Rozdíly

Zde můžete vidět rozdíly mezi vybranou verzí a aktuální verzí dané stránky.

--- model:revit:revit_revit_ve_stavebni_prakci [2023/01/20 20:20] – pokorny.t
+++ model:revit:revit_revit_ve_stavebni_prakci [2023/03/18 17:29] – [Revit ve stavební praxy] pokorny.t
@@ Řádek 315: / Řádek 315: @@
 ===== Modelování konstrukcí =====
 ==== Obecná pravidla ====
-=== Obecná pravidla ===
 Je vhodné zavést nějakou konvenci pojmenování typů. Typy by měly být pojmenovány s ohledem na srozumitelnost.
@@ Řádek 918: / Řádek 917: @@
 ==== Detailování ====
-=== Tvarová úprava konstrukci ===
+=== Tvarová úprava konstrukcí ===
 Úprava tvaru konstrukce nástrojem Ořezat profil je možná. Jedná se o velice rychlý způsob úpravy tvaru konstrukce, který však souvisí pouze s konkrétním pohledem. Provedená úprava je pouze záležitostí grafickou, nedochází k fyzické změně modelu. Úprava se tedy nepromítne ani ve výkazech.
 {{ :model:revit:uprava_tvaru_konstrukce.jpg?400 |}}
@@ Řádek 1510: / Řádek 1509: @@
 ===== Příprava výkresů =====
+==== Formát výkresů a rozpiska ====
+U rozpisky nemusí být všechna pole parametrická. Zejména údaje, které se nemění v průběhu zakázky (i mezi jednotlivými stupni PD), nemusí být parametrické. Takové údaje vyplňujeme přímo editací rodiny rozpisky. Příkladem pole, které není vhodné parametrizovat, je název projektanta (společnosti) a související identifikační údaje (neměnné napříč projekty) nebo i název investora včetně souvisejících údajů (investor zpravidla zůstává stejný ve všech stupních dokumentace).
+Pole rozpisky, které je nutné parametrizovat:
+Číslo výkresu, Název výkresu, Formát, Měřítko výkresu (nepoužívat systémový parametr Měřítko, ale vlastní sdílený parametr MĚŘÍTKO VÝKRESU (dat. Typ text), který nebude vyplňován automaticky – umožní pak zadat např. dvě různá měřítka na výkrese).
+Pole rozpisky, které je vhodné parametrizovat:
+Název projektu, Číslo zakázky, Objekt, Nadmořská výška (pro 0,000 objektu), Datum, různá kódová označení, všechny spolupracující osoby (HIP, Odpovědný projektant, Spolupracující osoby) atd.
+Pole rozpisky, které není nutné (nebo je nevhodné) parametrizovat:
+Profesní část (pokud je v rámci jedné firmy zpracovávána pouze jedna profesní část), Projektant (+ kontaktní údaje), Investor (+ kontaktní údaje).
+Loga vkládáme do rozpisky nejlépe jako obrázek. Pokud má logo jednoduchou geometrii, může být v rozpisce vloženo i v podobě samostatných čar a výplní (nebo lépe jako jiná rodina).
+==== Stejné pohledy na více výkresech ====
+Umístit stejný pohled na více výkresů nelze. Toto omezení se dá odůvodnit tím, aby případný odkaz na výkrese ukazoval pouze na jediné místo v dokumentaci (identifikace pomocí čísla výkresu a čísla detailu). Někdy však potřebujeme stejný pohled umístit na více výkresů – potom použijeme duplikovaný závislý pohled. Vytvoříme tolik závislých pohledů, na kolika výkresech bude pohled umístěn.
+==== Umístění pohledů na výkresech ====
+Jednotlivé půdorysné pohledy se snažíme na výkres umístit tak, aby byly na každém z výkresů na stejném místě. Pro snadnější umístění jednotlivých pohledů můžeme použít pomocnou osnovu.
+V případě, kdy do půdorysu vkládáme světlé výšky vytvořené pohledem na strop, je nutné umístit nejprve pohled se světlými výškami a teprve potom vlastní pohled s půdorysem.
+==== Legenda materiálů ====
+=== Legenda materiálů legendou ===
+Vytvoření legendy materiálů je možné např. pomocí vyplněných oblastí (karta Poznámka–oddíl Detail–nástroj Vyplněná oblast). Jedná se přibližně o stejný postup, jaký známe třeba z AutoCADu. Legendu ručně nakreslíme pomocí čar a šraf a popíšeme prostým textem. Bohužel zde nemůžeme očekávat inteligentní chování legendy, tedy schopnost reagovat na změny nastavení v projektu. Popsání jednotlivých materiálů v legendě nebude probíhat automaticky.
+{{ :model:revit:legenda_materialu.jpg?850 |}}
+=== Legenda materiálů komponentou legendy ===
+Legendu je možné vytvořit také nástrojem Komponenta Legendy, ale toto řešení je zbytečně komplikované a nepřináší výrazné výhody při práci s legendou materiálů.
+==== Výřez a popiska výřezu ====
+Jednotlivé pohledy vkládáme na výkres přetažením. Zobrazení popisky výřezu je závislé na nastavení výřezu – parametr Zobrazit nadpis. Obvykle volíme spíše hodnotu Při vícenásobných výřezech. Pokud je na výkrese pouze jeden výřez, bývá popis výřezu shodný s názvem výkresu. Pokud jsou však na výkrese výřezy dva (a více), je dobré popsat, co konkrétní výřez zobrazuje.
+{{ :model:revit:popiska_vyrezu.jpg?400 |}}
+Popiska výřezu by měla obsahovat Číslo detailu, textový popis (Název pohledu), případně i Měřítko pohledu. V případě, kdy je u vlastností výřezu vyplněn parametr Název na výkresu, je tento popis obsažen v parametru Název pohledu. Takže zatímco Název pohledu by měl být co nejstručnější, vyplněním parametru Název na výkresu můžeme výřez opatřit výstižným textovým popisem, který se zobrazí v záhlaví výřezu na výkrese.
+Číslo detailu musí být na výkrese jedinečné (nemusí se jednat o číslo, může to být libovolný alfanumerický znak).
+Měřítko výřezu se vyplňuje automaticky (parametr musí být zahrnut v rodině popisky výřezu).
+==== Severka a orientační schéma ====
+Tyto prvky, symboly v rohovém razítku, stejně jako poznámku, která je uvedena na každém výkrese, je vhodné zaintegrovat do rohového razítka, čímž si ušetříte velké množství práce. Pokud je na výkrese nutné volit mezi několika různými orientacemi např. severky, je možné severku v rodině rozpisky rozkopírovat několikrát a natočit jí dle potřeby. Jednotlivá natočení a jim odpovídající symboly pak přes vlastnost Viditelnost spojíme s parametry rozpisky a vytvoříme dílčí typy, které zobrazí odpovídající symbol.
+===== Síťový projekt =====
+Revit umožňuje souběžnou práci více projektantů na jednom projektu. Projekt je umístěn na síti (na serveru) a k tomuto projektu přistupuje více projektantů zároveň. Takovému projektu říkáme „sdílený projekt“.  Souboru se sdíleným projektem pak říkáme „centrální soubor“.
+Centrální soubor se zakládá jednoduše kliknutím na tlačítko Pracovní sady, které se nachází v kartě Spolupracovat. Tímto se vytvoří dvě základní pracovní sady, Pracovní sada 1 a Sdílená podlaží a osnovy. Jak názvy napovídají, pokud jste již v nějaké fázi projektu, do sady Sdílená podlaží a osnovy se přesunou podlaží a osnovy projektu, vše ostatní bude v druhé pracovní sadě. Takové rozložení v mnoha případech stačí, rozhodně u malých rodinných domů. U větších projektů je vhodné doplnit pracovní sady o část Nosná konstrukce, Externí reference a další. Na strukturu pracovních sad neexistuje žádné pravidlo, nicméně lze doporučit omezit jejich počet na relativně nízké číslo (např. 5). Administrace projektu s 30 pracovními sadami je tudíž poměrně náročná a nepřehledná.
+Pracovní sadu si můžete představit jako podmnožinu množiny Projekt. Jakýkoliv objekt vytvořený v projektu musí padnout do pracovní sady. Lze to přirovnat hladinám v AutoCADu, neboť zde projektant určuje, do jaké pracovní sady spadá jaký objekt. Z toho je patrné, že může dojít k chybám stejným jako v AutoCADu, kde může přiřazení prvků do nesprávné pracovní sady a její vypnutí při tisku způsobit nemalé problémy.
