ve výkaze (nikoli v textových popiskách na výkrese!) vkládáme do parametru Komentáře k typům.
+Také již při vytváření samotných rodin je velmi důležité pamatovat na budoucí vykazování. Dodatečná úprava velkého množství rodin až v momentě, kdy je potřeba z modelu generovat výkaz, může být značně nesnadná a časově náročná. Rodiny bychom měli již při jejich vytváření opatřit (u sledovaných rozměrů) potřebnými sdílenými parametry, aby bylo možné vypsat zásadní rozměrové hodnoty do tabulky výkazů (či do popisek na výkrese).
+Při vytváření modelu je z důvodu snadného vykazování nutné modelovat (i zdánlivě související) konstrukce zcela odděleně (jako samostatné rodiny). Např. sloup s hlavicí lze vymodelovat v rámci jediné rodiny. Ale z hlediska výkazů zde může být požadavek, aby se oba konstrukční prvky objevily odděleně v samostatných kapitolách výkazu výměr. Dílčí objemy sice lze dopočítat vzorečkem přímo v rodině, ale není to nejlepší přístup, a mohou tak vznikat chyby
+Vytváření tabulek výkazů v Revitu je možné dvěma způsoby:
+  * Výkaz/Množství - je nejčastěji používaným typem výkazu. Jsou vykázány jednotlivé prvky (rodiny) a jejich parametry. Je možné vypsat pouze systémové parametry, sdílené parametry a parametry projektu. Parametry rodiny, které nejsou sdílené, vypsat do tabulky nelze.
+  * Výkaz materiálu – je spíše zřídka využívaný typ výkazu. V praxi se používá např. ke zjištění objemového množství spádových vrstev (nelze stanovit z plochy) nebo ke zjištění plochy malby na površích jiných konstrukcí.
+Některé konstrukce, které jsou ve výkaze zařazeny ve stejném oddíle výkazu, můžeme modelovat pomocí různých nástrojů. Např. zateplení stěn modelujeme nástrojem Stěna, kdežto zateplení horizontálních konstrukcí modelujeme nástrojem Strop (či nástrojem Podlaha). To jsou v Revitu dvě oddělené kategorie, a tedy dva samostatné výkazy. Není možné vytvořit výkaz zateplení pouze jedinou společnou tabulku obsahující horizontální i vertikální část zateplení.
+A ještě opačný příklad. V rámci jednoho výkazu se vypíší všechny položky jedné konkrétní kategorie (případně vícenásobné kategorie). Ve výkaze kategorie podlahy tedy najdeme Stropní konstrukce, čisté podlahy, zateplení apod. Takový výkaz je potřeba dále upravit a jednotlivé položky filtrovat, abychom dostali tabulku, která bude obsahovat pouze prvky, které nás v tomto výkaze zajímají.
+Pokud nechceme vykazovat dle kategorie, můžeme využít výkaz Vícenásobná kategorie. Zde se vypíšou všechny nesystémové rodiny. Nenajdeme zde tedy stěny, podlahy, schodiště, ale najdeme zde dveře, okna a zejména obecné modely (jediný způsob, jak je vykázat).
+==== Značení a filtrování ====
+Existují různé metody, jak filtrovat položky, avšak jako nejlepší se v praxi ukázalo filtrování podle parametru Označení Typu. Pro všechny skupiny stavebních konstrukcí bychom si měli vymyslet kód označení. Mělo by se jednat o jedinečnou kombinaci např. dvou písmen, aby byl zajištěn dostatečný počet kombinací (každá skupina prvků musí mít jedinečné označení). Všechny použité typy všech rodin v projektu pak musí mít důsledně vyplněný parametr Označení typu.
+Za kódem by měla následovat tečka a za ní číselné (pořadové) označení konkrétního typu.
+Budeme-li keramické stěny značit KS, pak keramická stěna pojmenovaná KER_300 může mít označení typu KS.01, keramická stěna KER_450 může mít označení typu KS.02 a železobetonová stěna může mít označení typu ZB.03. Filtr v tabulce výkazů keramických stěn pak bude nastaven tak, aby byly zobrazeny pouze ty prvky, u kterých označení typu začíná na "KS." Stěna ZB.03 tedy z výkazu vypadne.
+Pro správné označení konstrukcí s pouhým parametrem Označení typu někdy nevystačíme. Prvky stejného typu se vzájemně mohou lišit ještě hodnotou parametrů instance. Proto je někdy potřeba vyplňovat i parametr Označení (najdeme jej v kartě Vlastností mezi ostatními parametry instance).
+Např. sloup daného typu (jeho rozměry v průřezu definovány parametry typu) se může lišit parametry instance jako např. celkovou délkou sloupu, drobnými tvarovými modifikacemi (ozuby), třídou betonu. Dva sloupy, které se liší hodnotou těchto instančních parametrů, nemohou mít stejné celkové označení. Doplníme tedy parametr Označení a celkové označení se bude skládat z Označení typu a Označení (instance). Parametr Označení však neslouží k filtrování tabulek výkazů.
+==== Obvyklé vykazování parametry ====
+  * Označení typu.
+  * Označení.
+  * Komentáře k typům (popis konstrukčního prvku - slouží pro rozpočtáře, rozměrové a materiálové řešení a další upřesňující informace).
+  * URL (odkaz na stránku výrobce nebo jiný dokument mimo model – např. technický list materiálu).
+  * Plocha.
+  * Objem.
+  * Počet.
+  * Další parametry specifické pro daný prvek (pouze parametry projektu a sdílené parametry).
+==== Kopírování tabulek výřezu ====
+Hotové tabulky je možné kopírovat (duplikovat pohled). Případnou změnou filtru tak velmi rychle vytvoříte tabulku výkazu, která bude vypisovat jiný typ konstrukcí.
+Kopírování tabulek výkazů je možné i mezi projekty. Provádí se jednoduše přes schránku Windows. V prohlížeči projektu stačí kliknout na konkrétní výkaz (nebo i vybrat více výkazů najednou) a ten/tyto pak Kopírovat do schránky (pravé tlačítko myši nebo Ctrl+C). Ve druhém projektu (tento však musí být otevřen ve stejné instanci Revitu) pak v půdoryse použijeme příkaz Vložit z karty Upravit (nebo Ctrl+V). Tímto se překopírují tabulky s veškerým nastavením, případně se i přenesou projektové parametry, které jsou obsaženy v kopírovaných tabulkách.
+==== Vykazování při rozdělení modelu na více samostatných projektů ====
+Rozdělení modelu na více menších samostatných modelů přináší určité výhody při vytváření modelu. Ale právě při vytváření „souhrnných“ výkazů z několika oddělených projektů narážíme na řadu komplikací. Někdy je ale naopak požadavek jednotlivé objekty vykázat odděleně, potom se rozdělení modelu velmi hodí.
+Souhrnný výkaz se provádí v projektu, kde jsou všechny části modelu připojeny jako reference. Zahrnutí prvků v připojených referencích do výkazu se provádí volbou ve vlastnostech tabulky daného výkazu, kde se v kartě Pole zatrhne volba Včetně prvků v připojených souborech.
+Hlavním problémem při vytváření „souhrnného“ výkazu je nekonzistence informací mezi jednotlivými projekty. Dva naprosto stejné prvky mohou mít ve dvou samostatných projektech rozdílné Označení typu. To ještě není takový problém, pouze se navýší počet položek. Horší je, když dva odlišné prvky mají v každém projektu shodné Označení typu. Toto je významná chyba. Prakticky si toho můžeme všimnout tak, že v tabulce se bude pole Komentáře k typům jevit jako prázdné (ve skutečnosti není prázdné, ale obsahuje dvě rozdílné hodnoty, a proto se nezobrazuje žádná). Dále se může stát, že dva stejné prvky mají ve dvou projektech téměř stejný obsah parametru Komentáře k typům, avšak pokud nemají naprosto stejný obsah, hodnota se opět nezobrazí.
+=== Externí dokumentace s definicí typů konstrukcí ===
+Aby nedocházelo k výše popsaným komplikacím, je při rozdělení modelu na více projektů nutné založit externí dokument, ve kterém bude udržována jediná tabulka společná pro všechny části rozděleného modelu. Tabulka by měla obsahovat seznam všech použitých konstrukcí, tedy sloupce:
+  * Označení typu.
+  * Komentáře k typům.
+  * URL.
+  * (další parametry).
+Aby nedocházelo k duplikaci informací, parametry (vyjma parametru Označení typu!) pak již není nutné v modelu udržovat, naopak je to spíše nežádoucí.
+=== Další rozpracování výkazů  ===
+Výkaz generovaný z Revitu obsahující pouze Označení typu (+další případné parametry) je pak důležité propojit s daty, které jsme doposud uchovávali v externím dokumentu (zde jsou uchovány společné informace).
+==== Chyby ve vykazování  ====
+Při vykazování mohou vzniknout hrubé chyby způsobené chybou v Revitu.
+=== Chyby ve vyplnění parameru Označení typu  ===
+Nevyplnění parametru Označení typu (nebo jeho nesprávné vyplnění) způsobí, že daný prvek nevyhoví nastaveným podmínkám filtru v tabulce výkazu a prvek se v tabulce nezobrazí.
+=== Výpočetní operace v rámci výkazu - vypočítaná hodnota  ===
+Výpočetním operacím přímo ve výkaze (v Revitu) se snažíme vyhnout.