+Důležité je, jakým způsobem se otevírá centrální soubor. Doporučené jsou dva postupy. Upřednostňujeme postup, kdy otevíráte přímo centrální soubor, ale z prostředí Revitu! Nikdy neotevírejte centrální soubor dvojitým poklepáním myši v některém z prohlížečů souborů. Při tomto postupu se vytvoří lokální kopie, na které pak pracujete. Druhý způsob je otvírání lokálního souboru na počítači (ať již dvojitým poklepáním v prohlížeči, nebo ze startovacího menu Revitu), ale pak je nutná okamžitá synchronizace změn s centrálním souborem. Lokální soubor totiž obsahuje informace odpovídající době synchronizace Vašeho modelu, což může být i několik dní stará informace. V některých případech ale může dojít k tomu, že změny synchronizovat nepůjde a bude nutné otevřít projekt postupem zmíněným výše.
+Při otevření centrálního souboru je sdílený projekt nahrán do paměti počítače. Během úprav modelu dochází na pozadí k neustálé síťové komunikaci mezi počítačem a centrálním souborem (interval této komunikace lze nastavit („R“ – Možnosti – karta Obecné – Frekvence připomenutí aktualizace sdílení práce, při současném přístupu více uživatelů nastavit např. 15 sekund, pokud někdo pracuje dlouhodobě sám, může nastavit i Ruční aktualizace). Systém hlídá činnosti všech aktuálně připojených členů a v případě, kdy někdo provede jakoukoli úpravu, prvek se stává pro ostatní needitovatelným. Přenáší se pouze informace o tom, že se u konkrétního prvku něco změnilo, ale neřeší se jakým způsobem a ani případný dopad změny na model jako celek.
+Při uložení souboru metodou Uložit nebo Uložit jako dochází pouze k uložení tzv. lokální kopie souboru. Tato lokální kopie by se neměla nacházet na síti, je to zbytečné a pomalé. Ukládání do lokální kopie souboru je prováděno pouze pro občasnou zálohu práce pro případ pádu aplikace, výpadek proudu apod. Vykopírováním této kopie na jiné umístění (jiný adresář, jiný počítač) se neztrácí propojení s centrálním souborem.
+Teprve až při synchronizaci souboru se zapíší provedené změny do centrálního souboru a model se aktualizuje. Poté si mohou načíst uložené změny ostatní členové týmu.
+Práce projektantů by měla být vzájemnou dohodou koordinována, aby dvě osoby ve stejný čas neupravovaly tytéž prvky nebo prvky, které se vzájemně ovlivňují (úpravou velikosti okna měníme i stěnu, protože měníme otvor v ní). Síťový projekt zakládáme až tehdy, kdy je opravdu nutné, aby na jednom projektu pracovalo více lidí.
+Někdy, pokud to charakter projektu umožňuje, je vhodné celý model rozdělit na více samostatných modelů a síťový projekt se nezakládá. Založí se až později v případě potřeby.
+Pokud na sdíleném projektu souběžně pracují 2–3 projektanti, odezva Revitu (běžná práce, synchronizace s centrálním souborem) je dostatečně rychlá. Od pěti osob a výše se odezva zpomaluje, je znát, že na modelu pracuje více osob. Stav se postupně zhoršuje s počtem přibývajících osob (možno upravit nastavení Frekvence aktualizace sdílení práce). Toto samozřejmě závisí zejména na velikosti projektu a také na rychlosti sítě (doporučuje se gigabitová), rychlosti a aktuální zátěži serveru.
+==== Pracovní sady ====
+Jakmile je založen síťový projekt, každý 3D prvek v něm je začleněn do Pracovní sady.
+Pracovní sady umožňují dále rozdělit projekt na samostatné celky. Toho lze využít pro koordinaci práce (pracovník, který dělá v pracovní sadě, ve které nikdo jiný nepracuje, nezasahuje do práce ostatních a také není ovlivňován prací ostatních). Pracovních sad lze velmi efektivně využít pro snížení HW nároků (zejména RAM). Pracovní sady, které se při otevření souboru záměrně nenačtou, se nealokují do paměti počítače. Do samostatných pracovních sad je proto vhodné umístit externí reference (xref_DWG, xref_SO.01, xref_SO.02). Pokud tyto reference nepotřebujeme, nenačítáme je.
+Objekt je možné dělit na pracovní sady různým způsobem, velmi přitom záleží na charakteru projektu. Např. u horizontální budovy může být samostatná sada (dále jen PS) pro každý dilatační celek, u vertikální budovy pro několik podlaží, samostatná PS může být pro stavební část a pro statickou část, PS pro interiér, PS pro opláštění budovy, PS pro terén a okolí objektu.
+Množství PS by mělo být minimalizováno. Velké množství pracovních sad ztěžuje práci.
+==== Centrální a lokální soubor ====
+K centrálnímu souboru přistupují všichni projektanti zároveň. Centrální soubor je umístěn na síti, kam má každý přístup (a práva k zápisu). Spuštěný Revit s tímto souborem v pravidelných intervalech komunikuje, zjišťuje si, k jakým prvkům bylo přistoupeno. Frekvenci této aktualizace lze nastavit. Při práci velkého počtu projektantů na jednom sdíleném projektu je vhodné nastavit delší dobu (u všech členů týmu).
+Po otevření centrálního souboru se celý model načte do paměti počítače. Protože synchronizace dat (uložení mých změn do centrálního modelu a načtení změn, které provedli kolegové) trvá určitou dobu, je vhodné provádět synchronizaci pouze dle potřeby nebo jednou za čas (např. 2 hodiny), a rozhodně ne současně s jiným pracovníkem.
+Aby se ale zabránilo ztrátě práce v případě pádu aplikace, celého počítače či výpadku elektřiny, vytváří se ještě lokální kopie. Lokální kopie je vhodné ukládat na lokální disk, nezatěžuje se tím síť a ukládání je velmi rychlé. Lokální kopii je potřeba vytvořit pouze při prvním spuštění centrálního souboru, pro příště by si ji měl Revit pamatovat (nutno otevřít centrální soubor z prostředí Revitu) a ponechat zatrženou volbu Vytvořit nový místní.
+==== Jak nastavit síťový projekt - otevírání ====
+Pokud je v projektu založeno více pracovních sad a některé z těchto pracovních sad nepotřebujeme načítat, nastavíme při ukládání centrálního souboru možnost, že otevření pracovních sad budeme volit ručně při každém otevírání centrálního souboru. Takto můžeme zabránit zdlouhavému načítání objemných externích referencí či částí objektu, se kterými nakonec nepotřebujeme pracovat.
+==== Odpojení od centrálního souboru, zrušení síťového projektu ====
+Pokud chceme pracovat na modelu bez zásahu do centrálního souboru, můžeme při otevírání souboru zatrhnout volbu Odpojit od centrály. Tím se zruší veškeré napojení na centrální soubor.
+Následně dojde k zobrazení dialogového okna, které ještě nabízí možnost ponechat pracovní sady, nebo je zrušit. Pokud pracovní sady zachováme, následným uložením souboru vytvoříme nový centrální soubor. Pozor, touto metodou můžeme původní centrální soubor také přepsat!
+Zrušením pracovních sad při otevírání souboru vytvoříme klasický nesíťový projekt.
+==== Kompatibilita ====
+Pokud společně pracují projektanti, kteří na svých počítačích používají různé operační systémy (např. Windows XP a Windows 7), může docházet k uzamykání centrálního souboru stanicemi s Windows XP. Stanice s Windows 7 pak k centrálnímu souboru ztrácejí přístup a nelze na nich pracovat. Toto může trápit pouze uživatele se starší verzí Revitu, Revit 2014 na počítače s Windows XP již nelze nainstalovat.
+===== Vzdálená spolupráce =====
+Pro vzdálenou spolupráci více projekčních kanceláří existuje komplexní nástroj Revit Server. Tento server je spuštěn na obou stranách a obstarává výměnu dat.