+Pokud budeme provádět v rámci výkazu nějakou výpočetní operaci (tzv. Vypočítaná hodnota, při níž můžeme provádět základní matematické operace mezi dostupnými parametry), je potřeba dát si pozor na operace s parametry vloženými uvnitř rodin (sdílené parametry rodiny). Ne všechny rodiny dané kategorie totiž tento parametr obsahují. I u mnoha téměř stejných rodin může dojít k tomu, že jedna z nich konkrétní sdílený parametr neobsahuje. Pokud provádíme matematickou operaci s parametrem, který v rodině vůbec není (má tedy hodnotu null), je výsledkem jakékoli matematické operace 0 (tedy např. 2+null=0).
+Systémové parametry a parametry projektu jsou bezpečné, protože ty obsahují všechny rodiny dané kategorie.
+=== Výkaz malby z referencí  ===
+Pokud provádíme výkaz z připojených referencí, zjistíme, že na rozdíl od všech ostatních kategorií není možné získat výkaz Malby. Plocha malby z připojených referencí je rovna 0.
+=== Celkový součet  ===
+Tam, kde jsou seskupeny stejné položky do jednoho řádku a v některém sloupci chceme vypočítat součet některých hodnot, je potřeba nezapomenout zatrhnout volbu Vypočítat celkové součty. Této možné chyby si ale většinou všimneme na první pohled.
+==== Zpracování výkazů v externích aplikacích  ====
+Tabulky výkazů v Revitu mají svá omezení. Je zde možné filtrovat pouze přes hodnoty čtyř různých parametrů a stejně tak řazení a seskupování dat je možné pouze přes čtyři parametry. Ve stavební praxi se však objevují prvky, které je nutné seskupovat přes mnohem větší počet parametrů (příkladem jsou dveře, které obsahují mnoho různých parametrů instance). Dále je někdy nutné provádět operace s textovými řetězci, k tomu Revit nemá téměř žádné pokročilé nástroje.
+Data tabulek z Revitu můžeme exportovat pouze do formátu TXT. Data je možné následně vložit přímo do Excelu a zde dále zpracovat nebo je možné textový soubor v Excelu připojit jako referenci. Při opětovném exportu dat do TXT pak Excel načítá aktualizovaná data. Máme-li data v Excelu, můžeme s nimi dále pracovat. Zde jsou možnosti práce s daty velmi bohaté.
+Pro přímý export dat z výkazu (nebo i hromadný export všech výkazů v Revitu) existují aplikace třetích stran. Zpravidla se jedná o placené aplikace.
+==== Zpracování výkazů v databázovém systému  ====
+Revit je ve své podstatě databázový systém. Bohužel se jedná o databázi uzavřenou a v současné době neexistuje nástroj, kterým by se dala pomocí běžných databázových příkazů (např. jazyka SQL) tato databáze upravovat nebo k ní přistupovat a číst data. Existují však nástroje, které umí data z Revitu převést do některého databázového systému. Zde je možné s daty dále pracovat, propojovat s dalšími zdroji dat (Excel) a provádět exporty hotového výkazu výměr.
+Tyto nástroje pak upravenou databázi umí také načíst zpátky do Revitu, čímž se provedou požadované změny, model se aktualizuje. Např. při rozdělení modelu se mnoho společných informací udržuje mimo model ve sdílené tabulce. Tyto informace můžeme chtít nakonec přenést do modelu (což je žádoucí, abychom udrželi podstatu BIM, kdy je maximum možných informací o objektu obsaženo v jediném modelu).
+Jednou z aplikací, která toto umí, je doplněk Revit DBlink. Umožňuje přímý export/import do/z databázového systému MS Access, případně do jiného databázového systému přes ODBC. Tato aplikace je volně ke stažení všem předplatitelům tzv. Subscription programu.
+==== Vykazování specifických konstrukcí  ====
+=== Konstrukce skládající se z více vrstev ===
+Konstrukce stěn nebo podlah se mohou skládat z více vrstev. Jak bylo uvedeno, není zcela nutné, aby jednotlivé tloušťky vrstev byly naprosto reálné, přesné (s výjimkou spádové vrstvy). Tyto konstrukce se vykazují pouze přes plochu. Ve výkaze vytvořeném v Revitu budeme mít ve sloupcích vypsány parametry Označení typu (odpovídá označení skladby) a tomu odpovídající celkové plochy. Takto můžeme tabulku s výkazem předat rozpočtáři nebo výkaz dopracovat v Excelu, kde sloučíme výkaz množství a tabulku skladeb. Ze skladeb je nutné vyčlenit spádové vrstvy, jejichž množství (objem) stanovíme jiným způsobem.
+Podlahy, které jsou ve spádu (o konstantní tloušťce), můžeme také vykázat přes plochu. To ovšem neplatí pro spádovou vrstvu podlah a střech.