+Pro občasné připojení jednoho či dvou vzdálených pracovníků, nebo jen občasné využití, je ale takové řešení příliš robustní (vyžaduje instalaci aplikace na Windows server, to může znamenat problém a navýšení nákladů zejména tehdy, pokud je firemní server linuxový). V takovém případě je vhodné připojit se jiným způsobem. A v zásadě existují dvě možná řešení:
+  * Připojení přes vzdálenou plochu. V kanceláři firmy je spuštěný počítač, na kterém vzdálený uživatel vzdáleně pracuje pomocí nástroje Připojení ke vzdálené ploše. Tento nástroj je součástí instalace Windows 7 Profesional, je ale možné použít i alternativní software (např. TeamViewer) pro přístup z jiného operačního systému. Na svém počítači (např. doma či na cestách) přitom nemusí být Revit vůbec nainstalován. Výpočetní operace probíhají na počítači v kanceláři, lze tedy provozovat doma i na slabším počítači. Internetové připojení by na obou stranách mělo být dostatečně rychlé, aby byl přenos obrazu plynulý. Počítač v kanceláři musí být trvale puštěný (nebo jej před připojením musí někdo v kanceláři pustit).
+  * Druhá varianta je vhodná pro člena projekčního týmu, který trvale pracuje převážně externě. Připojení probíhá prostřednictvím navázaného VPN připojení (např. OpenVPN). Projektant otevírá soubor se sdíleným projektem přímo z připojeného síťového disku v kanceláři a pracuje na svém počítači doma. V případě potřeby provádí synchronizaci s centrálním souborem. Pracuje tedy naprosto stejně jako jeho kolegové v kanceláři.
+Aby takovéto spojení fungovalo, je v prvé řadě zapotřebí velmi dobré připojení k internetu na obou stranách v řádu několika desítek MBit/s pro upload i download (takovéto připojení není v ČR zatím zcela běžné). Dochází totiž k přenosům velkého objemu dat při synchronizaci, ale je zde i stálý drobný síťový provoz mezi počítačem a centrálním souborem. Pomalá výměna dat by brzdila i ostatní pracovníky v kanceláři, byla by znatelná i na jejich počítačích.
+Síťový disk musí být namapován s naprosto stejnou síťovou cestou jako na ostatních počítačích v kanceláři. Nezáleží přitom vůbec na pojmenování namapovaného disku (písmeno označení disku), to může být naopak zcela libovolné. V případě rozdílné síťové cesty bude Revit při spuštění centrálního souboru hlásit, že "centrální soubor byl přesunut ze svého původního umístění". V případě, kdy jsou k modelu připojeny externí reference (další modely, DWG), může být načítání těchto referencí přes internet zabráněno tím, že při otevírání centrálního souboru jednoduše zavřeme příslušné pracovní sady, které tyto reference obsahují.
+Pokud namapujeme síťový disk pod jiným písmenem, nebudou se načítat externí reference připojené v projektu. To může být i žádoucí. U reference zase nezáleží na síťové cestě (je zde důležité písmeno označení disku a přesná cesta k souboru).
+Ve Windows je možné vytvářet virtuální disky (namapovat adresář jako disk) a virtuální cesty. Lze tedy simulovat stejné prostředí, jako je v kanceláři. Do virtuálních adresářů pak bude možné nahrát soubory s referencemi. Ty bude stačit stáhnout pouze jednou (např. na začátku pracovního dne), nebudou se stahovat opakovaně při otevření sdíleného projektu ze síťového disku.
+  * Třetí variantu je vhodné zmínit, ovšem důrazně ji nedoporučujeme používat. Vzdáleně se dá také pracovat tak, že se pracuje na lokální kopii centrálního souboru mimo kancelář bez síťového přístupu k centrálnímu souboru. Tento soubor je následně možné v kanceláři zkusit synchronizovat s centrálním souborem. To ale za předpokladu, že na projektu nikdo další pracovat nebude! I tak se může stát, že lokální kopie a centrální soubor již nebudou vzájemně kompatibilní a veškerá práce, která byla vykonána mimo kancelář, bude ztracena.
+===== Varianty návrhu =====
+Revit obsahuje nástroj pro vytváření různých variant návrhů. V rámci modelu pak mohou být vytvořeny tzv. sady variant. Těchto sad může existovat víc (každá sada může obsahovat více variant) a tyto sady s konkrétními zvolenými variantami lze vzájemně kombinovat.
+Takto lze vytvářet vzájemné kombinace různých dispozičních nebo konstrukčních řešení.
+Hlavní model pak obsahuje ty části konstrukce, které jsou společné pro všechny varianty návrhu (to může být stávající neměnná část konstrukcí u rekonstrukce, instalační šachta, obvodové zdivo včetně výplní otvorů). Je třeba pamatovat na to, že např. do stěny, která je v Hlavním modelu, nemůžeme umístit okno, které je v jedné variantě návrhu.
+Možnost kopírování, resp. přenášení objektů mezi variantami, probíhá přes schránku Windows. V jedné variantě prvek vyjmeme (Ctrl+C, resp. Ctrl+X), přepneme se do druhé varianty a prvek vložíme na stejné místo (nepoužíváme Ctrl+V, prvek potřebujeme umístit na původní pozici).
+Velikost modelu stoupá s množstvím variant a s počtem prvků v jednotlivých variantách. Po odsouhlasení finální varianty by měl být soubor zazálohován a primární varianty jednotlivých sad by měly být sloučeny (přesunuty) do hlavního modelu. To se provádí v dialogovém okně Varianty návrhu výběrem příslušné sady a kliknutím na tlačítko Přijmout primární.
+===== Rekonstrukce =====
+V Revitu je možné nastavit několik fází výstavby a jednotlivým konstrukcím pak přiřadit, ve které fázi byla konstrukce vytvořena, případně kdy byla odstraněna. V základním stavu pak můžeme mít fázi Existující a fázi Nová konstrukce. Můžeme vytvořit i několik fází a simulovat tak ve více krocích postup výstavby (vhodné pro prezentace).
+Nově vytvářená konstrukce se vždy vytváří v takové fázi, jakou má nastaven aktuální pohled, ve kterém konstrukci modelujeme. Pokud použijeme nástroj Demolice, bude konstrukce obdobně vybourána právě ve fázi shodné s fází aktuálního pohled. U každé konstrukce můžeme fázi vytvoření a fázi demolice dodatečně nastavit ve vlastnostech instance, nezávisle na aktuálním nastavení pohledu.
+Budeme-li se zabývat nejčastějším případem fázování, tedy rekonstrukcí (standardně máme dvě fáze – Stávající a Nový stav), výkres je potřeba upravit po grafické stránce, aby respektoval určité zakreslovací zvyklosti. K tomuto slouží ve vlastnostech pohledu parametr Filtr fáze (karta Správa – Fáze).
+V nastavení filtrů fází si vystačíme s následujícími filtry fází:
+  * Stávající stav (zobrazeny pouze stávající konstrukce).
+  * Bouráky (bourané konstrukce jsou graficky zvýrazněny).
+  * Nové konstrukce (nové konstrukce jsou graficky zvýrazněny).
+  * Nový stav (zobrazení nového stavu).
+  * Rekonstrukce (současné zvýraznění nových i bouraných konstrukcí).
+Ve filtru fáze je definováno, jak se mají zobrazovat konstrukce, které jsou existující, nově vytvořené či bourané vzhledem k aktuálně nastavené fázi pohledu a jak se mají tyto konstrukce zobrazovat.
+Pokud vytvoříme celkem tři fáze, konstrukce vytvořená v druhé fázi je z pohledu třetí fáze brána jako existující. Konstrukce, kterou vytvoříme v první fázi a ve druhé ji zbouráme, nebude z pohledu třetí fáze vůbec viditelná.
+==== Vynášení stávajících konstrukcí ====
+Pokud potřebujeme vynést dispozici stávajícího stavu a máme k dispozici geodetické zaměření, je vhodné zkusit konstrukce aproximovat na konstrukce běžných typů (např. v zaměření obvykle nebudou mít stěny tloušťky 115, 175, 240, 300 mm, ale budou se těmto a podobným hodnotám nějak přibližovat). Také pravděpodobně nenajdeme v zaměření stěnu, jejíž vnitřní a vnější strana budou dvě rovnoběžné čáry. Stěny, které nejsou vzájemně kolmé, bychom měli zkusit upravit. Napojování konstrukcí v Revitu lépe funguje u kolmých stěn a milimetrové odchylky od zaměření si pravděpodobně můžeme dovolit. Úpravy by neměly být příliš velké vzhledem k předpokládané přesnosti zaměření.
+Pokud jsou konstrukce příliš křivé, výše uvedenou aproximací bychom se dopouštěli již značných chyb. Konstrukce vyneseme tedy přesně dle zaměření. Stěny nevytváříme nástrojem Stěna, ale nástrojem Komponenta - Vytvořit na místě. Z dialogového okna pak zvolíme správnou kategorii (Stěny). Nástrojem Vysunutí vytvoříme stěny dle podložného zaměření (DWG). Při kreslení náčrtu použijeme nástroj Vybrat čáry a klikáme na jednotlivé hranice stěny. V případě, že stěny tvoří uzavřený obrazec, je možné vybrat řetězec čar hromadně (klávesou Tab). Do stěn vytvořených jako Komponenta na místě je možné vkládat otvory (okna, dveře), avšak je zde problematická práce s bouráním celých částí stěny.
+Oba uvedené přístupy lze vzájemně kombinovat.
+==== Pojmenování typů konstrukcí ====
+Definici typů stávajících konstrukcí bychom měli (viditelně) oddělit od nových konstrukcí. To uděláme nejlépe vhodným pojmenováním typu, který lze opatřit doplňkovým označením (prefixem). Je tak hned jasné, že se jedná o stávající konstrukci, která se nesmí měnit.
+Budeme-li mít dvě železobetonové stěny tl. 200 mm, pak stávající stěna může být pojmenována E_ŽB_200 a nová stěna pouze ŽB_200. Kdybychom takové rozlišení nepoužili, mohlo by se stát, že někdo bude chtít všechny železobetonové stěny rozšířit na 300 mm a omylem pozmění i stávající stěnu!
+==== Otvory ====
+V případě „vybourání“ stávajícího otvoru ve stávající stěně dojde k automatickému zazdění konstrukce. Do otvoru je vložen stejný typ stěny, jakou má stávající část konstrukce. Typ výplně bychom měli změnit na jiný.
+==== Kótování ====
+Automaticky zazděné otvory není možné zakótovat. Zde si musíme pomoci dokreslením detailových čar v místě původního ostění a zakótovat tento rozměr. Detailové čáry můžeme zarovnat a zamknout k ostění, kóta pak bude reagovat na změnu velikosti otvoru.
+==== Místnosti ====
+Místnosti vytvořené v jedné fázi se do další fáze nepřenáší. Místnosti, které budou po případných dispozičních změnách zachovány, mohou být překopírovány. Ve stávající fázi vybereme místnosti a zkopírujeme do schránky pomocí Ctrl+C. Přepneme se do pohledu nové fáze a místnosti vložíme na stejné místo. Čísla místností a dalších parametrů zůstanou po překopírování zachovány. Jedná se však o dvě místnosti, které jsou zcela nezávislé.
+===== Vykazování =====
+Jedním z hlavních benefitů projektování v BIM jsou relativně přesné výkazy výměr. Problematice vykazování bychom proto měli věnovat zvýšenou pozornost. Již v průběhu vytváření modelu je potřeba pracovat tak, aby bylo vytvoření výkazu výměr v závěru možné a pokud možno snadné. Proto by měl být vytvořen určitý „seznam pravidel“, který bude dán všem k dispozici.
+Výkazy jsou právě tak přesné a úplné, jak přesně je model vymodelován a v jaké podrobnosti jsou do modelu zapracovány všechny stavební prvky.
+V Revitu je možné konstrukce stejného typu vytvářet různými nástroji. Ten, kdo má na starost výkaz výměr, by měl mít přehled o tom, pomocí kterých nástrojů byly konstrukce v modelu vytvářeny resp., jaké mají přiřazeny kategorie.
+Nejdůležitějším parametrem, který musí být vždy vyplněn (u všech konstrukcí) je Označení typu. Podle tohoto parametru se provádí filtrování v tabulkách výkazů. Lze říci, že nevyplnění parametru Označení typu může ve výsledku způsobit opomenutí konstrukce při vytváření výkazu výměr.
+Všechny konstrukce v modelu by měly obsahovat textový popis konstrukce. Výkaz výměr je základním podkladem pro rozpočtáře, který bude na základě tohoto dokumentu provádět nacenění stavby. Zanesením popisné informace mu hodně usnadníte práci. Rozpočtář nemusí mít k dispozici Revit s 3D modelem stavby, může pracovat pouze s vytištěnými stavebními výkresy a dodaným výkazem. Zjišťování informací o položce, která byla nedostatečně popsána, mu zbytečně zabírá čas. Popis konstrukce zobrazující se ve výkaze (nikoli v textových popiskách na výkrese!) vkládáme do parametru Komentáře k typům.
+Také již při vytváření samotných rodin je velmi důležité pamatovat na budoucí vykazování. Dodatečná úprava velkého množství rodin až v momentě, kdy je potřeba z modelu generovat výkaz, může být značně nesnadná a časově náročná. Rodiny bychom měli již při jejich vytváření opatřit (u sledovaných rozměrů) potřebnými sdílenými parametry, aby bylo možné vypsat zásadní rozměrové hodnoty do tabulky výkazů (či do popisek na výkrese).
+Při vytváření modelu je z důvodu snadného vykazování nutné modelovat (i zdánlivě související) konstrukce zcela odděleně (jako samostatné rodiny). Např. sloup s hlavicí lze vymodelovat v rámci jediné rodiny. Ale z hlediska výkazů zde může být požadavek, aby se oba konstrukční prvky objevily odděleně v samostatných kapitolách výkazu výměr. Dílčí objemy sice lze dopočítat vzorečkem přímo v rodině, ale není to nejlepší přístup, a mohou tak vznikat chyby
+Vytváření tabulek výkazů v Revitu je možné dvěma způsoby:
+  * Výkaz/Množství - je nejčastěji používaným typem výkazu. Jsou vykázány jednotlivé prvky (rodiny) a jejich parametry. Je možné vypsat pouze systémové parametry, sdílené parametry a parametry projektu. Parametry rodiny, které nejsou sdílené, vypsat do tabulky nelze.
+  * Výkaz materiálu – je spíše zřídka využívaný typ výkazu. V praxi se používá např. ke zjištění objemového množství spádových vrstev (nelze stanovit z plochy) nebo ke zjištění plochy malby na površích jiných konstrukcí.
+Některé konstrukce, které jsou ve výkaze zařazeny ve stejném oddíle výkazu, můžeme modelovat pomocí různých nástrojů. Např. zateplení stěn modelujeme nástrojem Stěna, kdežto zateplení horizontálních konstrukcí modelujeme nástrojem Strop (či nástrojem Podlaha). To jsou v Revitu dvě oddělené kategorie, a tedy dva samostatné výkazy. Není možné vytvořit výkaz zateplení pouze jedinou společnou tabulku obsahující horizontální i vertikální část zateplení.
+A ještě opačný příklad. V rámci jednoho výkazu se vypíší všechny položky jedné konkrétní kategorie (případně vícenásobné kategorie). Ve výkaze kategorie podlahy tedy najdeme Stropní konstrukce, čisté podlahy, zateplení apod. Takový výkaz je potřeba dále upravit a jednotlivé položky filtrovat, abychom dostali tabulku, která bude obsahovat pouze prvky, které nás v tomto výkaze zajímají.
+Pokud nechceme vykazovat dle kategorie, můžeme využít výkaz Vícenásobná kategorie. Zde se vypíšou všechny nesystémové rodiny. Nenajdeme zde tedy stěny, podlahy, schodiště, ale najdeme zde dveře, okna a zejména obecné modely (jediný způsob, jak je vykázat).
+==== Značení a filtrování ====
+Existují různé metody, jak filtrovat položky, avšak jako nejlepší se v praxi ukázalo filtrování podle parametru Označení Typu. Pro všechny skupiny stavebních konstrukcí bychom si měli vymyslet kód označení. Mělo by se jednat o jedinečnou kombinaci např. dvou písmen, aby byl zajištěn dostatečný počet kombinací (každá skupina prvků musí mít jedinečné označení). Všechny použité typy všech rodin v projektu pak musí mít důsledně vyplněný parametr Označení typu.
+Za kódem by měla následovat tečka a za ní číselné (pořadové) označení konkrétního typu.
+Budeme-li keramické stěny značit KS, pak keramická stěna pojmenovaná KER_300 může mít označení typu KS.01, keramická stěna KER_450 může mít označení typu KS.02 a železobetonová stěna může mít označení typu ZB.03. Filtr v tabulce výkazů keramických stěn pak bude nastaven tak, aby byly zobrazeny pouze ty prvky, u kterých označení typu začíná na "KS." Stěna ZB.03 tedy z výkazu vypadne.
+Pro správné označení konstrukcí s pouhým parametrem Označení typu někdy nevystačíme. Prvky stejného typu se vzájemně mohou lišit ještě hodnotou parametrů instance. Proto je někdy potřeba vyplňovat i parametr Označení (najdeme jej v kartě Vlastností mezi ostatními parametry instance).