+=== Spádová vrstva podlahy a střechy ===
+Tuto vrstvu je nutné vykazovat pomocí Výkazu materiálů. Můžeme např. testovat, jestli konstrukce kategorie podlaha obsahuje materiál „Spádová vrstva“ (materiál budeme používat ve skladbách tehdy, je-li tato vrstva ve spádu). V případě, kdy budeme mít v projektu více materiálů, můžeme souhrnně materiálům přidat projektový parametr "Materiál spádové vrstvy" a tento pak testovat. Spádovou vrstvu, jejíž objem získáváme touto metodou, nesmíme duplicitně započítat při vykazování ostatních (nespádových) vrstev podlahy, které se vykazují přes plochu!
+=== Nášlapné vrstvy podlahy ===
+Nášlapná (finální) vrstva podlahy může být přímo součástí skladby čisté podlahy. Pak bude výkaz nášlapné vrstvy zahrnut ve výkaze podlah a zvláštním výkazem nášlapné vrstvy podlahy se nemusíme vůbec zabývat.
+Pokud je nášlapná vrstva modelována nástrojem Strop nebo Malba (viz modelování nášlapné vrstvy podlahy), pak se provádí:
+  * Výkaz množství přes kategorii Strop (nášlap modelován jako Základní strop).
+  * V případě použití nástroje Malba vytvoříme Výkaz materiálů přes kategorii Podlaha. Je potřeba testovat vlastnost Materiál: Jako malba (Ano).
+=== Povrchové úpravy stěny ===
+Pokud jsou v interiéru povrchy jednoduché (celá místnost má stejnou povrchovou úpravu na celou výšku místnosti), je nejrychlejší způsob získání výkazů upravená tabulka místností. Místnost opatříme projektovým parametrem Povrchová úprava stěny (pokud již není zaveden) a násobením Obvodu místnosti a Světlé výšky získáme plochy povrchové úpravy s dostatečnou přesností.
+U interiérů, kdy je povrchová úprava provedena v rámci celých stěn (neliší se místnost od místnosti), můžeme stěny opatřit parametrem instance Povrchová úprava stěny a plochy povrchových úprav získat z upraveného výkazu stěn.
+Stěna má dvě strany, parametry tedy mohou být dva, nebo jeden, který obsáhne obě strany (kódové označení povrchové úpravy může také řešit obě strany zároveň, vystačíme si tak s jedním parametrem). Touto metodou získáme hodnoty, které mohou být různě přesné dle konkrétní dispozice. Jedna stěna může být společná pro více místností a může mít různé povrchy. Stěny určitě není vhodné na rozhraní místností dělit. Pak musíme použít vhodnější metodu.
+Poslední možnost je povrchové úpravy modelovat, a to přímo pomocí tenkých stěn simulující omítky a obklady, nebo tak, že stěnu vytváříme jako vícevrstvou a po vymodelování konstrukci rozložíme na tzv. Části. Oba způsoby mohou být, v závislosti na velikosti a složitosti projektu, velmi pracné a časově náročné.
+Každá z výše zmíněných možností se hodí na jiný typ projektu. U jednoduchých a malých objektů, či fitoutů si můžeme dovolit pracovat s komplexnějším a detailnějším modelem. V případě velkých projektů je korektnější přístup spočívající ve zjednodušení.
+Při vykazování plochy a objemu omítek, které jsou součástí skladby stěny, lze narazit na nesrovnalost, kdy je výměra vnější omítky  totožná s výměrou omítky vnitřní. Skutečnost si lze ověřit na jednoduchém obdélníkovém tvaru budovy. Toto je dáno výchozím nastavením spoje stěn metodou Tupý. Pro správné hodnoty výměr je nutné dodatečně nastavit spoje stěn na Úkos.
+=== Schodiště ===
+Schodiště modelované jiným nástrojem než nástrojem Schodiště (pravděpodobně tedy obecný model) vykazujeme specifickým způsobem.
+Standardně modelované schodiště (vytvořené nástrojem Schodiště podle komponenty nebo Schodiště podle náčrtu) vykazujeme dle charakteru konstrukce. Monolitická schodiště (zde nás bude zajímat celkový objem ramen, podest a stupňů vykazujeme pomocí Výkazu materiálů. Jedině tak získáme dostupné pole Materiál: Objem. Naopak u prefabrikovaného schodiště nás bude zajímat počet kusů jednotlivých prefabrikátů a zde použijeme výkaz typu Výkaz/Množství.
+=== Zábradlí ===
+Zábradlí vykazujeme v závislosti na tom, jak je zábradlí modelováno (zábradlí nemusí být v modelu vytvořeno pouze nástrojem zábradlí, ale s úspěchem jej můžeme vytvořit i jako obecný model).
+Zábradlí by mělo být tedy modelováno takovým způsobem, jak bude následně požadován výkaz: Někdy vykazujeme zábradlí na běžné metry (daného typu zábradlí), jindy nás zajímají přímo kusy hotových výrobků. V prvním případě bychom zábradlí modelovali nástrojem Zábradlí, ve druhém případě bychom použili samostatnou rodinu (obecný model).
+=== Dveře ===
+Vykazování dveří je velmi specifické a je nejkomplikovanějším výkazem vůbec (nejen v Revitu, ale obecně ve stavební praxi – dle složitosti projektu). Níže uvedený text předpokládá rodinu dveří, kde je většina parametrů parametrem instance (projektant řeší konkrétní dveře a o typy se příliš nestará).
+Číslování dveří může obecně probíhat několika možnými způsoby:
+  * Každé jedny dveře mají své jedinečné označení. Každé dveře pak jsou v objektu jednoznačně identifikovatelné nejen svými parametry, ale také svou polohou.
+  * Dveře, které mají společné všechny vlastnosti, mají stejné označení. V rámci jednoho objektu se dveře se stejným označením mohou nacházet na více místech.
+  * Specifické kódové označení.
+Nyní bychom potřebovali sloučit dveře se stejnými parametry a očíslovat je. Pokud se jedná o velký projekt s velkým množstvím různých dveří, v Revitu si již nevystačíme (je zde možné filtrovat maximálně přes 4 parametry a seskupovat stejné řádky také maximálně přes 4 parametry). Musíme tedy použít jinou aplikaci – např. MS Excel a jeho kontingenční tabulku.
+Poznámka: Zde je uveden postup, jak v Excelu postupovat (přestože se jedná o problematiku, která je již nad běžný rozsah tohoto dokumentu):
+  * Po vložení všech dveří a naplnění všech parametrů se provede postupné „indexování“ dveří (nový parametr projektu ID) od 1 do n, kde n je celkový počet dveří v projektu. Každé jednotlivé dveře tedy budou mít své jedinečné ID.
+  * Provede se export tabulky s výkazem dveří do formátu TXT., obsah se vloží do Excelu a vytvoří se z něj Tabulka (karta Vložení). Tuto tabulku pojmenujeme např. Data.
+  * Ve druhém listu vytvoříme kontingenční tabulku (opět karta Vložení) a jako zdroj dat zvolíme tabulku Data.
+  * Nyní se zobrazí nabídka se seznamem polí kontingenční tabulky. Do políčka označeném Filtr sestavy dáme jen pole, přes která chceme filtrovat. Do políčka označeném Popis sloupců vložíme první pole ID. Do políčka označeném Popis řádků vložíme všechna pole, která vytváří odlišné typy dveří. Nevkládáme sem ale sloupec dělení na levé a pravé dveře (mají stejné číslo). Do políčka označeném Hodnoty vložíme pouze pole s počtem dveří.
+  * Provedeme grafickou úpravu vzhledu kontingenční tabulky. V kartě Návrh nastavíme: Souhrny - Nezobrazovat souhrny, Celkové součty – Vypnuto pro řádky i sloupce, Rozložení sestavy - Zobrazit ve formě tabulky, Prázdné řádky - Odebrat...
+  * Stejné řádky (stejné dveře) máme nyní sloučeny do jediného řádku, na konci máme celkový počet dveří stejného typu. Můžeme provést očíslování typů dveří. Takovýto výkaz pak můžeme poskytnout rozpočtáři.
+  * Pokud zrušíme seskupování stejných řádků, vidíme vedle ID každých dveří i přiřazené označení dveří.
+  * Nyní se vrátíme do Revitu a ručně číslujeme dveře (sloupec Označení).
+V případě jakékoli změny dveří v modelu bude nutné celý proces opakovat.
+=== Nemodelované konstrukce ===
+Některé prvky se v Revitu nemodelují. Např. proto, že by to bylo příliš pracné a nepřineslo by to mnoho užitku. Takové prvky bývají nahrazeny pouhou kresbou z detailových čar, lépe však detailní komponentou (rodinou). Značku z detailových čar lze použít pouze výjimečně. Pokud se značka opakuje v projektu více jak 3×, je velmi vhodné značku zpracovat jako 2D rodinu (symbol nebo detailovou komponentu) a používat poté rodinu. Významně to ovlivní rychlost práce v aplikaci.
+Detailové prvky jsou z hlediska vykazování neviditelné (jsou nemodelové). Na výkrese je sice vidíme, ale neexistuje způsob, jak je dostat do tabulek výkazů, zjistit jejich počet.
+Lze zjistit počet použitých detailových komponent v projektu (příkazem Vybrat všechny instance – V celém projektu). Avšak jeden konstrukční prvek může být nahrazen dvěma i více detailovými komponentami ve více pohledech. Počet instancí detailní komponenty v projektu je pak odlišný od reálného počtu konstrukcí!