+Např. sloup daného typu (jeho rozměry v průřezu definovány parametry typu) se může lišit parametry instance jako např. celkovou délkou sloupu, drobnými tvarovými modifikacemi (ozuby), třídou betonu. Dva sloupy, které se liší hodnotou těchto instančních parametrů, nemohou mít stejné celkové označení. Doplníme tedy parametr Označení a celkové označení se bude skládat z Označení typu a Označení (instance). Parametr Označení však neslouží k filtrování tabulek výkazů.
+==== Obvyklé vykazování parametry ====
+  * Označení typu.
+  * Označení.
+  * Komentáře k typům (popis konstrukčního prvku - slouží pro rozpočtáře, rozměrové a materiálové řešení a další upřesňující informace).
+  * URL (odkaz na stránku výrobce nebo jiný dokument mimo model – např. technický list materiálu).
+  * Plocha.
+  * Objem.
+  * Počet.
+  * Další parametry specifické pro daný prvek (pouze parametry projektu a sdílené parametry).
+==== Kopírování tabulek výřezu ====
+Hotové tabulky je možné kopírovat (duplikovat pohled). Případnou změnou filtru tak velmi rychle vytvoříte tabulku výkazu, která bude vypisovat jiný typ konstrukcí.
+Kopírování tabulek výkazů je možné i mezi projekty. Provádí se jednoduše přes schránku Windows. V prohlížeči projektu stačí kliknout na konkrétní výkaz (nebo i vybrat více výkazů najednou) a ten/tyto pak Kopírovat do schránky (pravé tlačítko myši nebo Ctrl+C). Ve druhém projektu (tento však musí být otevřen ve stejné instanci Revitu) pak v půdoryse použijeme příkaz Vložit z karty Upravit (nebo Ctrl+V). Tímto se překopírují tabulky s veškerým nastavením, případně se i přenesou projektové parametry, které jsou obsaženy v kopírovaných tabulkách.
+==== Vykazování při rozdělení modelu na více samostatných projektů ====
+Rozdělení modelu na více menších samostatných modelů přináší určité výhody při vytváření modelu. Ale právě při vytváření „souhrnných“ výkazů z několika oddělených projektů narážíme na řadu komplikací. Někdy je ale naopak požadavek jednotlivé objekty vykázat odděleně, potom se rozdělení modelu velmi hodí.
+Souhrnný výkaz se provádí v projektu, kde jsou všechny části modelu připojeny jako reference. Zahrnutí prvků v připojených referencích do výkazu se provádí volbou ve vlastnostech tabulky daného výkazu, kde se v kartě Pole zatrhne volba Včetně prvků v připojených souborech.
+Hlavním problémem při vytváření „souhrnného“ výkazu je nekonzistence informací mezi jednotlivými projekty. Dva naprosto stejné prvky mohou mít ve dvou samostatných projektech rozdílné Označení typu. To ještě není takový problém, pouze se navýší počet položek. Horší je, když dva odlišné prvky mají v každém projektu shodné Označení typu. Toto je významná chyba. Prakticky si toho můžeme všimnout tak, že v tabulce se bude pole Komentáře k typům jevit jako prázdné (ve skutečnosti není prázdné, ale obsahuje dvě rozdílné hodnoty, a proto se nezobrazuje žádná). Dále se může stát, že dva stejné prvky mají ve dvou projektech téměř stejný obsah parametru Komentáře k typům, avšak pokud nemají naprosto stejný obsah, hodnota se opět nezobrazí.
+=== Externí dokumentace s definicí typů konstrukcí ===
+Aby nedocházelo k výše popsaným komplikacím, je při rozdělení modelu na více projektů nutné založit externí dokument, ve kterém bude udržována jediná tabulka společná pro všechny části rozděleného modelu. Tabulka by měla obsahovat seznam všech použitých konstrukcí, tedy sloupce:
+  * Označení typu.
+  * Komentáře k typům.
+  * URL.
+  * (další parametry).
+Aby nedocházelo k duplikaci informací, parametry (vyjma parametru Označení typu!) pak již není nutné v modelu udržovat, naopak je to spíše nežádoucí.
+=== Další rozpracování výkazů  ===
+Výkaz generovaný z Revitu obsahující pouze Označení typu (+další případné parametry) je pak důležité propojit s daty, které jsme doposud uchovávali v externím dokumentu (zde jsou uchovány společné informace).
+==== Chyby ve vykazování  ====
+Při vykazování mohou vzniknout hrubé chyby způsobené chybou v Revitu.
+=== Chyby ve vyplnění parameru Označení typu  ===
+Nevyplnění parametru Označení typu (nebo jeho nesprávné vyplnění) způsobí, že daný prvek nevyhoví nastaveným podmínkám filtru v tabulce výkazu a prvek se v tabulce nezobrazí.
+=== Výpočetní operace v rámci výkazu - vypočítaná hodnota  ===
+Výpočetním operacím přímo ve výkaze (v Revitu) se snažíme vyhnout.
+Pokud budeme provádět v rámci výkazu nějakou výpočetní operaci (tzv. Vypočítaná hodnota, při níž můžeme provádět základní matematické operace mezi dostupnými parametry), je potřeba dát si pozor na operace s parametry vloženými uvnitř rodin (sdílené parametry rodiny). Ne všechny rodiny dané kategorie totiž tento parametr obsahují. I u mnoha téměř stejných rodin může dojít k tomu, že jedna z nich konkrétní sdílený parametr neobsahuje. Pokud provádíme matematickou operaci s parametrem, který v rodině vůbec není (má tedy hodnotu null), je výsledkem jakékoli matematické operace 0 (tedy např. 2+null=0).
+Systémové parametry a parametry projektu jsou bezpečné, protože ty obsahují všechny rodiny dané kategorie.
+=== Výkaz malby z referencí  ===
+Pokud provádíme výkaz z připojených referencí, zjistíme, že na rozdíl od všech ostatních kategorií není možné získat výkaz Malby. Plocha malby z připojených referencí je rovna 0.
+=== Celkový součet  ===
+Tam, kde jsou seskupeny stejné položky do jednoho řádku a v některém sloupci chceme vypočítat součet některých hodnot, je potřeba nezapomenout zatrhnout volbu Vypočítat celkové součty. Této možné chyby si ale většinou všimneme na první pohled.
+==== Zpracování výkazů v externích aplikacích  ====
+Tabulky výkazů v Revitu mají svá omezení. Je zde možné filtrovat pouze přes hodnoty čtyř různých parametrů a stejně tak řazení a seskupování dat je možné pouze přes čtyři parametry. Ve stavební praxi se však objevují prvky, které je nutné seskupovat přes mnohem větší počet parametrů (příkladem jsou dveře, které obsahují mnoho různých parametrů instance). Dále je někdy nutné provádět operace s textovými řetězci, k tomu Revit nemá téměř žádné pokročilé nástroje.
+Data tabulek z Revitu můžeme exportovat pouze do formátu TXT. Data je možné následně vložit přímo do Excelu a zde dále zpracovat nebo je možné textový soubor v Excelu připojit jako referenci. Při opětovném exportu dat do TXT pak Excel načítá aktualizovaná data. Máme-li data v Excelu, můžeme s nimi dále pracovat. Zde jsou možnosti práce s daty velmi bohaté.
+Pro přímý export dat z výkazu (nebo i hromadný export všech výkazů v Revitu) existují aplikace třetích stran. Zpravidla se jedná o placené aplikace.
+==== Zpracování výkazů v databázovém systému  ====
+Revit je ve své podstatě databázový systém. Bohužel se jedná o databázi uzavřenou a v současné době neexistuje nástroj, kterým by se dala pomocí běžných databázových příkazů (např. jazyka SQL) tato databáze upravovat nebo k ní přistupovat a číst data. Existují však nástroje, které umí data z Revitu převést do některého databázového systému. Zde je možné s daty dále pracovat, propojovat s dalšími zdroji dat (Excel) a provádět exporty hotového výkazu výměr.
+Tyto nástroje pak upravenou databázi umí také načíst zpátky do Revitu, čímž se provedou požadované změny, model se aktualizuje. Např. při rozdělení modelu se mnoho společných informací udržuje mimo model ve sdílené tabulce. Tyto informace můžeme chtít nakonec přenést do modelu (což je žádoucí, abychom udrželi podstatu BIM, kdy je maximum možných informací o objektu obsaženo v jediném modelu).