+Vhodnější metoda je doplnit detailové komponenty ještě modelovým prvkem (ten již můžeme vykazovat), který bude konstrukční prvek suplovat. Může k tomu být použita např. malá kostička (či jiný prostorový prvek libovolného tvaru a ne příliš velké velikosti). Ta pak bude obsahovat všechny potřebné parametry. Označení, Komentáře, URL a další. Tyto prvky je pak možné vykázat, spočítat jejich počet, lokalizovat jejich umístění z tabulky. "Kostičku" umístíme na přibližně stejné místo, kde se nachází i grafická značka suplovaného prvku.
+Tuto "kostičku" je možné popsat libovolným popiskem, opatřit bublinou. Aby se kostička nezobrazovala na výkrese při tisku, je její hmota umístěna do podkategorie (možno vytvořit novou). Vypnutím této podkategorie pak dojde ke zmizení kostičky, avšak protože kategorie zůstane zapnuta, popiska zůstane viditelná.
+Rodiny "kostičky" vychází ze šablony Obecný model. V rodině je vymodelována malá 3D krychle o straně 100 mm. Následně je přepnuta kategorie na Truhlářské výrobky. Vytvoříme podkategorii „Zástupce výrobku“ a hmotě krychle přiřadíme tuto podkategorii. Pro kostičku vytvoříme základní typy. Protože kostičkou nahrazujeme obvykle K, Z a T výrobky, můžeme typy pojmenovat "Truhlářské", "Zámečnické", "Klempířské". Rodinu pojmenujeme např. "Zástupce výrobku.rfa". Jednotlivé výrobky se budou označovat parametrem Označení (instance), tedy ne parametrem Označení typu, jak bývá zvykem. Popiska kostičky pak bude vypisovat pouze parametr Označení.
+===== Řešené problémy =====
+==== Prvek není vidět, nebo se zobrazuje nesprávně ====
+Většinu začínajících uživatelů často trápí to, že se nějaký prvek nezobrazuje. Zde je výčet některých nastavení, která je vhodné překontrolovat.
+  * Prvek se nezobrazuje, protože je pro daný pohled vypnutá kategorie, podkategorie nebo celá skupina (model, poznámky). Problém vyřešíme nejlépe aplikací šablony nebo Obnovou vlastností pohledu nebo úpravou nastavení v nabídce Přepsání viditelnosti/zobrazení (VG).
+  * Pro daný pohled je aktivován filtr vlastností, který způsobuje skrytí či přepsání zobrazení prvku. Upravte nastavení v nabídce Přepsání viditelnosti/zobrazení (VG).
+  * Ořez pohledu. Kresba je ořezána Ořezovou oblastí (od verze Revitu 2014 možno libovolný tvar). Objekty vně tohoto obdélníku se nezobrazují.
+  * Prvek je mimo nastavený Rozsah pohledu. Prvek musí být svým obalovým kvádrem uvnitř nastaveného rozsahu pohledu (mezi Horní a Dolní - případně v omezení Hloubka pohledu).
+  * Prvek je umístěn v pracovní sadě, která je zavřená (globálně pro celý projekt) nebo je pracovní sada skrytá v aktuálním pohledu. Otevřete příslušnou pracovní sadu nebo upravte nastavení v nabídce Přepsání viditelnosti/zobrazení (VG).
+  * Prvek je vytvořen v jiné fázi a daný pohled je ve fázi odlišné. Ke skrytí prvku může dojít i v závislosti na použitém filtru fáze – dle nastavení.
+  * Prvek je vytvořen v jiné variantě návrhu, která se momentálně (dle nastavení) nezobrazuje. Upravte nastavení v nabídce Přepsání viditelnosti/zobrazení (VG) nebo upravte nastavení v nabídce Varianty návrhu.
+  * Prvek je dočasně skrytý (okno pohledu je modře orámováno), nebo je dokonce trvale skrytý v daném pohledu (lze zjistit nástrojem „žárovka“ – Zobrazit skryté prvky)
+  * Zobrazení prvku se zobrazuje nestandardně - v aktuálním pohledu je zobrazení přepsáno. Je potřeba kliknout pravým tlačítkem myši na prvek, zvolit Přepsat zobrazení v pohledu – Podle prvku… a zde přepsání zrušit či upravit.
+  * Referenční rovina, podlaží nebo osnova se v pohledu nezobrazuje, přestože tomu žádné nastavení pohledu nebrání, v jiném pohledu se zobrazuje. Pravděpodobně je nedostatečně nastaven rozsah tohoto prvku. V pohledu, kde prvek vidíme, na něj klikneme pravým tlačítkem myši a zvolíme Maximalizovat 3D rozsah. Rozsah pak bude nastaven dle obalového kvádru celého modelu.
+  * Nezobrazuje se řezová značka řezu. Pohled řezu má pravděpodobně nastavený parametr Skrýt v měřítkách menších než na hodnotu zakazující zobrazení řezu v půdoryse.