+Jednou z aplikací, která toto umí, je doplněk Revit DBlink. Umožňuje přímý export/import do/z databázového systému MS Access, případně do jiného databázového systému přes ODBC. Tato aplikace je volně ke stažení všem předplatitelům tzv. Subscription programu.
+==== Vykazování specifických konstrukcí  ====
+=== Konstrukce skládající se z více vrstev ===
+Konstrukce stěn nebo podlah se mohou skládat z více vrstev. Jak bylo uvedeno, není zcela nutné, aby jednotlivé tloušťky vrstev byly naprosto reálné, přesné (s výjimkou spádové vrstvy). Tyto konstrukce se vykazují pouze přes plochu. Ve výkaze vytvořeném v Revitu budeme mít ve sloupcích vypsány parametry Označení typu (odpovídá označení skladby) a tomu odpovídající celkové plochy. Takto můžeme tabulku s výkazem předat rozpočtáři nebo výkaz dopracovat v Excelu, kde sloučíme výkaz množství a tabulku skladeb. Ze skladeb je nutné vyčlenit spádové vrstvy, jejichž množství (objem) stanovíme jiným způsobem.
+Podlahy, které jsou ve spádu (o konstantní tloušťce), můžeme také vykázat přes plochu. To ovšem neplatí pro spádovou vrstvu podlah a střech.
+=== Spádová vrstva podlahy a střechy ===
+Tuto vrstvu je nutné vykazovat pomocí Výkazu materiálů. Můžeme např. testovat, jestli konstrukce kategorie podlaha obsahuje materiál „Spádová vrstva“ (materiál budeme používat ve skladbách tehdy, je-li tato vrstva ve spádu). V případě, kdy budeme mít v projektu více materiálů, můžeme souhrnně materiálům přidat projektový parametr "Materiál spádové vrstvy" a tento pak testovat. Spádovou vrstvu, jejíž objem získáváme touto metodou, nesmíme duplicitně započítat při vykazování ostatních (nespádových) vrstev podlahy, které se vykazují přes plochu!
+=== Nášlapné vrstvy podlahy ===
+Nášlapná (finální) vrstva podlahy může být přímo součástí skladby čisté podlahy. Pak bude výkaz nášlapné vrstvy zahrnut ve výkaze podlah a zvláštním výkazem nášlapné vrstvy podlahy se nemusíme vůbec zabývat.
+Pokud je nášlapná vrstva modelována nástrojem Strop nebo Malba (viz modelování nášlapné vrstvy podlahy), pak se provádí:
+  * Výkaz množství přes kategorii Strop (nášlap modelován jako Základní strop).
+  * V případě použití nástroje Malba vytvoříme Výkaz materiálů přes kategorii Podlaha. Je potřeba testovat vlastnost Materiál: Jako malba (Ano).
+=== Povrchové úpravy stěny ===
+Pokud jsou v interiéru povrchy jednoduché (celá místnost má stejnou povrchovou úpravu na celou výšku místnosti), je nejrychlejší způsob získání výkazů upravená tabulka místností. Místnost opatříme projektovým parametrem Povrchová úprava stěny (pokud již není zaveden) a násobením Obvodu místnosti a Světlé výšky získáme plochy povrchové úpravy s dostatečnou přesností.
+U interiérů, kdy je povrchová úprava provedena v rámci celých stěn (neliší se místnost od místnosti), můžeme stěny opatřit parametrem instance Povrchová úprava stěny a plochy povrchových úprav získat z upraveného výkazu stěn.
+Stěna má dvě strany, parametry tedy mohou být dva, nebo jeden, který obsáhne obě strany (kódové označení povrchové úpravy může také řešit obě strany zároveň, vystačíme si tak s jedním parametrem). Touto metodou získáme hodnoty, které mohou být různě přesné dle konkrétní dispozice. Jedna stěna může být společná pro více místností a může mít různé povrchy. Stěny určitě není vhodné na rozhraní místností dělit. Pak musíme použít vhodnější metodu.
+Poslední možnost je povrchové úpravy modelovat, a to přímo pomocí tenkých stěn simulující omítky a obklady, nebo tak, že stěnu vytváříme jako vícevrstvou a po vymodelování konstrukci rozložíme na tzv. Části. Oba způsoby mohou být, v závislosti na velikosti a složitosti projektu, velmi pracné a časově náročné.
+Každá z výše zmíněných možností se hodí na jiný typ projektu. U jednoduchých a malých objektů, či fitoutů si můžeme dovolit pracovat s komplexnějším a detailnějším modelem. V případě velkých projektů je korektnější přístup spočívající ve zjednodušení.
+Při vykazování plochy a objemu omítek, které jsou součástí skladby stěny, lze narazit na nesrovnalost, kdy je výměra vnější omítky  totožná s výměrou omítky vnitřní. Skutečnost si lze ověřit na jednoduchém obdélníkovém tvaru budovy. Toto je dáno výchozím nastavením spoje stěn metodou Tupý. Pro správné hodnoty výměr je nutné dodatečně nastavit spoje stěn na Úkos.
+=== Schodiště ===
+Schodiště modelované jiným nástrojem než nástrojem Schodiště (pravděpodobně tedy obecný model) vykazujeme specifickým způsobem.
+Standardně modelované schodiště (vytvořené nástrojem Schodiště podle komponenty nebo Schodiště podle náčrtu) vykazujeme dle charakteru konstrukce. Monolitická schodiště (zde nás bude zajímat celkový objem ramen, podest a stupňů vykazujeme pomocí Výkazu materiálů. Jedině tak získáme dostupné pole Materiál: Objem. Naopak u prefabrikovaného schodiště nás bude zajímat počet kusů jednotlivých prefabrikátů a zde použijeme výkaz typu Výkaz/Množství.
+=== Zábradlí ===
+Zábradlí vykazujeme v závislosti na tom, jak je zábradlí modelováno (zábradlí nemusí být v modelu vytvořeno pouze nástrojem zábradlí, ale s úspěchem jej můžeme vytvořit i jako obecný model).
+Zábradlí by mělo být tedy modelováno takovým způsobem, jak bude následně požadován výkaz: Někdy vykazujeme zábradlí na běžné metry (daného typu zábradlí), jindy nás zajímají přímo kusy hotových výrobků. V prvním případě bychom zábradlí modelovali nástrojem Zábradlí, ve druhém případě bychom použili samostatnou rodinu (obecný model).
+=== Dveře ===
+Vykazování dveří je velmi specifické a je nejkomplikovanějším výkazem vůbec (nejen v Revitu, ale obecně ve stavební praxi – dle složitosti projektu). Níže uvedený text předpokládá rodinu dveří, kde je většina parametrů parametrem instance (projektant řeší konkrétní dveře a o typy se příliš nestará).
+Číslování dveří může obecně probíhat několika možnými způsoby:
+  * Každé jedny dveře mají své jedinečné označení. Každé dveře pak jsou v objektu jednoznačně identifikovatelné nejen svými parametry, ale také svou polohou.
+  * Dveře, které mají společné všechny vlastnosti, mají stejné označení. V rámci jednoho objektu se dveře se stejným označením mohou nacházet na více místech.
+  * Specifické kódové označení.
+Nyní bychom potřebovali sloučit dveře se stejnými parametry a očíslovat je. Pokud se jedná o velký projekt s velkým množstvím různých dveří, v Revitu si již nevystačíme (je zde možné filtrovat maximálně přes 4 parametry a seskupovat stejné řádky také maximálně přes 4 parametry). Musíme tedy použít jinou aplikaci – např. MS Excel a jeho kontingenční tabulku.
+Poznámka: Zde je uveden postup, jak v Excelu postupovat (přestože se jedná o problematiku, která je již nad běžný rozsah tohoto dokumentu):
+  * Po vložení všech dveří a naplnění všech parametrů se provede postupné „indexování“ dveří (nový parametr projektu ID) od 1 do n, kde n je celkový počet dveří v projektu. Každé jednotlivé dveře tedy budou mít své jedinečné ID.
+  * Provede se export tabulky s výkazem dveří do formátu TXT., obsah se vloží do Excelu a vytvoří se z něj Tabulka (karta Vložení). Tuto tabulku pojmenujeme např. Data.
+  * Ve druhém listu vytvoříme kontingenční tabulku (opět karta Vložení) a jako zdroj dat zvolíme tabulku Data.
+  * Nyní se zobrazí nabídka se seznamem polí kontingenční tabulky. Do políčka označeném Filtr sestavy dáme jen pole, přes která chceme filtrovat. Do políčka označeném Popis sloupců vložíme první pole ID. Do políčka označeném Popis řádků vložíme všechna pole, která vytváří odlišné typy dveří. Nevkládáme sem ale sloupec dělení na levé a pravé dveře (mají stejné číslo). Do políčka označeném Hodnoty vložíme pouze pole s počtem dveří.
+  * Provedeme grafickou úpravu vzhledu kontingenční tabulky. V kartě Návrh nastavíme: Souhrny - Nezobrazovat souhrny, Celkové součty – Vypnuto pro řádky i sloupce, Rozložení sestavy - Zobrazit ve formě tabulky, Prázdné řádky - Odebrat...
+  * Stejné řádky (stejné dveře) máme nyní sloučeny do jediného řádku, na konci máme celkový počet dveří stejného typu. Můžeme provést očíslování typů dveří. Takovýto výkaz pak můžeme poskytnout rozpočtáři.
+  * Pokud zrušíme seskupování stejných řádků, vidíme vedle ID každých dveří i přiřazené označení dveří.
+  * Nyní se vrátíme do Revitu a ručně číslujeme dveře (sloupec Označení).
+V případě jakékoli změny dveří v modelu bude nutné celý proces opakovat.
+=== Nemodelované konstrukce ===
+Některé prvky se v Revitu nemodelují. Např. proto, že by to bylo příliš pracné a nepřineslo by to mnoho užitku. Takové prvky bývají nahrazeny pouhou kresbou z detailových čar, lépe však detailní komponentou (rodinou). Značku z detailových čar lze použít pouze výjimečně. Pokud se značka opakuje v projektu více jak 3×, je velmi vhodné značku zpracovat jako 2D rodinu (symbol nebo detailovou komponentu) a používat poté rodinu. Významně to ovlivní rychlost práce v aplikaci.
+Detailové prvky jsou z hlediska vykazování neviditelné (jsou nemodelové). Na výkrese je sice vidíme, ale neexistuje způsob, jak je dostat do tabulek výkazů, zjistit jejich počet.
+Lze zjistit počet použitých detailových komponent v projektu (příkazem Vybrat všechny instance – V celém projektu). Avšak jeden konstrukční prvek může být nahrazen dvěma i více detailovými komponentami ve více pohledech. Počet instancí detailní komponenty v projektu je pak odlišný od reálného počtu konstrukcí!
+Vhodnější metoda je doplnit detailové komponenty ještě modelovým prvkem (ten již můžeme vykazovat), který bude konstrukční prvek suplovat. Může k tomu být použita např. malá kostička (či jiný prostorový prvek libovolného tvaru a ne příliš velké velikosti). Ta pak bude obsahovat všechny potřebné parametry. Označení, Komentáře, URL a další. Tyto prvky je pak možné vykázat, spočítat jejich počet, lokalizovat jejich umístění z tabulky. "Kostičku" umístíme na přibližně stejné místo, kde se nachází i grafická značka suplovaného prvku.
+Tuto "kostičku" je možné popsat libovolným popiskem, opatřit bublinou. Aby se kostička nezobrazovala na výkrese při tisku, je její hmota umístěna do podkategorie (možno vytvořit novou). Vypnutím této podkategorie pak dojde ke zmizení kostičky, avšak protože kategorie zůstane zapnuta, popiska zůstane viditelná.
+Rodiny "kostičky" vychází ze šablony Obecný model. V rodině je vymodelována malá 3D krychle o straně 100 mm. Následně je přepnuta kategorie na Truhlářské výrobky. Vytvoříme podkategorii „Zástupce výrobku“ a hmotě krychle přiřadíme tuto podkategorii. Pro kostičku vytvoříme základní typy. Protože kostičkou nahrazujeme obvykle K, Z a T výrobky, můžeme typy pojmenovat "Truhlářské", "Zámečnické", "Klempířské". Rodinu pojmenujeme např. "Zástupce výrobku.rfa". Jednotlivé výrobky se budou označovat parametrem Označení (instance), tedy ne parametrem Označení typu, jak bývá zvykem. Popiska kostičky pak bude vypisovat pouze parametr Označení.
+===== Řešené problémy =====
+==== Prvek není vidět, nebo se zobrazuje nesprávně ====
+Většinu začínajících uživatelů často trápí to, že se nějaký prvek nezobrazuje. Zde je výčet některých nastavení, která je vhodné překontrolovat.
+  * Prvek se nezobrazuje, protože je pro daný pohled vypnutá kategorie, podkategorie nebo celá skupina (model, poznámky). Problém vyřešíme nejlépe aplikací šablony nebo Obnovou vlastností pohledu nebo úpravou nastavení v nabídce Přepsání viditelnosti/zobrazení (VG).
+  * Pro daný pohled je aktivován filtr vlastností, který způsobuje skrytí či přepsání zobrazení prvku. Upravte nastavení v nabídce Přepsání viditelnosti/zobrazení (VG).
+  * Ořez pohledu. Kresba je ořezána Ořezovou oblastí (od verze Revitu 2014 možno libovolný tvar). Objekty vně tohoto obdélníku se nezobrazují.
+  * Prvek je mimo nastavený Rozsah pohledu. Prvek musí být svým obalovým kvádrem uvnitř nastaveného rozsahu pohledu (mezi Horní a Dolní - případně v omezení Hloubka pohledu).
+  * Prvek je umístěn v pracovní sadě, která je zavřená (globálně pro celý projekt) nebo je pracovní sada skrytá v aktuálním pohledu. Otevřete příslušnou pracovní sadu nebo upravte nastavení v nabídce Přepsání viditelnosti/zobrazení (VG).
+  * Prvek je vytvořen v jiné fázi a daný pohled je ve fázi odlišné. Ke skrytí prvku může dojít i v závislosti na použitém filtru fáze – dle nastavení.
+  * Prvek je vytvořen v jiné variantě návrhu, která se momentálně (dle nastavení) nezobrazuje. Upravte nastavení v nabídce Přepsání viditelnosti/zobrazení (VG) nebo upravte nastavení v nabídce Varianty návrhu.
+  * Prvek je dočasně skrytý (okno pohledu je modře orámováno), nebo je dokonce trvale skrytý v daném pohledu (lze zjistit nástrojem „žárovka“ – Zobrazit skryté prvky)
+  * Zobrazení prvku se zobrazuje nestandardně - v aktuálním pohledu je zobrazení přepsáno. Je potřeba kliknout pravým tlačítkem myši na prvek, zvolit Přepsat zobrazení v pohledu – Podle prvku… a zde přepsání zrušit či upravit.
+  * Referenční rovina, podlaží nebo osnova se v pohledu nezobrazuje, přestože tomu žádné nastavení pohledu nebrání, v jiném pohledu se zobrazuje. Pravděpodobně je nedostatečně nastaven rozsah tohoto prvku. V pohledu, kde prvek vidíme, na něj klikneme pravým tlačítkem myši a zvolíme Maximalizovat 3D rozsah. Rozsah pak bude nastaven dle obalového kvádru celého modelu.
+  * Nezobrazuje se řezová značka řezu. Pohled řezu má pravděpodobně nastavený parametr Skrýt v měřítkách menších než na hodnotu zakazující zobrazení řezu v půdoryse.
+==== Světlá výška místnosti ====
+Informaci o světlé výšce místnosti je zvykem psát přímo na výkres a také do tabulky místností. Místnost však informaci o světlé výšce neobsahuje, nelze ji tedy vypsat do popisky místnosti. Je to dáno tím, že v rámci jedné místnosti se světlá výška může lišit.
+Světlou výšku můžeme zkusit vypočítat. V upravené tabulce místností vytvoříme nový parametr jako vypočítanou hodnotu a ve vzorci podělíme objem místnosti jeho plochou. Abychom se dopočítali správného výsledku, je naprosto důležité, aby místnosti byly vytvořeny správně (uzavřená hranice místnosti, horní a spodní vazba). Získaná hodnota však bude pouze průměrnou výškou místnosti, nikoli světlou výškou v konkrétním místě (takto zjištěná SV může být tedy zcela špatně). U místností, kde dochází k výškovým změnám v podlaze nebo stropu/podhledu takto postupovat nemůžeme. Toto řešení bude na mnohých projektech nepoužitelné, přesto je dobré o něm vědět. Vypočítané hodnoty nám mohou posloužit pro hrubou kontrolu jinak zjištěných hodnot světlé výšky.