+==== Světlá výška místnosti ====
+Informaci o světlé výšce místnosti je zvykem psát přímo na výkres a také do tabulky místností. Místnost však informaci o světlé výšce neobsahuje, nelze ji tedy vypsat do popisky místnosti. Je to dáno tím, že v rámci jedné místnosti se světlá výška může lišit.
+Světlou výšku můžeme zkusit vypočítat. V upravené tabulce místností vytvoříme nový parametr jako vypočítanou hodnotu a ve vzorci podělíme objem místnosti jeho plochou. Abychom se dopočítali správného výsledku, je naprosto důležité, aby místnosti byly vytvořeny správně (uzavřená hranice místnosti, horní a spodní vazba). Získaná hodnota však bude pouze průměrnou výškou místnosti, nikoli světlou výškou v konkrétním místě (takto zjištěná SV může být tedy zcela špatně). U místností, kde dochází k výškovým změnám v podlaze nebo stropu/podhledu takto postupovat nemůžeme. Toto řešení bude na mnohých projektech nepoužitelné, přesto je dobré o něm vědět. Vypočítané hodnoty nám mohou posloužit pro hrubou kontrolu jinak zjištěných hodnot světlé výšky.
+Nejčastěji používaný způsob je zapsání informace o světlé výšce do místnosti ručně. Bude se jednat pouze o zapsanou textovou hodnotu, která nebude nijak reagovat na změny v modelu. V případě, že není vytvořen odpovídající parametr místnosti, musíme tento nejprve vytvořit (bude to sdílený parametr projektu pro kategorii místnosti, datový typ, nejlépe text – to nám zabrání vytvářet matematické operace se světlou výškou v tabulce místností, ale umožní např. zapsat hodnotu „2400-2600“ apod.). Stávající popisku místnosti můžeme rozšířit tak, aby vypisovala hodnotu přímo pod číslo místnosti, nebo vytvoříme zcela novou popisku místnosti zobrazující pouze světlou výšku (hodnotu z parametru místnosti). Toto řešení je vhodné použít tehdy, pokud se světlá výška příliš nemění v rámci jedné místnosti. Naopak - pokud podhled, stropní konstrukce či podlaha mění výšku, je toto řešení nevhodné, protože do parametru místnosti můžeme zadat pouze jeden údaj či rozsah.
+Poslední metoda umožňuje vepsání správné hodnoty světlé výšky do půdorysu v kterémkoli místě. Metoda počítá pouze s tím, že čistá podlaha je na úrovni výšky podlaží. Metoda je malinko komplikovanější, avšak funguje značně spolehlivě.
+Řešení spočívá ve vytvoření nového pohledu na strop toho podlaží, ve kterém chceme světlé výšky doplnit. Pohled upravíme tak, aby zobrazoval minimum kategorií. Většinou vypneme vše kromě kategorií Podlahy a Stropy (zpočátku je dobré ponechat viditelné Stěny, abychom se lépe orientovali v dispozici a následně na výkrese pohled správně sesadili s půdorysem). Jednotlivé výšky zakótujeme výškovou kótou, kterou upravíme tak, aby zobrazovala před zjištěnou hodnotou textový řetězec "SV=" (nebo jak chceme). Dále je potřeba nastavit styl kóty tak, abychom měli možnost definovat výškový počátek kóty. Tím bude vždy aktuální podlaží (to se pro jednotlivá podlaží nastavuje v liště pod pásem karet). Jakmile máme pohled na strop hotový, vložíme jej do nového výkresu. Teprve až jako druhý v pořadí vkládáme běžný půdorys podlaží. Kresba půdorysu tak bude nahoře. Při opačném pořadí vložení obou pohledů by čáry podhledu překryly kresbu půdorysu. Oba pohledy vložené do výkresu vzájemně půdorysně usadíme. Nyní se vrátíme do pohledu stropu, vypneme kategorii stěny a zbylé dvě kategorie (Podlahy a Stropy) přebarvíme čáry na bílou barvu (přepsání viditelnosti/zobrazení), aby při tisku nebyly vidět. Kategorie nesmíme vypnout, zmizely by i kóty. Výsledkem by měla být prázdná bílá plocha se světlými výškami ve výkrese stropu. Ve výkrese v soutisku půdorysného pohledu a pohledu na strop by měl být vidět pouze půdorys a světlé výšky z druhého pohledu.
+Protože světlou výšku  musíme často umístit v rámci místnosti na vhodné místo tak, aby se nekryla s kótou či jiným popiskem, je možné výškové kóty (světlé výšky) vkládat až nakonec přímo ve výkrese při aktivním výřezu pohledu na strop.
+===== Renderování a animace =====
+Revit není profesionální aplikace pro vytváření renderovaných obrázků a animací. Možnosti nastavení scény jsou oproti profesionálním aplikacím značně omezené. Přesto lze vytvářet obrázky v poměrně uspokojivé kvalitě, které dobře poslouží pro běžné prezentační účely.