+Nejčastěji používaný způsob je zapsání informace o světlé výšce do místnosti ručně. Bude se jednat pouze o zapsanou textovou hodnotu, která nebude nijak reagovat na změny v modelu. V případě, že není vytvořen odpovídající parametr místnosti, musíme tento nejprve vytvořit (bude to sdílený parametr projektu pro kategorii místnosti, datový typ, nejlépe text – to nám zabrání vytvářet matematické operace se světlou výškou v tabulce místností, ale umožní např. zapsat hodnotu „2400-2600“ apod.). Stávající popisku místnosti můžeme rozšířit tak, aby vypisovala hodnotu přímo pod číslo místnosti, nebo vytvoříme zcela novou popisku místnosti zobrazující pouze světlou výšku (hodnotu z parametru místnosti). Toto řešení je vhodné použít tehdy, pokud se světlá výška příliš nemění v rámci jedné místnosti. Naopak - pokud podhled, stropní konstrukce či podlaha mění výšku, je toto řešení nevhodné, protože do parametru místnosti můžeme zadat pouze jeden údaj či rozsah.
+Poslední metoda umožňuje vepsání správné hodnoty světlé výšky do půdorysu v kterémkoli místě. Metoda počítá pouze s tím, že čistá podlaha je na úrovni výšky podlaží. Metoda je malinko komplikovanější, avšak funguje značně spolehlivě.
+Řešení spočívá ve vytvoření nového pohledu na strop toho podlaží, ve kterém chceme světlé výšky doplnit. Pohled upravíme tak, aby zobrazoval minimum kategorií. Většinou vypneme vše kromě kategorií Podlahy a Stropy (zpočátku je dobré ponechat viditelné Stěny, abychom se lépe orientovali v dispozici a následně na výkrese pohled správně sesadili s půdorysem). Jednotlivé výšky zakótujeme výškovou kótou, kterou upravíme tak, aby zobrazovala před zjištěnou hodnotou textový řetězec "SV=" (nebo jak chceme). Dále je potřeba nastavit styl kóty tak, abychom měli možnost definovat výškový počátek kóty. Tím bude vždy aktuální podlaží (to se pro jednotlivá podlaží nastavuje v liště pod pásem karet). Jakmile máme pohled na strop hotový, vložíme jej do nového výkresu. Teprve až jako druhý v pořadí vkládáme běžný půdorys podlaží. Kresba půdorysu tak bude nahoře. Při opačném pořadí vložení obou pohledů by čáry podhledu překryly kresbu půdorysu. Oba pohledy vložené do výkresu vzájemně půdorysně usadíme. Nyní se vrátíme do pohledu stropu, vypneme kategorii stěny a zbylé dvě kategorie (Podlahy a Stropy) přebarvíme čáry na bílou barvu (přepsání viditelnosti/zobrazení), aby při tisku nebyly vidět. Kategorie nesmíme vypnout, zmizely by i kóty. Výsledkem by měla být prázdná bílá plocha se světlými výškami ve výkrese stropu. Ve výkrese v soutisku půdorysného pohledu a pohledu na strop by měl být vidět pouze půdorys a světlé výšky z druhého pohledu.
+Protože světlou výšku  musíme často umístit v rámci místnosti na vhodné místo tak, aby se nekryla s kótou či jiným popiskem, je možné výškové kóty (světlé výšky) vkládat až nakonec přímo ve výkrese při aktivním výřezu pohledu na strop.
+===== Renderování a animace =====
+Revit není profesionální aplikace pro vytváření renderovaných obrázků a animací. Možnosti nastavení scény jsou oproti profesionálním aplikacím značně omezené. Přesto lze vytvářet obrázky v poměrně uspokojivé kvalitě, které dobře poslouží pro běžné prezentační účely.
+Animace objektů (pohyb osob, automobilů, otevření dveří) není možná, vše v projektu je statické. Lze vytvořit pouze průlet modelem (v Revitu nazýváno Procházka). Procházka může probíhat po prostorové trajektorii a lze nastavit libovolný směr pohledu kamery.
+==== Nastavení textur ====
+Každému materiálu v Revitu je možné přiřadit libovolnou texturu, která bude použita při renderování.
+Pro účely prezentace (hmotového, dispozičního nebo konstrukčního řešení) však často postačí zobrazení v podobě „sádrového modelu“. Všechny materiály pak mají přiřazenu nějakou základní texturu (dobrých výsledků lze dosáhnout s texturou Plast – Hladká – slonová kost).
+==== Nastavení slunce ====
+Pokud si přejeme dosáhnout reálného zobrazení stínů (odpovídající poloze, konkrétnímu datu a času) a zároveň chceme zabránit nereálnému pohybu stínů při procházce, musíme provést nastavení skutečného severu (tím definujeme reálné natočení objektu) a Nastavení slunce (podle zeměpisné délky a šířky, zadaného data a času).
+==== Náročnost výpočtu ====
+Náročnost výpočtu roste klasicky s rozlišením, počtem prvků v modelu, složitostí jednotlivých prvků, počtem světelných zdrojů (v případě výpočtu umělého osvětlení) atd.
+Pro renderované obrázky a zejména pro animace se nedoporučuje používání Obtisku (Karta Vložit, část Připojení). Použití obtisku (popř. mnoha obtisků) značně prodlužuje dobu výpočtu (někdy i několikanásobně).
+Vytvoření fronty renderovaných pohledů není možné. Také nelze nastavit spřažení výkonu více počítačů.  V případě velkého množství obrázků se tedy doporučuje počítat scény samostatně na více počítačích.
+U animací je možné počítat na každém počítači jiný rozsah snímků. Jednotlivé animace je poté možné spojit v nějakém editoru videa.
+Před spuštěním animace skládající se z mnoha desítek až stovek snímků si nejprve nechte vypočítat v reprezentativním místě procházky rozsah malého počtu snímků (např. 10 snímků). Z času spotřebovaného pro výpočet těchto snímků je možné přibližně odhadnout dobu celého výpočtu. V Revitu totiž může běžet výpočet procházky (u složitějšího objektu nebo při vysokém rozlišení apod.) v řádu desítek hodin až několika dnů!
+===== Dodatek =====
+==== Obalové kvádry ====
+Každý modelový prvek v Revitu (tedy rodina, která je tvořena nějakou hmotou) je obklopena obalovým kvádrem (z  angl.. Scope box). Tento pomyslný „obal“ je neviditelný a roztahuje se automaticky podle vnější hranice umístění hmoty v rodině. Na jeho rozměr přitom nemá vliv viditelnost (skrytí části hmoty parametrem Viditelnost). Rozměr také nemění detailové čáry a komponenty (tzn., že rodina obsahující pouze detailové entity má obalový kvádr nulové velikosti). Toto je třeba si uvědomit v kontextu se zobrazováním prvků v jednotlivých pohledech. Pokud má být prvek zobrazen v půdoryse, je potřeba, aby se obalový kvádr prvku alespoň částečně nacházel v rozmezí rozsahu pohledu (mezi Horní a Dolní, resp. Hloubka pohledu). Podobně u řezu a pohledu mezi rovinou řezu a odsazením zadního ořezání. Pokud se obalový kvádr rodiny nachází mimo uvedený rozsah, nezobrazí se detailové prvky nakreslené v rodině. Právě proto vkládáme např. do rodin obsahující pouhou 2D značku svislou neviditelnou čáru.
+===== Zkratky =====
+BIM	Building Information Modelling (informační model budovy)
+FM	Facility Management
+HIP	hlavní inženýr projektu
+LOD	Level of Development
+OP	obvodový plášť
+PD	projektová dokumentace
+PS	pracovní sada
+tl.	tloušťka
+TZB	technická zařízení budov
+ÚR	územní rozhodnutí
+VZT	vzduchotechnika
+ZT	zdravotechnika
+žb.	železobeton
+===== Použité zdroje =====
+  * Ten Ways to Keep Your Revit Model Speedy. ZOLLIN, Becky. Payette [online]. 2012 JAN 9. 2012 [cit. 2014-05-15]. Dostupné z: http://www.payette.com/post/664154-ten-ways-to-keep-your-revit
+  * SHX font mapping for linked DWG files in Revit. JOHNSON, Luke. What Revit Wants [online]. NOVEMBER 21, 2012. 2012 [cit. 2014-05-15]. Dostupné z: http://whatrevitwants.blogspot.cz/2012/11/shx-font-mapping-for-linked-dwg-files.html