+Animace objektů (pohyb osob, automobilů, otevření dveří) není možná, vše v projektu je statické. Lze vytvořit pouze průlet modelem (v Revitu nazýváno Procházka). Procházka může probíhat po prostorové trajektorii a lze nastavit libovolný směr pohledu kamery.
+==== Nastavení textur ====
+Každému materiálu v Revitu je možné přiřadit libovolnou texturu, která bude použita při renderování.
+Pro účely prezentace (hmotového, dispozičního nebo konstrukčního řešení) však často postačí zobrazení v podobě „sádrového modelu“. Všechny materiály pak mají přiřazenu nějakou základní texturu (dobrých výsledků lze dosáhnout s texturou Plast – Hladká – slonová kost).
+==== Nastavení slunce ====
+Pokud si přejeme dosáhnout reálného zobrazení stínů (odpovídající poloze, konkrétnímu datu a času) a zároveň chceme zabránit nereálnému pohybu stínů při procházce, musíme provést nastavení skutečného severu (tím definujeme reálné natočení objektu) a Nastavení slunce (podle zeměpisné délky a šířky, zadaného data a času).
+==== Náročnost výpočtu ====
+Náročnost výpočtu roste klasicky s rozlišením, počtem prvků v modelu, složitostí jednotlivých prvků, počtem světelných zdrojů (v případě výpočtu umělého osvětlení) atd.
+Pro renderované obrázky a zejména pro animace se nedoporučuje používání Obtisku (Karta Vložit, část Připojení). Použití obtisku (popř. mnoha obtisků) značně prodlužuje dobu výpočtu (někdy i několikanásobně).
+Vytvoření fronty renderovaných pohledů není možné. Také nelze nastavit spřažení výkonu více počítačů.  V případě velkého množství obrázků se tedy doporučuje počítat scény samostatně na více počítačích.
+U animací je možné počítat na každém počítači jiný rozsah snímků. Jednotlivé animace je poté možné spojit v nějakém editoru videa.
+Před spuštěním animace skládající se z mnoha desítek až stovek snímků si nejprve nechte vypočítat v reprezentativním místě procházky rozsah malého počtu snímků (např. 10 snímků). Z času spotřebovaného pro výpočet těchto snímků je možné přibližně odhadnout dobu celého výpočtu. V Revitu totiž může běžet výpočet procházky (u složitějšího objektu nebo při vysokém rozlišení apod.) v řádu desítek hodin až několika dnů!
+===== Dodatek =====
+==== Obalové kvádry ====
+Každý modelový prvek v Revitu (tedy rodina, která je tvořena nějakou hmotou) je obklopena obalovým kvádrem (z  angl.. Scope box). Tento pomyslný „obal“ je neviditelný a roztahuje se automaticky podle vnější hranice umístění hmoty v rodině. Na jeho rozměr přitom nemá vliv viditelnost (skrytí části hmoty parametrem Viditelnost). Rozměr také nemění detailové čáry a komponenty (tzn., že rodina obsahující pouze detailové entity má obalový kvádr nulové velikosti). Toto je třeba si uvědomit v kontextu se zobrazováním prvků v jednotlivých pohledech. Pokud má být prvek zobrazen v půdoryse, je potřeba, aby se obalový kvádr prvku alespoň částečně nacházel v rozmezí rozsahu pohledu (mezi Horní a Dolní, resp. Hloubka pohledu). Podobně u řezu a pohledu mezi rovinou řezu a odsazením zadního ořezání. Pokud se obalový kvádr rodiny nachází mimo uvedený rozsah, nezobrazí se detailové prvky nakreslené v rodině. Právě proto vkládáme např. do rodin obsahující pouhou 2D značku svislou neviditelnou čáru.
+===== Zkratky =====
+BIM	Building Information Modelling (informační model budovy)
+FM	Facility Management
+HIP	hlavní inženýr projektu
+LOD	Level of Development
+OP	obvodový plášť
+PD	projektová dokumentace
+PS	pracovní sada
+tl.	tloušťka
+TZB	technická zařízení budov
+ÚR	územní rozhodnutí
+VZT	vzduchotechnika
+ZT	zdravotechnika
+žb.	železobeton
+===== Použité zdroje =====
+  * Ten Ways to Keep Your Revit Model Speedy. ZOLLIN, Becky. Payette [online]. 2012 JAN 9. 2012 [cit. 2014-05-15]. Dostupné z: http://www.payette.com/post/664154-ten-ways-to-keep-your-revit
+  * SHX font mapping for linked DWG files in Revit. JOHNSON, Luke. What Revit Wants [online]. NOVEMBER 21, 2012. 2012 [cit. 2014-05-15]. Dostupné z: http://whatrevitwants.blogspot.cz/2012/11/shx-font-mapping-for-linked-dwg-files.html